Hrad Potštejn stojí ve stejnojmenné obci. Ta získala své jméno právě díky hradu, který se jmenoval podle svého zakladatele Půty z rodu Drslaviců - Půtův kámen - Puttenstein, zkomoleně Potštejn. Historie hradu Historie hradu Potštejn je doložena již ve 13. stol., kdy si jej nechal postavit Půta z Potštejna kolem roku 1287. Jedním z nejznámějších majitelů hradu byl loupeživý rytíř Mikuláš. Král Karel IV. obléhal hrad, nechal jej nakonec rozbořit a Mikuláš zahynul pod troskami podkopané věže. Vzhledem k nesmírnému strategickému významu Potštejna v systému tehdejší zemské obrany nechal Karel IV. hrad obnovit. V dalších letech se Potštejn připomíná jako královské zboží v držení různých zástavních pánů. Roku 1398 postoupil hrad Václav IV. moravskému markraběti Prokopovi. Později byl hrad v držení královny Žofie, manželky Václava IV., po její smrti připadl králi Zikmundovi. Majitelem Potštejna byla také Jiří z Poděbrad. Později se na doporučení krále Vladislava II. stal majitelem Vilém z Pernštejna. Hrad za pánů z Perštejna Za pánů z Pernštejna plnil hrad nejen funkci obranného a správního střediska, ale stal se zejména reprezentačním sídlem renesančních velmožů. Pernštejnové velmi vylepšili opevnění hradu stavbou několika hradebních okruhů. Dnes je v těchto místech vstup do barokní kaple sv. Schodů a poslední kaplička křížové cesty. Součástí tohoto okruhu je dnes i 4. brána, dodnes nejlépe zachovaný objekt. Posledním majitelem, který zde sídlil, byl Adam Šťastný. Hrad pak nevyhovoval ani jako pevnost, natož jako obytné sídlo. V roce 1746 koupil Potštejn Jan Ludvík Harbuval de Chamaré, který v městečku pod hradem zřídil plátenickou manufakturu s bělidly, která dodávala výrobky až do zámoří. Jeho syn Jan Antonín proslul tím, že v areálu tehdy již opuštěného a pobořeného hradu začal v roce 1762 hledat poklad. Ale žádný poklad nenašel a jeho výkopové práce jen uspíšily zkázu hradu. Dnes vlastní zříceninu obec Potštejn. Dispozice hradu Potštejn má půdorys podkovy, skládající se z vnitřních obytných budov, vlastního hradu a tří podkovovitých hradeb. Dochovaly se mohutné zříceniny paláce, hospodářských budov, věží, hradeb i bran. Návštěvníci si mohou prohlédnout historickou expozici v nejlépe zachované čtvrté vstupní bráně. V kapli je možné uspořádat církevní svatební obřad. Pátrání po hradním pokladu popsal Alois Jirásek ve svém románu Poklad a byl o tom natočen i film. Tipy na výlet Zavítat můžete třeba na hrad Litice nad Orlicí, pozdně renesanční zámek Doudleby nad Orlicí nebo se rozhlédnout po okolí z rozhledny Kastel u Vrbice. Ve Vamberku jistě stojí za prohlídku Muzeum krajky, židovský hřbitov nebo dřevěný krytý most Peklo nad Zdobnicí. Ubytování najdete v přímo v Potštejně.

V Kolíně bylo jedno z největších center židovské kultury v Čechách. Židovské osídlení je doložené od 14. století a nejvyšší počtu dosáhla zdejší komunita v polovině 19. století, kdy zde žilo kolem 1700 Židů. Svůj význam si židovská kolínská obec uchovala až do 2. světové války. První synagoga stála v Kolíně již v 15. století, byla dřevěná a poté co byla zničena požárem, vznikla v letech 1642-1696 raně barokní synagoga. Byla vystavěna na stejném místě, tedy v ulici Na Hradbách ve dvoře domu čp. 157/12. Byla několikrát stavebně upravována. V roce 1721, byla synagoga rozšířena o přístavbu na západní straně a boční prostory, v roce 1815, kdy byla rozšířena do parkánu přilehlého městského opevnění a poslední změny proběhly v letech 1844 - 1846 v souvislosti s připojením budovy židovské školy. Bohoslužby se zde konaly do druhé světové války, roku 1945 byly obnoveny. Svému účelu sloužila synagoga do roku 1953, kdy kolínská židovská obec zcela zanikla. Synagoga se stala městským majetkem a sloužila jako depozitář muzea. Na přelomu tisíciletí prošla rekonstrukcí a v současnosti se využívá ke kulturním účelům. Synagoga je přístupná průchodem v bývalé židovské škole, kde je dnes informační centrum. Hlavní prostory synagogy mají lunetovou klenbu a štukovou výzdobu. Motivy jsou typické synagogální, tedy reliéfy ovoce, květů a vinné révy s hrozny. Jsou zde boční arkádové prostory a dochoval se i ochoz pro ženy. Z vybavení se na původním místě zachovala schránka na tóru (arón ha kódeš) s hebrejským textem, který je datován 1696. Synagoga v Kolíně je cenná především tím, že se dochovala ve své původní barokní podobě.

Město Štramberk patří k nekrásnějším místům v severním podhůří Beskyd. Ne nadarmo se mu říká „moravský betlém“. Každoročně přiláká tisíce návštěvníků neopakovatelná atmosféra historie, zachovalá lidová architektura a zejména dominanta města, 35 metrů vysoká věž, zvaná Trúba, která slouží od počátku 20. století jako rozhledna. S návrhem na její výstavbu přišel Adolf Hrstka, předseda místního odboru Klubu Českých Turistů. Do té doby se nad městem zvedaly pouze ruiny štramberského hradu ze 13. století, mezi nimiž vynikalo právě torzo bývalé strážní věže. Adolf Hrstka zpopularizoval návrh její přestavby na rozhlednu. Projekt se setkal s velkým ohlasem, po Čechách i na Moravě se organizovaly dobrovolné finanční sbírky. Opravená věž, za jejíž stavbou stál architekt Kamil Hilbert, byla slavnostně otevřena 1. června 1903. Byla štíhlá, zakončená charakteristickou dřevěnou vyhlídkovou nástavbou. Rozhledna a Štramberk se tím staly jedním z nejoblíbenějších turistických cílů v širokém okolí. V roce 1925 byla v těsném sousedství vyhlídky přistavěna turistická chata pojmenovaná po Adolfu Hrstkovi. Když vystoupáte 159 schodů, bude odměněn si výhledem na Oderské vrchy, Jeseníky s pradědem, Radhošt a Hostýn. Pokud jsou daleké výhledy Vaší oblíbenou kratochvílí tak při návštěvě trúby neopomeňte vystoupat i na rozhlednu na nedaleké Bílé Hoře.

Na místě staré školy stával již ve 14. století dřevěný kostel. V roce 1798 byl postaven kamenný kostel v místech kde se dnes nachází kamenný kříž (v blízkosti dnešního kostela). Nynější kostel byl postaven vysvěcen v roce 1907. Na jeho stavbě pracovalo na 90 zedníků a každý měl k ruce 3 pomocníky. Díky tomu stavba kostela trvala jen 1,5 roku. Za druhé světové války byl poškozen, ale za pomoci farníků bylo vše opraveno. Kostel je jednolodní, postavený z červených režných cihel s věží vysokou 75 m. Kněžiště je polygonální se sakristií a na kaplí na bocích. Klenby jsou žebrové, hvězdicové. Hlavní oltář je ve tvaru archy a doplněný dřevořezbami.