Poslední dochovaný příklad původního hrázděného domu města Kynšperka byl postaven ve druhé polovině 18. století. Uliční fasáda má v patře několik hrázděných polí s motivem kombinace ondřejského kříže s routou, jež jsou typickým motivem chebského hrázdění.

Základní kámen evangelického kostela byl položen 3.6.1862. V roce 1996 prošla stavba rekonstrukcí a v současné době slouží k příležitostným výstavám, oslavám a výročím. Stavba má půdorys kříže a je postavena z režných cihel, které dodala proslulá hlučíncká cihelna. V křížení střech je polygonální věžička, zakončená jehlanem. Čtyři štítové stěny se stejnou výzdobou a členěním jsou prolomeny trojicí oken s půlkruhovými záklenky, rámovány šambránou. Stupňovité štíty jsou zdobeny vpadlinami ve tvaru křížů. Přistavěná přízemní sakristie má půlkruhové záklenky.

Hrad Točník patří sice mezi nejmladší české hrady, ale svou rozlohou je jeden z největších. Leží v okrese Beroun, kousek od Hořovic. Nechal ho postavit český král Václav IV. před rokem 1398. Po stopách Václava IV. Václav IV. si tento kraj velmi oblíbil, trávil tu mnoho času a nejdříve využíval pro svou potřebu blízký hrad Žebrák. Když ovšem Žebrák vyhořel rozhodl se král pro výstavbu Točníku. Tím nechal vzniknout v Čechách nejmajestátnější a dodnes nejzachovalejší souhradí. Točník byl nejen bezpečnějším, ale i důstojnějším královským sídlem a tvoří přechodový článek mezi českou hradní a zámeckou architekturou. Jméno prý dostal podle toho, že se příchozí musel otočit třikrát kolem hory, než se dostal k bráně. Točník se ovšem těšil pozornosti jen za života Václava IV. Jeho nástupce král Zikmund Lucemburský ani další zástavní páni neměli o hrad zájem. Spíše se starali o zisky z panství. Po renesančních úpravách, provedených pány z Vartemberka a pány z Lobkovic, se stal roku 1594 téměř na tři století majetkem české komory. Hrad tím ztratil význam jako správního centra a postupně chátral, nadále byl udržován pouze bývalý královský palác, jehož reprezentační sál byl v 18. století barokně upraven na poutní kapli sv. Bartoloměje. A tak kdysi reprezentační královské sídlo sloužilo za třicetileté války jako vězení pro těžké zločince a útočiště chudiny před útrapami války. Poslední šlechtický majitel Josef Colloredo-Mannsfeld vlastnil hrad do roku 1923, kdy ho daroval hrad ve dvacátých letech Klubu českých turistů. Točník začal být postupně rekonstruován a zachráněn tak od úplného zničení. Kulturní život a středověký jeřáb Dnes žije hrad nebývale rušným životem. Pořádají se tu různé kulturní akce, z hradního ochozu je rozhled směrem na Křivoklátsko. Prohlédnout lze královský palác s dobovým nábytkem, Velký palác se sgrafitovou výzdobou, západní bránu s heraldickými znaky a východní bránu s mohutným mostem přes příkop, kde jsou chováni medvědi. Probíhá zde historický experiment pod patronací ČAV a Národního technického muzea. Na vnější fasádě Královského paláce byla instalována replika středověkého šlapacího jeřábu. V současné době slouží k vyzdvižení natesaných trámů a břemen pod střechu paláce (oprava krovu Královského paláce). Ubytování naleznete například v nedalekých Hořovicích, kde stojí za návštěvu i barokně-klasicistní zámek.

První zmínky o Lahovicích jsou dochovány již z počátku 12. století. Pro Pražany jsou známé především jako jedno z míst, kde došlo v roce 1945 k hrdinnému boji proti německým okupantům. Do dnes tuto událost připomíná památník. K Praze byly Lahovice připojeny v roce 1968. Název Lahovic je odvozen od jména Láh.