Pod hradem Kotnov v údolí řeky Lužnice najdeme zajímavou přírodní památku Granátová skála. Jde o klínovitý, dole rozšířený skalní výchoz o výšce asi 20 m a šířce přibližně 10 m. Původně však byl větší a jeho dnešní stav je pouze torzem. Zřejmě skalní výchoz kdysi zasahoval až k řece. Skála je tvořena světlou hmotou (neosomem) s velkým množstvím granátů a tmavší základní hmotou (paleosomem). Takové horniny vznikly vysokoteplotními a vysokotlakými přeměnami, označujícími se jako migmatity. Granáty nacházející se ve skále jsou výjmečně o velikosti vlašského ořechu, většinou jsou však menší. Jsou běžného typu tzv. almandinu (železnatohlinitý křemičitan). Má nafialovělou až hnědočervenou barvu. Nejsou tedy toho vzáceného typu českého granátu (pyropu) jako ten co se nachází v Českém Středohoří. Dalšími částmi skály jsou jemnozrnná žula, aplit a pegmatit. Podle odborníků vznikla při meteoritickém dopadu před dvěma miliardami let. Kamene ze skály bylo v minulosti použito při dlážední staré části města a také jako zdivo některých domů.

Na pravém břehu řeky Bečvy ve městě Hranice se rozprostírá renesanční zámek. Opravený zámek je dnes ukázkou památky, využité pro moderní účely. V prvním patře zámeckého objektu je umístěna galerie. Ostatní místnosti zámku slouží Městskému úřadu, ale ve dvoraně a severním křídle se konají výstavy a jiné kulturní akce.    Historie zámku          Město Hranice bylo založeno roku 1276 opatem Budišem z kláštera Hradisko u Olomouce. Roku 1398 se zde připomíná tvrz. V letech 1427 – 1470 náležely Hranice Tovačovským z Cimburka, kteří si v místě starobylé tvrze postavili městský hrad, poprvé zmiňován roku 1464. Roku 1475 koupil hranické panství Vilém z Pernštejna. Perštejnové se zasloužili o zásadní přestavbu hradu i opevnění města. Po roce 1547 Hranice prodali a majitelé se pak na zdejším panství rychle střídali. K novým úpravám sídla došlo za Jana Kropáče z Nevědomí (1554 – 1562), který hrad přestavěl renesančně. Další úpravy byly provedeny Janem ml. ze Žerotína, Janem Jetřichem z Kunovic a Zdeňkem Žampachem z Potštejna. Potštejni nechali po roce 1581 starý hrad zbourat a nahradili jej roku 1609 zámeckou novostavbou. O pár let později koupil panství Václav Mol z Pohořelic, který nechal nádherně vyzdobit zámecké interiéry. Po stavovském povstání roku 1622 mu byly Hranice zkonfiskovány a císař Ferdinand II. je daroval olomouckému biskupu kardinálu Františku Ditrichštejnovi. Roku 1643 vydrancovali Hranice Švédové. Po smrti Josefa z Ditrichštejna roku 1858 převzala sídlo rodu Gabriela z Ditrichštejna, manželka hraběte Hatzfelda–Weissweilera. Po její smrti roku 1909 zdědili Hranice Althanové, kterým panství náleželo až do roku 1945. Od té doby sloužil hranický zámek potřebám města.       Podoba zámku            Zámek v Hranicích je renesanční dvoupatrový objekt se středním dvorem a zbytky předzámčí u severního výjezdu ze středověkého městského jádra. Stojí na místě gotického hradu, který byl pro výstavbu zámku stržen. Tři dvoupatrová křídla s arkádovými ochozy uzavírají úzký dvůr. Přízemí a patro zámku má arkádu nesenou bosovanými pilíři, ve 2. patře jsou toskánské sloupky. Tipy na výlet V Hranicích najdete také synagogu, židovský hřbitov, výstavní síň Stará radnice a Městské muzeum a galerii. Podívat se můžete také po okolí, kde najdete zříceninu hradu Puchart, zříceninu hradu Svrčov, železniční viadukt Jezernice, zříceninu hradu Helfštýn, pozdně renesanční zvonici v Lipníku nad Bečvou, nebo kaple sv. Josefa a kostel sv. Jakuba Většího také v Lipníku nad Bečvou. Neměli byste minout ani Hranickou propast, která je nejhlubší ve střední Evropě. Ubytovat se můžete v Hranicích nebo v Lipníku nad Bečvou.

Jezerní slať, okres Klatovy.

Stropník, text v přípravě