Biskupská kupa (889 m) je zdaleka viditelná hraniční hora, která se tyčí nad městečkem Zlaté hory. Biskupská kupa se jí říká proto, že měla ukazovat kde bylo rozhraní biskupství Olomouckého a Krakovského. Historie vyhlídkových staveb na jejím vrcholu je značně pestrá. Už kolem roku 1875 nanosil na Biskupskou kupu místní hodinář Antonín Wolf kameny, z nichž vytvořil vyvýšený bod. O pár let později místní sekce Moravskoslezského sudetského horského spolku rozhodla zde postavit dřevěnou rozhlednu. Světlo světa spatřila v roce 1890 a vžilo se pro ní jméno pyramida. Měla totiž podobou třináctimetrového komolého jehlanu. Kousek od rozhledny byla pro turisty postavena dřevěná chat, nesoucí jméno Rudolfova. Rozhledna vydržela jen do roku 1896, kdy ji strhnula vichřice. Tato smutná událost odstartovala okamžité snahy o její znovu vystavění, tentokráte již v kamenné podobě. Stavitelem se stal zednický mistr Werner z Janovic, dostala jméno po císaři Františku Josefovi I. a první turisté se mohli po kraji rozhlédnout 26. srpna 1898. Je to mohutná, 19 metrů vysoká oválná věž, s vyhlídkovou plošinou ve výšce 17 metrů. V průběhu válečných konfliktů sloužila vojákům, nejčastěji jako pozorovatelna. Po válce zájem o ní upadal a neudržovala se. Časem byla díky blízkosti k hranicím uzavřena a na její ochoz byl umístěn televizní vysílač. Rudolfova chata zanikla úplně. Rozhledna se dočkala znovuotevření až v roce 1996 a o dva roky později, sto let od uvedení do provozu, i generální rekonstrukce. V současnosti se o věž stará Klub přátel Zlatých Hor a pověřenou osobou je pan Petřík. Je otevřena celoročně o víkendech, v letní sezóně každý den. Výhled sice komplikují vzrostlé stromy, ale lze z ní vidět celý masív Jeseníků.

Rovněž na východní straně Jiřího z Poděbrad stojí barokní stavba Nové radnice, vystavěná v letech 1723-1728 podle plánů G.B.Alliprandiho. V jeho plánech byla i věž, která byla vystavěna, ale až v roce 1850. Budova je sídlem městského úřadu a částečně je zde i galerie. Interiéry zdobí hodnotná štuková výzdoba.

Památník na celosvětový kongres esperanta v roce 1996, který se konal v Praze, je umístěn před Kongresovým centrem. Je zhotoven z žuly.

Židovský hřbitov bývalé obce Pořejov se nachází zhruba necelých 500 m od obce Žebráky ves směru na Dlouhý Újezd v lesním podrostu. Hřbitov kdysi patřil k dnes již zaniklé obci Pořejov (založené kolem roku 1275) a spolu s nedalekými zbytkami kostelíka sv. Anny jsou jedinou přípomínkou této obce. Hřbitov má rozměry cca 40 x 20 m a je obehnán nízkou rozpadající se zídkou. Je založení je datováno do poloviny 18. století. Nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1755. Podle záznamů zde bylo pohřbeno okolo 300 zemřelých. V současné době se zde nalézá přibližně 40 náhrobků. Ve vsi Pořejov se nacházela synagoga. Vznikla v roce 1765 na místě dosavadní modlitebny a to přestavbou rohové části původního zámku. Synagoga nebyla nikterak velká, patrová stavba měla rozměry cca 9,5 x 6,5 m, 80 cm silné kamenné zdi, zaklenuta neckovou klenbou, osvětlená 7 vysokými okny. Uprostřed pak stála osmiboká, zřejmě kamenná, bima, z níž bylo o šábesu čteno z tóry. Pro ženy byla určená samostatná, vestavěná galerie ze dřeva o šířce 1,7 m se samotným vstupem. Kromě světnice pro školní vyučování, bytu a kanceláře rabína tu byla pravděpodobně i rituální lázeň – mikve, nebo pekárna maseců (chléb pro svátek pesach). V roce 1904 synagogu poškodil požár. V roce 1919 budovu židovská obec prodala do soukromých rukou za symbolických 700 Kč. Silně poničena byla na konci války při střetu jednotek americké armády a německých SS. Po válce pak byla zbořena a její veškeré zbytky zmizely se zánikem obce.