Za zakladetele kostela sv. Václava je považován vévoda Mikuláš II. Opavský. Jako dominikánský kostel byl vysvěcen roku 1336. V letech 1732-1735 prošel barokní přestavbou.Trojlodní bazilika je vyzdobena freskami ze života sv. Václava. Při kostelu se nachází gotická kaple sv. Dominika s části dochovanými gotickými freskami. V současné době slouží jako koncertní a výstavní síň. lokalizace: Opava – Pekařská ul.               přístup: exteriér – volný; interiér - příležitostně               turistické značení: NE                      hromadná doprava: MHD                  parkování: v blízkosti centra (placené zóny)

Rozhledna stojí na vrchu Milenka (619 m.n.m.), na samém okraji Českomoravské vrchoviny u obce Rudka, v okrese Blansko. Obec Rudka se proslavila zejména díky umělci Stanislavu Rolínkovi, který zde vytvořil umělou jeskyni s plastikami blanických rytířů. Jeho hlavním výtvorem byla ovšem socha T.G.Masaryka, vytesaná do výšky 10 m z jednoho kusu pískovce. Rolínkova umělecká činnost probíhala ve 20. let 20. století a do tohoto období spadá i aktivita tehdejšího starosty blízkého Kunštátu Františka Buriana. Ten chtěl využít velké oblíbenosti místa a zasadil se o vznik výletního areálu, jehož největší atrakcí měla být rozhledna. Stavba rozhledny byla zahájena v roce 1929 a dík právě probíhající hospodářské krizi se na její stavbě podílela řada nezaměstnaných z okolních obcí. V roce 1931 byla osmnáctimetrová kamenná věž s dřevěnou vyhlídkovou nástavbou otevřena a dostala jméno Burianova. Rozhledna nabídla výhled na Českomoravskou a Drahanskou vrchovinu a za dobrých klimatických podmínek i na Praděd. V roce 1980 proběhla rekonstrukce rozhledny. Byl rozšířen vyhlídkový ochoz a opatřen kovovým zábradlím. V roce 1991 byl areál vrácen Burianové vnučce.

Kostel sv. Vojtěcha ve Vojtěšské ulici je poprvé zmíněn roku 1363. Zřejmě postaven ještě dříve v místech bývalé staré osady Zásada. V letech 1703-1708 prošel barokní přestavbou podle plánů Octavia Broggia. Jednolodní kostel má odsazený pravoúhle ukončený presbytář. Uvnitř je sklenut valenými klenbami s lunetami. Při kostele stojí zvonice z roku 1774, která nahradila starší dřevěnou. Dále zde můžeme najít renesanční a empirové náhrobky.

Obvodová zeď Clam-Gallasova paláce tvoří jižní část Mariánského náměstí, pojmenovaného podle kostela Panny Marie na Louži. Ten už zde dnes nenajdeme byl v roce 1791 zbořen a na jeho místě byl vystavěn nárožní dům čp.102, část jeho hřbitova byla postoupena na rozšíření náměstí. Celému prostoru se kdysi říkalo Na louži, protože tady byly skutečně ohromné louže, zejména po jarních nebo podzimních povodních. Náměstíčko mělo tehdy sklon od řeky a bylo a bylo prohloubeno, takže při tehdejší absenci jakékoliv kanalizace dlouho voda vysychala a louže tady byly velmi časté. K srpnu roku 1501 se uvádí; po prudké bouři se nahromadilo tolik vody, že se tady utopilo služebné děvče. První zmínka o kostele P.Marie na Louži je z roku 1322, ale stavba byla jistě starší. Za občasných povodní vnikala voda nejen na podlahu kostela, ale i na hřbitov, někdy dokonce docházelo k vymílání náhrobních kamenů. Do výklenku v severní stěně Clam-Gallasova paláce byla v roce 1812 umístěna nejpopulárnější kašna Starého Města. Její tvůrce, klasicistní sochař Václav Prachner, ji vyzdobil sochou dívky vylévající ze dvou džbánků vodu. Měla symbolizovat Vltavu, ale pražané ji začali říkat Terezka. Po obou stranách kašny stávaly dvě fortelné lavice na postavení puten, a ženské se tady rády zastavily na kus řeči o tom, co je v Praze nového. Kdysi se vyprávělo, že se do Terezky šíleně zamiloval jeden vysloužilý voják od dragounů, a než umřel, odkázal Terezce 10.000 zlatých. Dědicové nechtěli soše bláznivý odkaz uznat, a tak došlo k soudu, který Terezka prohrála. Tenkrát nikdo neuznal, že by mohlo jít o „věno“ určené na případnou opravu.