Schwarzenberská hrobka u zámku Orlík, okres Písek.

Tvrz Malotice stojí na jihozápadním okraji stejnojmenné obce. Dříve byla obklopena dvěma rybníky, nyní je jeden z nich již zavezen zeminou. Historie tvrze Malotická tvrz byla založena kolem roku 1400, kdy byl zdejší statek v majetku kutnohorského měšťana Martina Puše. Poprvé je tvrz v písemných pramenech zmiňována roku 1412 jako majetek Jindřicha Rohlíka z Trhlav, podruhé až roku 1461. Od 20. let 16. století byla tvrz v majetku Říčanských z Říčan, kteří zde provedli drobné renesanční úpravy. Roku 1557 Karel a Zdislav Říčanští z Říčan připojili Malotice k Zásmukám. V roce 1637 koupili zásmucké panství spolu s dvorem s pustou tvrzí v Maloticích Šternberkové a drželi je až do počátku 20. století. Ve století 18. nechali Šternberkové upravit palác tvrze na sýpku, v 19. století v něm byly byty a ve věži holubník. Podoba tvrze Areál tvrze tvořil obdélný palác, třípatrová věž a hradba, uzavírající dvůr. Přístup do věže byl zajištěn dvěma portály, dodnes dochovanými. Kromě hradby, zčásti zaniklé, se dodnes dochovaly, i když stavebně později upravované, všechny části tvrze. Areál tvrze je dnes nepřístupný, celkový přehled je však možno si učinit pohledem z povzdálí. Po návštěvě tvrze se můžete vydat také na pozdně barokní zámek Bečváry a po cestě ještě navštívit zámek Zásmuky. Jako druhý výlet do okolí se přímo nabízí město Kouřim a skanzen v Kouřimi. Budete-li mít čas a chuť, vydejte se i do Kutné Hory, kde se můžete také ubytovat. M.K.

Stříbro je město v západních Čechách v okrese Tachov, 30 km západně od Plzně. Leží na řece Mži a má téměř 8 tisíc obyvatel. Město má dlouhou a bohatou historii, zachovalé historické jádro a romantickou polohu, díky poloze nad údolím řeky a lesům, které ho obklopují. Historie jak už název města napovídá je spojena s těžbou drahého kovu, díky němuž se Stříbro stalo ve středověku významným městem a hospodářsky prosperovalo. Stříbro je poprvé připomínáno jako hornická osada roku 1183, kdy je zmíněno na listině přemyslovského knížete Bedřicha a vystupuje pod názvem Argentaria – Stříbrníce. Původní osada měla i sakrální stavbu v podobě románského kostelíku Panny Marie. O důležitosti Stříbra svědčí to, že velmi brzy, mezi léty 1240 – 1250, bylo na skalnatém ostrohu nad starou hornickou osadou založeno královské město. Nepravidelný kruhový půdorys nového města byl vymezen hradbami a přístupný pouze dvěma opevněnými branami. Vnitřní prostor města byl postaven do poměrně pravidelné sítě ulic, které jsou typické pro města založená za vlády Přemysla Otakara II. Další velkou výhodou kromě naleziště drahého kovu byla samotná poloha města. To ležela na významné obchodní stezce Praha – Norimberk, takže na rozvoji města měl velký podíl i obchod. Ve 13. a 14. století získalo město od českých králů četná privilegia. Vedle těžby stříbra se přidala i těžba olova takže o pravidelný přísun peněz do městské pokladny bylo postaráno.Na sklonu středověku žilo tehdy v městě 2 000 lidí a stálo zde 300 domů.Husitské války město příliš nepoznamenaly. A to i navzdory faktu, že město sehrálo v těchto letech velmi významnou úlohu. Stříbro díky své poloze v tradičně katolických západních Čechách patřilo původně do katolického tábora. Husovo učení nenalézalo ve městě dlouho své přívržence, proto Husité chtěli město násilně obsadit a měšťany o své pravdě přesvědčit. Husité obsadili Stříbro teprve v roce 1426. V červenci roku 1427 přitáhli ke Stříbru křižáci s úmyslem Stříbro opět vrátit do svazku katolických měst. Město neúspěšně obléhali a když k městu přitáhly husitská polní vojska vedená Prokopem Holým křižáci ustoupili k Tachovu, kde byli na hlavu poraženi. Po skončení husitských válek bylo Stříbro opět přijato mezi královská města roku 1437. 16. století přineslo Stříbru opět nerušený hospodářský rozkvět. Městu tehdy náleželo 13 okolních vesnic. Pšeničné pivo z městského pivovaru, se stalo dalším zdrojem městských peněz bylo významným vývozním artiklem. Do 16. století spadá také výrazná stavební aktivita, na níž upomínají skvostné renesanční portály některých domů.17. století a Třicetiletá válka poznamenaly Stříbro mnohem výrazněji. Díky své poloze na významné komunikaci trpěly častými průchody vojsk a Švédy bylo dokonce v letech 1639, 1645 a 1647 obsazeno a drancováno. Po válce nastal jen pomalý vzestup kdysi bohatého města. K bývalé prosperitě měly Stříbru dopomoci i příjmy ze stříbrných dolů opětně otevřených v roce 1660. Příchodem německých horníků získalo ve Stříbře převahu německé obyvatelstvo. Olověné rudy se v okolí města těžily až do počátku 80. let dvacátého století. Do období let 1812 - 1832 spadá budování císařské silnice vedené z Plzně přes Stříbro do Chebu. V roce 1930 žilo v národnostně smíšeném městě 4 655 Němců a 581 Čechů. Ve městě je řada památek upomínající na zašlo slávu a bohatství. Pozoruhodné je opevnění města, které uzavírá prstencem hradeb nejen vnitřní město, ale také jižně situované předměstí, tzv. Nové město. Středověká stezka procházející Stříbrem byla střežena dvěma branami, Chebskou a Pražskou branou. Součástí městské fortifikace byl i kamenný most přes Mži s branou vystavěnou v letech 1555 – 1560. Za jejího stavitele je považován Benedikt (Vlach) z Ferolu ve Španělsku. Most je nesen pěti oblouky. Dvoupatrovou hranolovou věž s průjezdem brány kryje jehlancová střecha. Nad venkovním portálem brány je zasazen městský znak s českým nápisem a datem výstavby věže. Vedle Mostní věže Karlova mostu v Praze je stříbrská věž jediná svého druhu v Čechách. K nejstarším stavbám města náleží hřbitovní kostelík Nanebevzetí Panny Marie staré hornické osady vybudovaný v období kolem roku 1180. Dalšími sakrálními památkami jsou Děkanský kostelík Všech svatých, který je pozdně gotickou stavbou z roku 1565 s pozdější barokní přestavbou. Raně gotickou stavbou je Minoritský klášter s pozůstatky kostela Sv. Máří Magdalény. Stavbou, která město proslavila, je bezesporu zdejší renesanční radnice. Rozlehlá stavba se třemi štíty byla postavena v průběhu 16. století. za vidění jistě stojí sousoší Panny Marie postavené na náměstí v 18. století. Sloup se sochou Panny Marie je 14 m vysoký a obklopuje ho 12 soch českých a morových patronů. V budově minoritského kláštera je umístěno městské muzeum a informační centrum. V patře jsou expozice muzea, z nichž nejzajímavější je historie dolování na Stríbrsku , mineralogie a archeologie.

