Střední a jižní část Českolipska je dnes nazývána Máchovým krajem. Romantický básník si zamiloval krajinu s hlubokými lesy, výraznými vrcholy a zejména zříceninami hradů natolik, že ji využil jako inspiraci pro svá stěžejní díla (Máj, Cikáni). Krom toho oplývá Máchův kraj množstvím rybníků, skalnatých roklí a skalních bludišť a vesničkami se zachovanou lidovou architekturou. Z geografického hlediska je Máchův kraj takový hybrid. Z větší části patří k tzv. Ralské pahorkatině a z menší k Jizerské tabuli. Nejvyšší horou této oblasti je strmý vrch Ralsko (696 m) se zříceninou stejnojmenného hradu. Nejvýznamnější řekou je Ploučnice, velmi vyhledávaná vodáky, protože je na ní největší počet meandrů v České republice. Značnou část Máchova kraje tvoří Chráněná krajinná oblast Kokořínsko pokrytá smrkovými a borovými lesy, dlouhými kaňony a roklemi. Další fenoménem tohoto kraje jsou bizarní pískovcové útvary. Ráz krajiny dotvářejí zejména rybníky, z nichž největší se nacházejí mezi obcemi Jestřebí a Kravaře podél Bobřího potoka. Turisticky atraktivní jsou rybníky u města Stráž pod Ralskem – Hamerský a Horecký.Přirozeným rekreačním centrem kraje je Máchovo jezero. Je obklopeno vrchy Ralské pahorkatiny se zříceninami několika hradů, z nichž nejznámější je Bezděz. Jezero je vyhledávané zejména v letních měsících, kdy poskytuje osvěžení a rekreaci tisícům návštěvníků. Leží uprostřed lesů, jeho okolí je atraktivní pro turistiku i cykloturistiku. Nejznámějšími rekreačními středisky této oblasti jsou Doksy a Staré Splavy. V zimě láká návštěvníky běh na lyžích a bruslení na zamrzlé ploše Máchova jezera a dalších rybníků.Na své si zde přijdou i milovníci historie. Velké množství hradů a zámků vypovídá o bohatých příbězích tohoto kraje. Odnepaměti zde sídlily významné šlechtické rody a mnohá města Českolipska byla jejich sídelními městy. Na velmi malém prostoru je možnost navštívit 64 hradních zřícenin. K nejznámějším patří již zmíněný Bezděz, Kokořín, Ralsko nebo Jestřebí.  

Muzeum Průmyslových Železnic se nachází ve Zbýšově, okrese Brno-venkov. Až do roku 1992 se zde těžilo uhlí. Tzv. Rosicko – oslavanský úhelný revír sice patřil nejmenšímu nás, ovšem jeho uhlí bylo jedno z nejkvalitnějších. Svou hloubkou 1550m se řadil k nehlubším v celé Evropě. Uhlí se zde dolovalo dlouhých 240 let. Muzeum průmyslových železnic se nachází přímo pod těžní věží dolu Jindřich II.Muzeum si vytklo za úkol představit široké veřejnosti historii hornictví, dopravy a energetiky Rosicko – Oslavanska. Převážnou část sbírky MPŽ tvoří vozy polních drah typických i méně známých konstrukcí. Zastoupeny jsou i vozidla drah důlních. Pro přepravu návštěvníků muzea bylo postaveno v letech 1997-2004 několik letních osobních vozů. Při údržbě a rekonstrukci trati slouží také několik zajímavých vozů jednoúčelových. Vozidla svým vzhledem mnohdy připomínají model či hračku. Přesto však jde o desítky let staré stroje, které prožily svůj život v těžkých provozech dolů, lomů, cihelen a hutí. Původně vlečka ze Zastávky u Brna do Zbýšova na přepravu uhlí z roku 1862 je přestavována na rozchod 600mm a jsou zde prezentovány úzkorozchodné parní, motorové a elektrické lokomotivy z let 1905 - 1978. V expozici Muzea lze shlédnout i další zajímavé historické lokomotivy - motorovou O&K z roku 1940 nebo elektrickou (na 220 V =) Siemens z roku 1905, která je po opravě opět plně provozuschopná a drží primát  nejstarší lokomotivy ve sbírkách muzea i nejstarší úzkorozchodné provozuschopné lokomotivy v českých zemích. Sbírka dnes čítá kolem stovky vozů.Od května do září se o vybraných sobotách pořádají historické jízdy pro veřejnost. Stálé expozice Parní lokomotivy z let 1913 – 1951 motorové z let 1940 – 1981 více než sto let stará elektrická lokomotiva Siemens z roku 1905  

