Kostel sv. Michaela v Maršíkově byl postaven v roce 1609 na místě starší svatyně, která musela být pro špatný stav stržena. Kostelík se ve své původní podobě dochoval prakticky dodnes. Jen v roce 1757 bylo provedeno barokní cibulovité zakončení věže. V letech 1655-1657 proběhly větší opravy kostela, interiér byl vydlážděn velkými plotnami z krupníku. Další rekonstrukce proběhla na počátku 30. let 20. století, následně pak v roce 1964, 1972 a poslední v roce 2000. Kostel je podélného půdorysu s polygonálním závěrem, do střešní konstrukce vestavěnou osmibokou věží, předsíní a sakristií na severní straně. Loď kostela je 14 m dlouhá, 11,5 m široká a kněžiště má hloubku 6 m. Kostel kryje vysoká valbová střecha pokrytá šindelem. V interiéru se nachází oltář s obrazem archanděla Michaela (vysvěcen roku 1649) s novým obrazem namalovaným v roce 1670, obraz sv. Máří Magdalény v krásném vyřezávaném rámu (dar zdejšího rychtáře roku 1657). Boční oltáře Panny Marie, sv. Jana Nepomuckého a kazatelna jsou rokokové z let 1776-1777. Barokní část tvoří obraz Nejsvětější Trojice. Kostel má kazetový strop, v kněžišti se nachází dřevěná klenba napodobující pravou. Konají se zde pouze dvě mše do roka, jinak přístup do kostela umožní správce bydlící v jeho sousedství.

Židovský hřbitov se nachází na jižním okraji Blevic, při malé silničce vedoucí do Zákolan. Hřbitov byl založen někdy v polovině 17. století a v roce 1890 rozšířen. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1945.Dnes se na ploše cca 2.446 m2 nachází asi 300 náhrobků, převážně barokního a klasicistního typu, různě roztroušených po asi polovině ploše hřbitova. Druhá polovina pak slouží jako zahrádka a odpočinková zóna majitelům, přestavěného hrobnického domku s kolnou pro vůz na obytné účely. Některé náhrobky jsou již velmi poškozené a nečitelné. Nejstarší čitelný pochází z roku 1720. Hřbitov je udržovaný, hlídaný a ohrazen dobrou kamennou zdí. Přístupný je pouze v neděli mimo židovské svátky a po dohodě s majiteli obývající bývalý hrobnický domek.

Středověké opevnění zbudované ve 14. století tvořilo několik obranných linií – hliněný val, příkop, nižší parkánová hradba opatřená střílnami a vyšší hlavní hradba zesílená asi 25 baštami a několika věžemi. Opevnění postupně ztrácelo svůj vojenský význam a od konce 18. století probíhalo jeho bourání. O několik desetiletí později v rámci rodící se památkové péče byly ještě existující zbytky fortifikace zachráněny před úplným zničením. Masarykovy sady – zde můžeme najít zbytky hlavní hradební zdi zastavěné v novodobých budovách a ukončené vodárenskou baštou, která náležela k několika věžím zpevňujících hlavní hradbu v nárožích a patrně i jinde. V roce 1768 začala sloužit jako vodojem, voda sem byla hnána z jiné níže položené vodárny a přiváděna do kašen na náměstí a několika studní v ulicích. V roce 1830 byla z věže ubourána dvě patra. Sokolovna (náměstí Tyršovo) – v nádvoří sokolovny se nachází klášterská bašta z konce 15. století. Je polokruhového půdorysu, původně otevřená k městu. Vedle vodárenské je jedinou dochovanou hradební věží. Ústupek v patře je patrně pozůstatek ochozu navazujícího na ochoz na hlavní hradbě. Pod baštou se dochovala v krátkém úseku parkánová hradba v originální hmotě se střílnami a opěráky. Jungmannovy sady – po celé délce sadů se zde nachází parkánová hradba. Jde však spíše o novější zeď, z níž originální jádro vystupuje pouze v krátkém úseku. Nad parkánem lze zahlédnout zbytky hlavní hradby na zahradě muzea a její pokračování v postraních budovách. Vedle pomníku obětem obou svěřových válek se nachází zrekonstruovaný obranný val městského opevnění, za ním jsou patrny zbytky příkopu. Před Litomyšlskou bránou dům čp. 1 – je pozůstatkem tzv. barbakánu. Barbakány budované v příkopu umožňovaly velkou koncentraci palných zbraní obránců a svou hmotou kryly před přímým ostřelováním hlavní bránu. Do uzavřené plochy barbakánu se zde vstupovalo z dnešní zahrady za domem, po projití první brány zastavěné v nynějším domě se cesta zahýbala do nedochované druhé brány a dále vedla rovně k třetí Litomyšlské bráně. Pozůstatek barbakánu je ojedinělý doklad vyspělého pozdně gotického městského opevnění.

Římskokatolický kostel sv. Mikuláše se nachází v centru města na Náměstí.   Kostel sv. Mikuláše byl pravděpodobně vystavěn již v polovině 13. století v přechodném románsko-gotickém stylu. Později byl ve 14. století zcela gotizován a již roku 1350 je připomínán jako farní. Z původní gotické stavby se dochoval presbytář - dnes levá (východní) kaple. Ta je vystavěna na pětibokém půdorysu, klenbu zde nese šest pískovcových žeber. Do vnějšího zdiva sakristie je začleněn profilovaný gotický portál ze 14. století. Původní stavba byla několikrát rozšiřována a přestavována. Počátkem 20. století byl starý kostel prostorově již nedostatečný a pro porušenou statiku neopravitelný. Proto byl, krom zvonice, která stála samostatně, a již uváděného presbytáře roku 1912 zbořen a během následujícího roku byl podle návrhu architekta Bóži Dvořáka nově vystavěn. Novostavba stála prakticky kolmo k původní stavbě, jejíž několik zmíněných architektonických prvků začlenila. V interiéru se nachází velké malby provedené po první světové válce malířem Antonínem Häuslerem podle šablon Mikoláše Alše. Malby nad bočními kaplemi a v závěru nového presbytáře zobrazují české světce – Václava, Ludmilu a Cyrila s Metodějem. V levé kapli se nachází starší výmalba zachycující výjev z podobenství o milosrdném Samaritánovi a setkání Abrahama s Melchisedechem. Kostel je přístupný v době bohoslužeb v pondělí a čtvrtek od 7:45; ve středu, pátek a sobotu od 18:30 (resp. v 17:30 v zimním období) a v neděli od 8:00.   L.R.