Kopec Varhošť (639 m. n. m.) je výraznou dominantou Českého středohoří, tyčící se nedaleko Litoměřic. Výhled, jenž nabízí, je srovnáván s výhledem z Milešovky. Výhled z Varhoště je dokonce pestřejší a zejména hluboké údolí Labe z něj máte jako na dlani. Tok Labe spatříme hned na osmi různých místech. Není divu, že toto místo lákalo vždy turisty chtivé dalekých výhledů. A protože se jim turistické spolky snažily poskytovat co nejlepší podmínky, je dnešní rozhledna v pořadí již třetí vyhlídkovou stavbou na Varhošti. Ta nejstarší ve skutečnosti parametry rozhledny ani nesplňovala. To jen turisté ze Spolku pro České středohoří využili pěti dubů rostoucích na vrcholu hory. V jejích korunách zbudovali jednoduchou vyhlídku se schodištěm. Měla jepičí život. První návštěvníky potěšila dramatickým výhledem na České středohoří v roce 1891. A v roce 1902 musela být z bezpečnostních důvodů stržena. Obnova rozhledny po první světové válce byl nekonečný příběh návrhů, maket, shánění financí a půtek mezi členy spolku. Uvažovalo se o rozhledně kamenné, později železné. Spolek, hnaný vidinou oslav čtyřicetiletého trvání, připadající na rok 1927, nakonec vybral návrh stavitele Röslera. Bylo zorganizováno slavnostní položení základního kamene (18.4. 1927), i když všichni věděli, že v pokladně není dost peněz. Finance nakonec vystačily jen na výstavbu čtyřmetrové kamenné podezdívky a na provizorní 10 vysokou trámovou konstrukci se třemi patry. Turisté si ji velmi oblíbili, a přestože nebyla, tak důstojná jak si sami členové spolku představovali, svůj účel plnila. Po druhé světové válce však pomalu upadala v zapomnění a na počátku 70. let musela být vzhledem ke svému žalostnému stavu stržena. Ovšem varhošť dlouho bez své dominanty nezůstal. Tentokráte bylo zvoleno originální a trvanlivější řešení. Architekti navrhli 13 tun těžkou ocelovou konstrukci s hlavním pilířem a třemi vyhlídkovými patry. Na původní podezdívku byla z chomutovských železáren dopravena vrtulníkem. 15 metrů vysoká rozhledna se 68 schody byla slavnostně otevřena dne 22. září 1973 spolu se zahájením výstavy Zahrada Čech. V roce 2003 prošla rozhledna kompletní rekonstrukcí a o dva roky později povyrostla o vysílací zařízení mobilního operátora. Výhled nabízí vskutku jedinečný. Na jihu Litoměřice, Říp a Házmburk, na východě hřebeny Dlouhého vrchu, na západě Krušné hory a Milešovku a na severu Děčínský sněžník a Bukovou horu.