Vltava je nejdelší česká řeka. Pramení na Šumavě a vlévá se u Mělníka do Labe. Celková délka Vltavy je 430,2 km. Povodí má plochu 28 090 km2. Průměrný průtok u ústí činí 149,9 m3 za sekundu. Do Prahy Vltava vtéká z jihu přes území Zbraslavi a opouští jí na severu přes území Suchdola. Délka toku na území Prahy je 30,9 km. Neužším místem jejího toku je Modřanská úžina, kde má šířku toku 40 m a nejširším je Štítkovský jez, kde má šířku 330 m. Na území Prahy do Vltavy ústí zleva řeka Berounka a devět potoků, a zprava čtrnáct potoků. Vytváří zde dvě slepá ramena. Jedno na Zbraslavi zvané Krňov a druhé na území Bubenče, zvané Malá Říčka. Oba břehy současně jsou spojeny mosty a lávkami na 18 místech. Obtéká několik ostrovů, z nichž ostrov Kampa je vytvořen umělým náhonem zvaným Čertovka. S pomocí několika jezů a plavebních komor je Vltava využívána především pro osobní dopravu. Vltava vytváří na svém toku Prahou jedinečné přírodní scenérie a malebná nábřeží. Řeka Vltava je vyhledávána i rybáři a slouží i pro rekreační účely.

Podle pověsti spadl roku 1555 pelhřimovský měšťan Matouš Chejstovský na útěku před lupičy do štoly stříbrného dolu na svahu Křemešníku. V úzkosti a modlitbě přislíbil, že bude-li zachráněn, postaví na vrchu kapli. Z této doby opravdu pochází nejstarší kaple Nejsvětější Trojice na vrchu Křemešníku, údajně postavená ze dřeva. V presybtáři dnešního kostela se však zachoval kamenný portál s pozdně gotických ostěním. V letech 1651-1652 byla kaple přestavěna v raně batokní podobě. Až v letech 1710-1720 je poutní kostel Nejsvětější Trojice postaven v podobě, která v podstatě přetrvává dodnes. V roce 1734 byly kolem kostela postaveny ambity a roku 1750 byl kostel upravován naposledy. V ambitech kolem kostela jsou umístěny dvě nárožní kaple a navazuje na ně bývalá škola a fara. Z podnětu českobudějovického biskupa Dr. Šimona Bárty byla 17.12.1935 ustavena Matice křemešnická. Hlavním posláním byla péče o duchovní úroveň poutního místa. K tomuto účelu byl zřízen nový exerciční dům z bývalé školy. Počet poutníků vzrůstal, velmi vysoký byl po celé 19. století, ale vrcholu dosáhl při epidemii cholery v Čechách. Rozšířená pověst o ochranných účincích křemešnické vody právě proti choleře sem přivedla několik desítek tisíc lidí ročně. Na průčelí poutního kostela Nejsvětější Trojice je nad hlavním vchodem umístěn kamenný reliéf Korunování Panny Marie z druhé poloviny 16. století. Uvnitř se nachází trojboký oltář z roku 1752 symbolizující tajemství Nejsvětější Trojice, uprostřed oltáře se nachází reliéf Korunování Panny Marie, na třech nárožích sochy andělů. Vlevo od oltáře je kazatelna z roku 1750. Vitrážové okno daroval poutnímu kostelu pelhřimovský rodák, arciděkan smíchovský, prelát Jan Pauly. Motiv Zvěstování Panny Marie vymaloval na skle v roce 1936 J. Veselý. Kousek od kostela se nachází zajímavá stavba podobající se malému zámečku. Jde o větrný zámek postavený v roce 1930, podle návrhu arch. Kamila Hilberta pro akademického sochaře Josefa Šejnosty, rodáka z nedalekého Těšenova. Plánoval zde zřízení muzea všech svých medailérských prací. Stavba však zůstala do dnešních dnů nedokončena. Můžeme však obdivovat cimbuří se sedmi havrany, úsměv vyvolává kamenný patník s kloboukem, tzv. křemešnické nemehlo, které tajně jako žert, nechal zhotovit mistrův osobní přítel, pelhřimovský poeta K.B.Tomášek. Od větrného zámku až ke kapličce s pramenem (při červené turistické značce) vede křížová cesta zakončení Božím hrobem. Původní křížová cesta byla postavena podél staré pěšiny roku 1689. V roce 1947 byly zchátralé cihlové kapličky nahrazeny žulovými. Jsou dílem Ant. Theina, který byl inspirován původními návrhy sochaře Františka Bílka. Obrazy v kapličkách jsou od pelhřimovského umělce R. Ondráčka. Křížová cesta má 14 zastavení a jeho posledním zastavením je Boží hrob, který se nachází již nedaleko „větrného zámku“. V umělé jeskyni, jež je přistavěna ke skále, se nachází Jěžíšovo tělo od Antonína Bílka. Barokní kaplička pod kostelem byla postavena asi roku 1689 nad „zázračným“ pramenem. Má půlkruhový portál a trojúhelníkový štít s reliéfem „Křest Páně v Jordánu“ od Františka Bílka. V roce 1896 byla kaplička opravena a doplněna o sochy sv. Josefa a sv. Anny. Studánka se „zázračnou“ vodou se nachází pod kamenným oltářem uvnitř kapličky. Zázračný pramen je pradávnou, nepochybnou příčinou vzniku poutního místa. První písemné zmínky o pramenu jsou z let 1763 a 1782. Pramen vyvěrá periodicky obvykle okolo Vánoc a přestává téci v létě (červen, červenec), někdy se objevuje i na podzim. Nikdy nezamrzá a je zřejmě spojen s prmanem na protější straně kopce studánka „U Buku“. Pověst o léčivých účincích zesílila za třicetileté války. V dobách epidemie cholery uprostřed 19. století, sem pro vody přicházely desetitisíce lidí. Uvádí se, že se voda vozila v povozech do Hradce králové, Kutné Hory i mnohem vzdálenějších míst. Chemickou analýzou se zjistilo, že voda je velmi čistá, chudá na minerály, slabě radioaktivní a obsahuje nepatrné množství stříbra. Tím se vysvětluje, že uchovávána v lahvích se dlouhou dobu nekazí. Za kaplí se nachází poustevna. Během rekonstrukce studánky v roce 2000 narazil kamenický mistr Miroslav Heřmánek na podzemní prostor vzadu za kapličkou zasypaný zeminou a kamením. Když ručně odstranil kameny ze zborcené klenby pod nánosy hlíny, objevil se před ním půdorys objektu dávno zapomenuté poustevny v opuštěné hornické štole. V tomto unikátním objektu, ve kterém přebývalo několik poustevníků ještě v 18. století, mimo jiné i poustevník Jiří Mrňávek, jehož ostatky jsou uloženy v kapli mrtvých nedaleko kostela Nejsvětější Trojice.

Nádraží Praha Sedlec.

Na Křížovém vrchu (446 m.n.m.) při obci Brtníky se nachází kaple Nejsvětější Trojice. Barokní obdélná stavba s polokruhovým závěrem byla postavena v roce 1768. Z Brtníků sem vede značená turistická cesta doplněná Křížovou cestou z 19. století.