Kostel sv. Václava je spolu se Slezskoostravským hradem nejstarší stavební památkou v Ostravě. Původní románský kostel pochází již z první poloviny 13. století (první zmínka je z roku 1297). Ve druhé polovině 14. století byla ke kostelu přistavěna obdélná loď a věž, jenž plnila zároveň strážní funkci. V 16. Století byla plochostropá loď nově zaklenuta a přestavěna na trojlodní. V roce 1556 se po velkém požáru dočkal kostel velký úprav, při kterých byla například zvýšena věž. Roku 1603 přibyla kruchta a do zdí byly zasazeny náhrobní kameny významných šlechticů a měšťanů. V 17. Století pak byly přistavěny na obou stranách dvě barokní kaple. V letech 1803-1839 je kostel přestavěn klasicistně, prakticky do dnešní podoby. Gotická okna byla rozšířena a snížena, cimbuří na věži vystřídala mohutná báň se dvěma makovicemi a lucernou, vysoká gotická střecha pak nahrazena sedlovou. V letech 1998-2004 prošel kostel rekonstrukcí. Nejstarší částí kostela je presybtář s žebrovou křížovou klenbou.

Rybník v Miškovicích. Mezi ulicemi Polabská a Tuháňská.

Železniční tunel pod přírodní památkou Bílá skála byl vybudován v letech 1967 – 1974. Navazuje na železniční most mezi Holešovicemi a Libní a umožňuje spojení mezi Holešovickým nádražím a nádražím Praha Libeň. Je cca 340 m dlouhý a má stoupání 5 %.

Klausova synagoga. Klusová synagoga je největší synagogou Židovského města v Praze a nachází se v těsném sousedství Starého židovského hřbitova v ulici U starého hřbitova. Její název je odvozen z německého slova "Klaus" ve významu "malá budova", které vzniklo z latinského "claustrum". V dnešní podobě byla vystavěna v letech 1689–94 na základech původní synagogy zničené roku 1689 požárem. Původní Tříklausová synagoga byla komplexem tří staveb. Jednu část založil rabi Löw pro vysokou školu talmudu, druhá byla modlitebnou a třetí byla určena pro rituální lázeň (mikve) a pro péči o nemocné. Roku 1573 ji nechal vystavět tehdejší primas židovského ghetta, bohatý Mordechaj Maisel. Když roku 1689 ghetto lehlo popelem a s ním i Tříklausová synagoga, byla zásluhou představeného Šalamouna Chališe Kohena v ranně barokním slohu nová již jediná synagoga. Stala se největší synagogou ghetta, druhou hlavní synagogou pražské židovské obce a synagogou pražského pohřebního bratrstva. Další stavební úpravy Klausové synagogy proběhly v osmdesátých let 19. století a to v neorenesančním slohu. Synagoga má jednolodní síňový prostor s valenou, bohatě štukovanou klenbou. V jižním průčelí výšky dvou pater, zaujímá obdélnou parcelu a kromě vlastní budovy ji tvoří dva přístavky. Fasády jsou neorenesanční a nápadný prvek představuje trojúhelný střešní štít s Deskami úmluvy na hrotu a nápisová deska z konce 17. století na východním průčelí. Většina oken má půlkruhové zakončení, pouze na jižním průčelí se nacházejí původní barokní okna. V interiéru si původní barokní klenby zachovala pouze hlavní síň. Pozornost zaujme raně barokní aron ha-kodeš, což je schrána na Tóru. Je zde umístěna stálá expozice Židovského muzea Židovské tradice a zvyky. Bohoslužby se zde nekonají. Stálá expozice v Klausově synagoze. Židovské tradice a zvyky I. (bohoslužba všedních dnů - šabat - svátky; běh života; narození - obřízka - bar micva svatba, rozvod - židovská domácnost).