Na podzim roku 2000 postavila společnost Radiomobil na vrchu nazývaném Na Skále u Železného Újezda kovovou konstrukci vysílače. Na konci března následujícího roku byla na vysílači vysokém 41 metrů zpřístupněna vyhlídková plošina ve výšce 25,7 m. Na tuto plošinu vede 137 schodů. Z rozhledny je dobře vidět partie Šumavy, Nepomucko, Třemšínsko a oblast jižně od Plzně. Za velmi dobrého počasí lze prý spatřit i vrcholky Alp.Výstup na plošinu je omezen na sezonu od dubna do října.

Autorem sochy je Jan Oldřich Mayer, který ji zhotovil roku 1708. Mecenášem byl František Sezima rytíř Mistrovský z Nemyšle. Sochá znázorňuje sv. Judu Tadeáše, světce a jednoho z Kristových apoštolů, který byl pro víru ubit pohany kyjem. Právě s tímto kyjem je zobrazován. V pravé ruce drží evangelium. Je to ochránce a pomocník lidí, kteří se octli v nejbeznadějnějších situacích. Socha je jednoduchá, do oválu komponovaná a stojí na barokním postavci s nápisem: DEVOTO CHRISTI AMICO - Oddanému příteli Kristovu.

Tachovský hradební systém vznikl ve 14. století. Středověké město uzavírala okružní hradba vysoká 8-10 m a široká 140-150 cm. Po celém obvodu bylo 26 věží vysokých zhruba 11-14 m a dovnitř města otevřených. Spojení mezi nimi zajišťovala úzká ulička (široká 2,5-4 m) vedená při hradbách po celém jejím obvodu. Opevnění doplňoval hluboký příkop, široký 43-45 m a val. Na jihu protékal příkopem mlýnský náhon a opevnění zde posilovalo ještě koryto řeky Mže. Vstup do města zajišťovaly tři brány. Na severu to bylo tzv. Horní (Horská) v prostoru dnešní ulice Husitská. V jižní části pak Zámecká (Říšská) v ulici Rokycanova a Dolní (Nízká) v dnešní ulici Boženy Němcové. Horní brána se skládala ze dvou objektů. Hlavní část měla nad průjezdem ještě dvě patra. Na ni pak navazoval koridor 40-50 m dlouhý ukončený menší branou se strážnicí a závorou. Tato brána byla zbořena jako poslední v roce 1871. Dolní brána se skládala ze dvou nevysokých staveb spojených hradbou. Venkovní opevnění brány tvořily dvě oblé bašty vytvářející podobu barbakánu. Brána byla zbořena v letech 1864-1865. Zámecká brána se také skládala ze dvou samostatných staveb spojených koridorem hradeb. V 19. století již tyto brány nestačily provozu města a tak v roce 1822 byla Nová brána z náměstí do prostoru ulice na Světce a v roce 1838 na konci dnešní Hradební ulice tzv. Psí brána směřující k Václavskému hřbitovu. Tyto brány měly však jen krátký život. V průběhu druhé poloviny 19. století byly odstraněny některé části hradeb a již zmíněné hradby. Od 70. let 20. století probíhá rekonstrukce dochovaných částí. Do dnešní doby se dochovala nejvíce západní část hradeb při Zámecké ulici a severovýchodní část v blízkosti Václavského parku. Zachovalo se na 21 dovnitř otevřených věží a v severozápadní dochované části hradeb u bašty č. 3 a 4 spojovací komunikační hradební ulička včetně obranné chodby.

Rožďalovice jsou sice malým městečkem, ale přesto se mohou pochlubit nebývalým počtem slavných rodáků či osobností zde žijících. Mezi nejvýznamnější patří zakladatel českého knihtisku Jiří Melantrich z Aventýna a významný pedagog G. A. Lindner. Nejenom jim, ale i mnoha dalším je věnována Pamětní síň rodáků a přátel Rožďalovic, která se nachází ve druhém patře budovy bývalé školy.Návštěvník se zde seznámí s početnou galerií významných rodáků a přátel Rožďalovic, s historií a tradicemi města. Přičemž největší prostor je věnován Melantrichovi a Lindnerovi. Pamětní síň byla vybudována  Pedagogickým muzeem J. A. Komenského a otevřena roku 1977. Stálá expozice Významní rodáci Rožďalovic. Pamětní síň rodáků a přátel Rožďalovic je spravována Polabským muzeem v Poděbradech.