Na východním úpatí vrchu Plešivec najdeme malé jezírko s omamně zelenou vodou. Podle legendy má barvu očí Hadí královny, která se zde koupala. Tato rusovlasá panna třímající v ruce železlo v podobě bronzového hada se také zjevovala jako bílý had se zlatou korunkou. Svoje útočiště měla v jeskyni pod Krkavčími skalami, kde se nacházel zlatý stůl.

Rozhledna s poetickým názvem Drahoušek, stojí na stejnojmenném kopci (504 m) nedaleko Sedlčan. Svým vznikem v roce 2004 se řadí mezi naše nejmladší rozhledny a jako mnoho dalších postavených době nedávno minulé vděčí za svůj vznik rozvoji mobilní komunikace. Právě snaha o lepší signál v této oblasti vedla dva naše největší mobilní operátory ke stavbě vysílače, který dostal podobu futuristicky vyhlížející rozhledny. Rozhledna je to vskutku krásná. Jedná se o 48 metrů vysokou válcovou betonovou věž, s dřevěným schodištěm na vnější straně a širokým ochozem ve výšce 32 metrů nad zemí. Na ochoz vede 167 roštových schodů. Ty už od doby otevření vystoupalo tisíce turistů, které láká nádherný kruhový výhled na krajinu Povltaví. Dále uvidíte blízké Sedlčany, Blaník, Vysoký Chlumec a pražské věže. Při dobrém výhledu lze spatřit i Milešovku či Ještěd. O turisty je zde výborně postaráno. Lze si zapůjčit dalekohled či nakoupit suvenýry. Zajímavostí jistě je, že identická rozhledna stojí na Sokolím vrchu u Děčína. Otevřeno je v letní sezóně a mimo otevírací hodiny lze rozhlednu navštívit po domluvě se správcem, p. Stárkem (+420728456105).

