Romantické zříceniny majestátního hradu Boskovice se nacházejí přibližně půl kilometru jižně od stejnojmenného města. Z centra Boskovic k hradu, přístupném v návštěvních hodinách, vede turistické značení. Historie hradu Boskovice od dob známých z pramenů vlastnil rod pánů z Boskovic, první se po nich píše Jimram již roku 1222. Zatím není zcela jisté, zda již tehdy hrad stál. Nejstarší nálezy z lokality hradu i tzv. Bašty pocházejí až z počátku 14. století. Bašta, opevnění stojící na vrcholu Zámeckého kopce, je současnými badateli považována za předchůdce dnešního hradu. Předpokládá se, že jeho staviteli mohli být Archleb a Oldřich z Boskovic, kteří se v pramenech zmiňují roku 1298. Kdy byl založen dnešní hrad není vůbec jasné. Páni z Boskovic zde sídlili až do konce 14. století. Za tu dobu byl dvakrát dobyt, neboť se Boskovští odbojně chovali vůči českému králi a jeho zástupcům. Stalo se tak v letech 1312 a 1389. Po druhém úspěšném dobytí markrabě Jošt hrad zabavil, roku 1398 je pak jako jeho držitel uváděn Heralt u Kunštátu, který jej musel obnovit. Páni z Kunštátu Boskovice drželi až do roku 1458, kdy se navrátil zpět do rukou rodu zakladatelů, konkrétně Vaňka Černohorského z Boskovic. O necelé století později, roku 1547, hrad mění majitele – kupuje ho Šimon Ederer ze Štiavnice. Velkolepou renesanční přestavbu hradu podnikli další majitelé páni ze Zástřizl. Sňatkem s vdovou po posledním z rodu pánů ze Zástřizl se roku 1690 stal vlastníkem hradu František Walter z Dietrichštejna, který byl zároveň jeho posledním obyvatelem. Další majitelé již sídlili na zámku vybudovaném ve městě. Hrad pak ještě chvíli sloužil jako úřednický dům, nebyl však udržován a posléze začal sloužit jako levný zdroj stavebního materiálu. V současnosti patří hrad hrabatům Mensdorf-Pouilly. Podoba hradu Tzv. Bašta, která mohla být předchůdcem dnešního hradu a později sloužila jako předsunuté opevnění, se skládala z paláce, hradby, příkopu a valu. V roce 1567 se o ní mluví jako o zřícené, ale ještě na počátku 18. století byla provizorně opravována. Dnešní hrad původně tvořila do přibližného kruhu zalamovaná hradba, která v sobě obsahovala na jihu a jihovýchodě palác a v západní části cisternu. Vstupní brána byla patrně na severní straně. V roce 1398 byl hrad rozšířen o parkánovou hradbu a hradní palác prošel náležitou přestavbou. Na západní a východní straně jádra pak přibyly další obytné objekty. Po navrácení hradu do rukou pánů z Boskovic proběhla další přestavba. Hrad získal nový hradební okruh s hranolovými a dovnitř otevřenými baštami. Tento nově vzniklý prostor vyplnily hospodářské budovy. Obytná část hradu byl přizpůsobena moderním, raně renesančním nárokům na bydlení. Další, tentokrát již plně renesanční úpravy, provedli páni ze Zástřizl (viz nápisové desky s kartušemi z roku 1568 a erbovní desky z počátku 17. století). Nechali též vystavět východní polygonální baštu a jižní předhradí. Ještě později před hradem vznikla dlouhá hospodářská budova. Zříceniny hradu Boskovic jsou dodnes impozantní. Kulturní dění na hradě V červenci je boskovický hrad jedním z tradičních míst, kde se koná festival Boskovice - festival pro židovskou čtvrť.  Tipy na výlet V Boskovicích dále najdete výstavu Historické zemědělské stroje, Muzeum Boskovicka, empírový zámek Boskovice, synagogu a židovské město. Vydat se můžete také na zámek Černá Hora, zříceninu hradu Rychvald nebo na zříceninu hradu Nový Hrad. Podívat se můžete také na vodní nádrž Boskovice, rozhlednu Malý Chlum nebo větrný mlýn v Kořenci. Ubytovat se můžete přímo v Boskovicích. M.K.