Kostel sv. Haštala byl postaven v první polovině 14. století v gotickém slohu. Barokní podobu dostal přestavbou po poničení požárem v roce 1689. Rekonstrukci řídil P. I. Bayer. Pozůstatky gotické stavby patří mezi takzvanou ušlechtilou pražskou gotiku. Interiér kostela je převážně barokní. Hlavní oltář je novorenesanční a je dílem architekta A. Bauma. Zdobí ho obraz sv. Haštala od J. Scheiwla z roku 1884. Sakristie kostela je vyzdobena původními gotickými nástěnnými malbami, hlavami apoštolů, pocházejícími přibližně z roku 1500. Jsou doplněny obrazy Ukřižování a Poslední večeře. V interiéru je také sousoší Kalvárie od F. M. Brokoffa z roku 1716, Mezi klenoty kostela patří také cínová křtitelnice s figurální výzdobou, která pochází z přelomu 15. a 16. století.Na Haštalském náměstí již mnoho starých domů není, i když samotné náměstí patří k nejstarším v Praze. Také kostel sv. Haštala patřím k těm nejstarším. Kostel sv. Haštala je čtyřlodní gotická podélná stavba s hranolovou věží, stojící v místech staršího kostela románského. Vystavěn byl ve 14. století a po velkém požáru v roce 1689 barokně upraven Pavlem Ignácem Bayerem. Stavebně ušlechtilý severní dvoulodní prostor z konce 14. století s velice štíhlými pilíři, nesoucími žebrovou klenbu, patří k nejlepším projevům pražské gotické architektury. Tady je umístěno i sousoší Kalvárie, dílo Ferdinanda Maxmiliána Brokofa z roku 1716. Novorenesanční oltář je od architekta Antonína Bauma. Původní gotické nástěnné malby představující hlavy apoštolů jsou v sakristii doplněny malbami Ukřižování a Poslední večeře Páně z doby kolem roku 1500. Velice vzácná je i figurálně zdobená cínová křtitelnice z roku 1550. Zasvěcení kostela sv. Haštalovi je neobvyklé nejen v Praze, ale i ve střední Evropě. Svatý Haštal je mučedník z třetího století, byl tajným křesťanem. Jakožto pokladník císaře Diokleciána, známého krutým pronásledováním ctitelů Krista, bydlel v císařském paláci a podle hesla pod svícnem bývá největší tma, ukrýval křesťany přímo ve svém obydlí. Došlo však k prozrazení a Haštal byl natažen na skřipec a ukrutně bičován. Poté byl ještě zaživa uvržen do hluboké jámy a zasypán pískem. Jeho atributem je rýč nebo lopata jako odkaz mučednické smti. V minulosti psali matriku u sv. Haštala kostelníci. Jak se však říká, asi byl jeden lepší než druhý. Když v roce 1622 nastoupil nový kostelník, o svém předchůdci napsal, že byl „kreténský, nevěrný a zpronevěřilý“. Sám pak vydržel dělat kostelníka jeden rok. Nový kostelník, který přišel v roce 1623, zaznamenal, že „... ten kostelník Šimon Šmíd, řečený Kavka, jenž doposud psal matriky, pánům osadním dvě kaple zloupal, truhly a almary falešnými klíči zotvíral, svícnů mnoho pokradl, měděnici měděnou a knihy některé vzal a spravedlivě zaloužil šibenici“. Zajímá zpráva poutající ke kostelu se dochovala z roku 1704. Tehdy se do chrámu vloupali dva svatokrádežníci, vojáci, a oloupili sochu Panny Marie o perly. Byli lapeni, přiznali se, že i jinde kradli, načež byli bez milosti oba oběšeni. V kostele byl v roce 1820 pokřtěn vynikající český malíř Josef Mánes. Stejně jako u jiných pražských kostelů i při sv. Haštalu byl hřbitov, definitně zrušený v roce 1832. Součástí hřbitovního zařízení byla budova kostnice čp. 1041/6 s barokní kaplí Nejsvětější Trojice. Urbanisticky pozoruhodný objekt stojí dodnes, ale svému původnímu účelu už neslouží.

V nádherné krajině Českého středohoří můžete navštívit zříceninu hradu Oltářík, stojící na čedičovém vrchu u obce Děkovka, pár kilometrů na západ od Lovosic. Historie hradu Hrad Oltářík dal vystavět kolem roku 1430 známý husitský válečník Jakoubek z Vřesovic k ochraně svého rozlehlého panství, které získal během husitské revoluce. Jednoduchá stavba naznačuje čistě vojenský účel. Hlavní částí hradu, tyčící se na strmé sopečné homoli, byla velká obytná věž lichoběžníkového půdorysu. V roce 1531 byl hrad neobýván a do konce 16. století zpustl. Podoba hradu Vrchol čedičové homole neposkytoval pro stavbu hradu mnoho prostoru. Celý ho zaujala lichoběžná obytná věž se dvěma zaoblenými nárožími. Plochostropé přízemí obsahovalo dvě místnosti, celé patro vyplňoval velký sál, do něhož se vcházelo po schodišti přistavěném k průčelí. Obvodové opevnění celého hradu se nedochovalo. Vzhledem ke strmosti skal bývalo snad jen dřevěné a možná ani neobíhalo celý hrad, ale uzavíralo jen přístupnější úseky mezi skalami. Přístupová cesta do hradu vcházela úzkým průjezdem velmi subtilní zděné věžovité brány. Protože jím sotva mohl projet vůz, muselo být hospodářské příslušenství mimo hrad. Za branou se cesta větvila. Jedno její rameno směřovalo k donjonu a druhé se stáčelo zpět a vedlo na planinku mezi branou a hlavní věží, kde zřejmě stávaly další stavby lehčí konstrukce. Tipy na výlet Vydat se můžete na zříceninu hradu Košťálov v blízkých Třebenicích. V původně luteránském kostele tamtéž, je k videní Muzeum českého granátu. Podívat se můžete také na zříceninu hradu Ostrý, zříceninu hradu Skalka nebo Lovosický zámek. Ubytování si snad vyberete v Lovosicích.