Město Příbor se nachází v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Městečko s bohatou historií a s téměř 9 tis. obyvatel, se rozkládá na obou březích řeky Lubiny, v předhůří Beskyd. Z města je vidět zřícenina hradu Hukvaldy a také mýtická hora Radhošť. Přestože město je velmi krásné a zachovalé, historické jádro je dokonce městskou památkovou rezervací, tak důvodem proč Příbor navštíví ročně tisíce návštěvníků je hlavně osobnost Sigmunda Freuda. Ano právě světoznámý zakladatel psychoanalýzy se v Příboře roku 1856 narodil do rodiny zdejšího židovského obchodníka s látkami. Ve městě s svého slavného rodáka váží, takže tu návštěvníci postupně narazí na náměstí Sigmunda Freuda, hotel U Freuda, penzion Freudův sen a pekárnu U Freuda. V roce 1990 tu vznikla Společnost Sigmunda Freuda. Stojí tu jeho rodný dům, pořádají se slavnosti, má tady také bustu a pamětní desku.Založen byl Frankem z Hückeswagenu roce 1251. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1251. Přemysl Otakar II. potvrzuje dar farního tamějšího kostela Narození Panny Marie od Franka z Hückeswagenu cisterciákům velehradským. Příbor byl ve středověku správním a hospodářským centrem širšího okolí. Finanční problémy ale dohnaly zakladatele Příbora aby panství prodal olomouckému biskupovi Brunovi. A tak se stal Příbor spolu s blízkým hradem Hukvaldy jedním ze správních a hospodářských center léna olomouckého biskupství. Olomoučtí biskupové rádi Hukvaldy i s Příborem v časech své finanční tísně poskytovali jako zástavu. Zástavní majitelé se zde často střídali, z nejznámějších to byli králové Zikmund Lucemburský a Jiří Poděbradský, nebo husitský hejtman Jan Čapek ze Sán. První rozmach ve výstavbě města nastává po roce 1480, kdy byl Příbor dán biskupem Tasem z Boskovic do zástavy jeho bratrům. V 16. století město hospodářsky vzkvétalo, dosáhlo velké autonomie v rámci biskupského majetku a byly zakládány první cechy. V dalších letech se v Příboře střídala lepší období s těmi horšími. Byl to následek válek, přírodních katastrof a epidemií. Za třicetileté války město velmi trpělo, bylo drancováno a vyhořelo. Za válek o rakouské dědictví Marie Terezie bylo drancováno pruskými vojsky. Roku 1846 postihl Příbor velký požár, při kterém shořelo 16 měšťanských domů a také byl sužován častými povodněmi. Velký úbytek obyvatelstva přinesly epidemie moru roku 1713 a cholery v polovině 19.století.. Lepší léta Příbora byly spojeny zejména se školstvím, které zde má dlouhou tradici. První zmínka o škole pochází už z roku 1541. Koncem 17. století olomoucký biskup Karel II. Z Lichtenštejna přivedl do Příbora piaristy, kteří v roce 1694 založili kolej a gymnázium. V roce 1700 po otevření budovy školy bylo zahájeno vyučování ve čtyřech třídách latinských a třech základních. Tím se Příbor stal centrem vzdělanosti a kultury celého regionu. Reformy Marie Terezie znamenaly konec piaristického gymnázia roku 1777. V Příboře tak vznikla hlavní škola, ponechaná ovšem pod správou piaristů. Příborská školská tradice pokračovala i v průběhu 19.století kdy byl ve městě založen český učitelský ústav, druhý nejstarší na Moravě. V téže době vznikla v Příboře i řada poboček tradičních českých spolků. Město se také pomalu stávalo průmyslovým. Dařilo se zde soukenictví, textilnictví a cukrovarnictví. Přesto byl Příbor předstižen v hospodářském rozvoji řadou okolních rychle rostoucích měst.Na konci 30.let 20.století ho čekal osud příhraničního města, kdy byl připojen k Německu. Poválečný vývoj byl provázen znárodněním místních továren a pozvolným úpadkem. V centru města je zachovalé historické jádro. Je zde k vidění pravidelný půdorys města s pravoúhlým náměstím, zbytky středověkého opevnění a gotický kostel Narození Panny Marie. Na náměstí Sigmunda Freuda jsou renesanční měšťanské domy s původním loubím. Baroko zanechalo své stopy na průčelích domů, v podobě mariánského sloupu a především v díle vídeňského architekta G. P. Tencally - v budově raně barokní piaristické koleje, tradičního střediska vzdělání. Dnes je zde umístěno regionální muzeum s expozicí k osobnosti a dílu Sigmunda Freuda. V Zámečnické ulici se nachází jeho rodný dům s pamětní deskou. Na předměstí Příbora narazíme na typická dřevěná stavení, která představují původní zástavbu oblasti. Dalšími významnými památkami jsou barokní kostel sv. Valentina, či barokní kostel sv. Kříže.

Barokní zámeček Růžkovy Lhotice, dominanta vsi, leží 2,5 km od obce Čechtice. Ves Lhotice se poprvé zmiňuje roku 1363 a první zmínka o zdejší tvrzi pochází z roku 1421, kdy se jejími majiteli stávají Zdeněk a Petr z Lukavce. V roce 1542 prodal Petr Malovec Dříteňský z Malovic své dědictví bratrům Janovi a Jiříkovi Růžkům svobodníkům z Miřetic. Takto tvrz v Lhoticích získala své jméno Růžkovy Lhotice. Historie zámku V druhé polovině 18. století byl na místě původní tvrze postaven prostý patrový zámek. Od roku 1835 zde na zámku sídlí rodina Smetanova, proto také je zde umístěna busta Bedřicha Smetany, který v Lhoticích prožil několik let a často sem jezdil hledat inspiraci do svých děl. Po druhé světové válce se i ve Lhoticích situace změnila a zámeček až do roku 1973 patřil zemědělcům, poté se dostal do správy Okresního muzea v Benešově. Expozice muzea Zámek prošel následně rekonstrukcí do podoby, kterou měl v době Bedřicha Smetany a poté se stal muzeem s expozicí Hudební tradice Podblanicka. Zdejší expozice je věnovaná především počátkům Smetanovy tvorby. Zároveň připomíná i další skladatele, kteří v průběhu staletí v regionu působili (Jan Dismas Zelenka, Josef Leopold Dukát, Richard Wagner). Dnes je majitelem zámku Muzeum Podblanicka ve Vlašimi. Nedaleko odsud najdete také židovský hřbitov ve Studeném. Ubytovat se můžete například v Želivě, kde za návštěvu rozhodně stojí premonstrátský klášter.