Židovský hřbitov se nachází přibližně 1 km od centra obce Liteň a to jižním směrem. Je potřeba se vydat z centra směrem na Skuhrov. Před koncem obce odbočit do Mánesovy ulice a pokračovat dál z obce ven směrem k okraji lesa. Hřbitov byl založen roku 1680 a rozšiřován byl v 18. i 19. století. V 19. století byl postaven i byt hrobníka, v roce 1927 pak obřadní síň. Na ploše 4.117 m2 je dochováno přilibžně 300 náhrobků pocházejících z let 1687-1939. V obci se též nachází synagoga postavená kolem poloviny 19. století v klasicistním slohu na místě starší synagogy. V roce 1939 byla však prodána obci a po válce adaptována na hasičskou zbrojnici. V roce 1956 ještě navíc zásadně přestavěna na dům požární ochrany a zvýšena o patro. Hřbitov je ohrazen dobrou kamennou zdí a uzamčen. Na vratech je sice zpráva kde sice lze zapůjčit klíč, nicméně je staršího data a je uvedeno pouze číslo popisné. Obytné stavení vedle vchodu je nefunkční a vybydlené.

Hrad můžeme navštívit ve stejnojmenné jihočeské obci, 2 km po silnici od zastávky vlaku Sudoměřice u Tábora. Historie hradu Původními vlastníky hradu byli páni z Landštejna, kteří se ho roku 1446 zbavili prodejem Janu Malovcovi z Pacova. Od Malovců jej roku 1613 koupil Kryštof Vojkovský z Milhostic. V odplatu za účast jeho tří synů ve stavovském povstání 1618 vypálili císařští vojáci hrad i dvůr. Jako konfiskát koupila panství Polyxena z Lobkovic a připojila sídlo i s okolními vesnicemi k panství jistebnickému. Hrad však nebyl obnoven a rychle pustl. R. 1829 koupil borotínské panství od Ferdinanda Lobkovice Jan Nádherný z Prahy. Kolem r. 1840 byla část hradní zříceniny zbourána a kamene bylo použito ke stavebním účelům. Na jižní straně je dosud rybník, který tvořil jeho přirozenou obranu. Podoba hradu Jádro nejstarší fáze hradu mělo zřejmě polygonální obrys. Nad příkopem se vypínal okrouhlý bergrift, téměř celou svou hmotou předstupující před čelo hradu. Příchozí vstoupil prvou věžovitou branou do parkánu, kterým obešel část obvodu dispozice včetně druhé okrouhlé věže, vedle níž byla druhá brána umožňující vstup na nádvoří. Jádro tvořil na východě minimálně dvouprostorový palác, jehož součástí byla i místnost ve zmíněné věži při druhé bráně, zaklenutá křížovou žebrovou klenbou. Z další zástavby, zvláště na protilehlé, lámáním kamene poškozené straně nádvoří, se dochovaly nad úrovní terénu pouze nepatrné zbytky zdiva. Zásadní změny do podoby hradu přinesla druhá polovina 15. století, kdy byla v důsledku rozvoje dělostřelby zlepšována především jeho obranyschopnost. Téměř celé jádro obklopil nový mohutný okružní příkop. Úprava si vyžádala i změnu vedení vstupní komunikace. Z předhradí neznámé podoby, na místě dnešního barokního dvora, se nyní vcházelo přímo od východu novou protáhlou plochostropou vstupní branou. Ta byla vybavena početnými střílnami a téměř celou svou hmotou vystupovala z obrysu hradu do příkopu. Na přelomu 15. a 16., či spíše na počátku 16. století byl vystavěn nový palác, jehož součástí se stala i zmíněná nová brána, která při této příležitosti získala dvoulodně klenutý suterén. Z bývalého hradu, dnes nazývaného Starý zámek, stojí dosud zbytek válcové věže a přilehlého gotického paláce, který měl klenuté přízemí. Z vnitřního opevnění zůstal jen zbytek vysunuté hranolové věže. Na výlet se můžete vypravit třeba na tvrz Vrchotice, Čertovo Břemeno nebo malebnou obec Jistebnici, kde najdete i ubytování.

Městská knihovna byla postavena v letech 1924 – 1928 podle projektu F. Rotha. Průčelí budovy je vyzdobeno alegorickými sochami od L. Kofránka. Knihovna zde byla zřízena v roce 1891. Severní část Mariánského náměstí uzavírá budova městské knihovny, která vyrostla na asanačně uvolněném pozemku. Moderní architektura od Františka Roitha z let 1926-28. Nad průčelním balkonem je šest alegorických plastik z travertinu od Ladislava Kofránka. Největší pozornost při stavbě budily kamenické práce, neboť veškeré portály byly provedeny ze železnobrodské žuly a hlavní fasáda směřující do náměstí i přilehlý boční trakt ze slovenského travertinu. V budově jsou knihovny, čítárny, přednáškové sály, velká sbírka hudebnin. Ze Žatecké ulice je vstup do divadla Říše loutek, při kterém byla v roce 1929 založena mezinárodní unie loutkářů UNIMA.