Celý areál Klementina je na sluneční hodiny nesmírně bohatý. V areálu se nachází 14 těchto zvláštností, to je dokonce plná třetina všech slunečních hodin v Praze. Tento unikát zajišťuje slunečním hodinám Klementina široké použití. Lze na nich určit čas místní, čas středoevropský, čas od východu Slunce, čas do západu Slunce a deklinaci Slunce, tj. stanovit v které části roku se, v době odečtu údaje z hodin, nacházíme.Několik se jich nachází na Révovém nádvoří. Zde jsou rozmístěny po třech ve dvou skupinách tak, že je na nich možno určit čas od východu do západu slunce.

Historie Vršovického zámku. Na kopečku nad Vršovickým náměstím stojí budova, které starousedlíci říkávali Rangherka. Před ní je kašna s fontánkou, v dlažbě z kamenných kostek znak Vršovic. V pravé polovině svisle děleného štítu je půl pražského znaku, brány s cimbuřím a ruka ozbrojená mečem, v levé půli český lev a vrš – proutěný košík na chytání ryb, po němž dostali Vršovice své jméno.Vršovický zámek stojí na místě bývalé Štočkovské vinice při usedlosti Špendlikářka. V roce 1776 se ve Vršovicích usadil Josef Rangheri, italský obchodník s hedvábím, který se zasadil o pěstování morušovníku v Praze. Jeho syn Jiří Rangheri tu po roce 1842 nechal vystavět honosnou dvoupatrovou budovu s hranolovými věžemi, která sloužila pro výrobu hedvábí. V sousedství budovyvznikl morušový sad. Rodu Rangherů stavba patřila do roku 1882, kdy ho koupila obec Vršovice.Bývalá malá vesnice Vršovice se rozkládala při údolí potoka Botiče pod svahem vinohradské pláně. Vršovická kotlina jednou z částí dnešní Prahy, které jsou nepřetržitě osídleny od pravěku do současnosti. Přestože vršovický katastr není příliš rozlehlý, je protkán řadou historických cest, z nichž některé spojovaly jen sousední obce, jiné hrály roli důležitých tepen. Nejstarší známou stavbou Vršovic byla tvrz stojící mezi rameny Botiče. Ta se bohužel nedochovala, zbourali ji ve 20. století s tím, že ji budou v budoucnosti rekonstruovat. Zlaté oči! Dnes zajímá tak nanejvýš archeology.Pro starý vršovický kostel sv. Mikuláše, který naštěstí stojí, bylo zvoleno vyvýšené místo nad tvrzí i nad vlastní vsí. Měl vždycky dominantní polohu při cestě do Prahy. Původní kostel je v polovině 14. století připomínán jako farní, ale už v roce 1088 je na jeho místě zmiňována románská kaple sv. Máří Magdalény. Až do roku 1868 byl filiálním chrámem michelského kostela. V letech 1894-96 ho přestavěli, prodloužili a dostal nové průčelí. Současnost Vršovického zámku. Zámek je využíván městským úřadem Prahy 10.

Zlín je statutární město a centrum Zlínského kraje. Rozkládá se mezi zlínskou vrchovinou a Hostýnskými vrchy po obou stranách říčky Dřevníce a je s více než 80 tisíci obyvateli průmyslově-kulturním centrem regionu. Díky svému pozdějšímu rozvoji a výstavbě, harmonicky vsazené do krásného přírodního prostředí, zůstává ojedinělým příkladem architektury a urbanismu 20. století.První písemná zmínka pochází z roku 1322, kdy byl Zlín řemeslnicko-cechovním střediskem okolního valašského osídlení. Město bylo sídlem majitelů panství a poklidně se rozvíjelo. Ač do konce 19.století se Zlín nelišil od okolních valašských vesniček. Zlom přišel a ž z průmyslovou revolucí. Důležitý byl především rok 1894, kdy sourozenci Baťovi založili svoji slavnou obuvnickou firmu. Rychlý rozvoj firmy přinesl potřebu dalších pracovníků a proto byly stavěny nové domy.. V této době byla dostavěna železnice spojující Otrokovice se Zlínem a Vizovicemi. Vyrostly ještě strojírny a gumárny a řada dalších průmyslových odvětvích. Do města se přistěhovalo hodně obyvatel, především z chudého Valašska ale i ze Slovácka a Hané, na jejichž rozhraní se Zlín nachází. V Letech 1910–1938 se počet obyvatel zvýšil na desetinásobek z 3600 na 38 000. Tomáš Baťa se stal i starostou obce a výrazně se zasloužil o přeměnu Zlína v moderní městské centrum s vynikající architekturou a životním tempem. Svoje postavení si msto udrželo i po tragické smrti Tomáše Bati v roce 1932. Druhá světová válka a následný poválečný komunistický převrat znamenaly konec působení podnikatelské rodiny ve Zlíně. Továrny byly zestátněny a dále působily pod novým názvem Svit. Město samotné bylo přejmenováno na Gottwaldov a udrželo si statut regionálního kulturního i průmyslového centra. V roce 1989 si občané odhlasovali návrat k původnímu názvu města – Zlín. Baťova podnikatelská tradice a vhodná geografická poloha jsou dva hlavní faktory, které podpořily prudký růst podnikatelsko-obchodních aktivit dnes daleko převyšujících republikový průměr.V roce 2000 byla založena Univerzita Tomáše Bati a město se stalo i centrem vzdělanosti v regionu.Svojí typickou architekturou se Zlín stal městskou památkovou zónou moderní architektury. ,Návštěvníci mohou obdivovat radnici, Zlínský mrakodrap, vysoký 77,5 m a bývalé sídlo firmy Baťa, Trantírkův dům či Vili Tomáše Bati. Z historických objektů a expozic lze navštívit zámek, empírová a klasicistní stavba stojí v centru města uprostřed menšího parku. Čtyřkřídlá patrová budova s vnitřním nádvořím. se nachází uprostřed sadu Svobody ve Zlíně. V současnosti zde sídlí Muzeum jihovýchodní Moravy. Dále je ve Zlíně k vidění původně gotický kostel sv. Filipa a Jakuba v centru města a Muzeum obuvi.V blízkosti je celá řada dalších lákadel. Zajímavý výlet poskytne zámek Lešná se zoologickou zahradou. Milovníkům pravé slivovice by neměla uniknou návštěva nedaleké Vizovice, kde se každoročně pořádá Trnkobraní. Každoročním svátkem každého filmového fanouška je Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež, pořádaný ve zlínských ateliérech.

Ústavní ulice 7/91 - vpravo vchodu z Ústavní ulice.