Hronov je malé městečko v severovýchodních Čechách, patřící do okresu Náchod a Královehradeckého kraje. Leží v malebné krajině na řece Metuji při hranici s Polskem a žije v něm přibližně 6800 obyvatel. Hronov je znám zejména díky svému slavnému rodákovi Aloisi Jiráskovi. První písemná zmínka o Hronovu je z roku 1359, ale je však přibližně o jedno století starší. Jeho počátky souvisejí s kolonizačním úsilím pana Hrona z Náchoda z rodu Načeraticů, který zde pravděpodobně ve druhé polovině 13.století založil vodní tvrz. V roce 1415 je Hronov uváděn již jako městečko, které až do roku 1848 bylo součástí náchodského panství, podobně jako okolní vsi. Hronov nesehrál v historii nijak důležitou úlohu a v rámci náchodského panství byla pozornost věnována jiným městům. Za husitských válek byl na straně kalicha, za třicetileté ho čekal podobný osud jako jemu podobné města. Byl drancován a vypálen. Většina obyvatel městečka a okolních obcí se živila zemědělstvím, doplňkovým zdrojem obživy bylo domácké tkalcovství. Vybudováním železnice z Chocně do Broumova roku 1875 nastává na Hronovsku v 80. letech 19. století mohutný rozvoj textilního průmyslu, ve městě vzniká přádelna bavlny a několik mechanických tkalcoven. Kromě textilu se ve městě rozvíjí také strojírenská výroba. Když se řekne Hronov většinou se lidem vybaví Alois Jirásek a s jeho osobou spojený Jiráskův Hronov, každoroční festival amatérského divadla, pořádaný vždy v srpnu na počest zdejšího slavného rodáka. Z Hronovem je spojena i postava vlasteneckého kněze Josefa Regnera, který zde v letech 1831 – 45 působil a který se stal předlohou pro postavu Havlovického v Jiráskově kronice U nás. Jiráskův odkaz je prostoupen i některými stavebními památkami Hronova. Dominantou hronovského náměstí je Jiráskovo divadlo. Bylo postaveno podle projektu Ing. arch. Jindřicha Freiwalda Od roku 1931 se v něm každoročně koná právě festival Jiráskův Hronov. V přístavbě divadla se nachází od roku 1999 nový víceúčelový sál Josefa Čapka, který je dalším slavným rodákem Hronova. Ve druhém patře divadelní budovy je Jiráskovo muzeum zaměřené k historii a národopisu Hronovska a k osobě a dílu Aloise Jiráska. Mariánské barokní sousoší uprostřed náměstí pochází z roku 1725. Za mostkem přes Metuji leží v místech bývalé středověké vodní tvrze svobodný dvůr, vzácná kulturní památka lidové architektury. Rodný domek spisovatele Aloise Jiráska pochází z konce 18. století a náleží taktéž k památkám lidové architektury. Vedle rodného domku stojí Jiráskova bronzová socha. V blízkém parku vyvěrají minerální prameny Hronovka a Regnerka s alkalicko - železnatou vodou.Na návrší leží pozdněrenesanční zvonice roku 1610 a vedle ní kostel Všech svatých. Původně gotický kostelík byl barokně přestavěn v roce 1736. Hrob Aloise Jiráska se nachází na vedlejším novém hřbitově. Při hlavní silnici k Náchodu stávala kdysi rodná chaloupka spisovatele Josefa Čapka.

Renesanční zámek Moravský Krumlov se nachází v jižní části stejnojmenného moravského města. Historie zámku Na nejužším místě meandru vytvářeného řekou Rokytnou od jihu kolem Moravského Krumlova stával již v roce 1289 hrad, který náležel rodu pánů z Obřan. Zakládací listina z roku 1279 hovoří o Heraltu a Vojslavu z Obřan, purkrabím krumlovského hradu. Záhy po vymření rodu roku 1312 přešlo zboží na pány z Lipé, kteří jej však v roce 1369 prodali pánům z Kravař. Ti nechali krumlovské panství přebudovat na honosné středověké sídlo. Byla vystavěna velká hranolová věž a rozšířen hradní palác. Hrad byl zpevněn nejen předhradím, ale i vodními příkopy na západní a východní straně. Po vymření krumlovské větve rodu a následné krátké vládě pánů z Cimburka, se Moravský Krumlov stává roku 1447 majetkem Perolda z Lipé. Dokladem o prodeji panství je i významný zápis v zemských deskách. Počátkem 16. století se započalo s přestavbou hradu na renesanční zámek. Autorem návrhů je pravděpodobně arch. Leonardo Garda da Bisono. Během těchto úprav dostal zámek prakticky dnešní podobu. Podoba zámku Byla vybudována čtyřboká renesanční stavba s dvorem uprostřed, jíž byl vlastně obestavěn někdejší hrad. Jeho hlavní jádro tvoří dnes jižní křídlo zámku. Na jižní straně vjezdu se vypíná hranolová hlavní zámecká věž. Vlastní dvůr je zdoben na třech stranách a ve třech podlažích charakteristickými arkádami. Reliéfní výzdoba na pilířích a kartuších zaznamenává střídání toskánského, jónského a korintského slohu podle jednotlivých podlaží. Druhé poschodí je ozdobeno erby pánů z Lipé a rodů s nimi spřízněných. Ojedinělou zajímavostí je nástup do prvního patra zvláštním schodišťovým arkádovým dvorem. Tato architektonická zvláštnost pochází z Janova, které majitel osobně navštívil. S rytířským sálem sousedí zámecká kaple. Mnohé ze zámeckých sálů prozrazují dodnes své specifické určení. V 90. letech 16. století byla na severní straně postavena jednoposchoďová budova se slunečními hodinami.     Slavní lékaři na zámku V roce 1536 byl do Moravského Krumlova povolán basilejský univerzitní profesor lékařství Paracelsus. Jeho úkolem bylo léčení Jana z Lipé. Lékař, vlastním jménem Philippus Areolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, proslul v dějinách lékařství především jako jeden ze zakladatelů lékařské chemie. V Moravském Krumlově pobyl téměř dva roky, po nevydařeném pokusu o vyléčení svého klienta, obávaje se trestu, potají zmizel. Jeho pobyt připomíná tzv. Paracelsova síň na zámku. V roce 1571 zavítal do Krumlova jiný proslulý lékař Johannes Crato z Kraftheimu. Crato léčil Čeňka z Lipé, byl také osobním lékařem císařů Ferdinanda I., Maxmiliána II. a později ještě Rudolfa II. V majetku pánů z Lipé zůstalo pak krumlovské panství až do pobělohorské konfiskace. Po bitvě na Bílé hoře postoupil císař panství valtické větvi rodu Lichtenštejnů. V 18. století byly na zámku provedeny poslední rozsáhlejší úpravy, které se týkaly zámeckého areálu i jeho okolí. Za úpravami stála kněžna Marie Eleonora Lichtenštejnové. Současně byl zasypán zámecký příkop, překlenuta cesta k pivovaru a západně od zámku založen anglický park, podstatně zvětšený až v roce 1910. Z kněžniny iniciativy byla také vybudována při krumlovském farním kostele rodinná hrobka krumlovské větve Lichtenštejnů. Po Lichtenštejnech se zámku těsně před 1. světovou válkou ujal rod Kinských, po roce 1945 se stal majetkem státu. Dnes je zámek v rukou Incheba Bratislava/Městské kulturní středisko v Moravském Krumlově.    Zámek dnes   Zámek je obklopen rozsáhlým parkem. Zámek je známý i pro svůj spor o dvacet pláten monumentálního obrazového cyklu Alfonse Muchy Slovanská epopej - výjevy z dějin slovanských národů, který na zámku byl dlouhou dobu vystavován. Dnes byl bohužel přesunut do Prahy. Na zámku dnes najdete pamětní síň lékaře středověku Paracelsa. Expozici doplňuje výstava poštovních známek Klubu filatelistů A. Muchy v Brně, síň dr. Odstrčila, nábytek, plakáty A. Muchy. Tipy na výlet V okolí můžete navštívit zámek Ivančice, renesanční zámek Hrubšice, renesanční zámek Oslavany, zříceninu hradu Levnov, zříceninu hradu Rabštejn u Dukovan, zříceninu Sedleckého hradu, zříceninu hradu Lamberk, zříceninu hradu Kraví Hora, tvrz Jinošov nebo zříceninu hradu Holoubek. Vystoupit můžete také na rozhlednu Babylon nebo na rozhlednu Ocmanice.  Ubytovat se můžete hned v Moravském Krumlově.

Vodní nádrž Nýrsko se nachází 4 km jižně od stejnojmenné obce. Nádrž byla vybudována v letech 1964-1969. Jako materiál pro výstavbu posloužil kámen (rula) z místního lomu. Hráz je balvanitá s návodním železobetonovým těsnícím štítem, dlouhá 320 m a vysoká 35 m ode dna nádrže. Plášť je opatřen betonovou patkou založenou ve skále. Vzdušná strana hráze je zatravněna a osázena okrasnými dřevinami. Hráz tak dobře zapadá do okolní krajiny. Zatopená plocha nádrže činí 141,59 ha. Účelem nádrže je zlepšení průtoku v Úhlavně, jako zdroj pitné vody pro Klatovsko a Domažlicko a v poslední řadě i částečně jako ochrana před povodněmi. Ze všech nádrží v povodí Berounky má tato nejčistčí vodu. Netvoří se zde řasy ani sinice a voda se tak dobře upravuje na pitnou. V roce 1996 byly dodatečně na každou spodní výpust instalovány malé vodní elektrárny.

Městská část Praha - Nedvězí je součástí správního obvodu Praha 22.