Jelení jezírko se nachází na žluté turistické značce zhruba 1,5 km od obce Jelení. V roce 1835 byla pro zlepšení stavu plavební vody ve Schwarzenberském kanále postavena umělá vodní nádrž Jelení jezírko. Je položena ve výšce 945 m.n.m. Objem zadržované vody byl 9.000 m3. Naplňovala se 10 dnů a při plném otevření výpusti dodávala 0,4 m3 vody za vteřinu po dobu 5 hodin. Jelení jezírko je napojeno na kanál tzv. Jelením smykem, dlážděnou stokou o délce 925 m s výškovým rozdílem 85 m.

V létě Vám Králicko nabízí ideální podmínky pro turistiku a cyklistiku, v zimě pro sjezdové a běžecké lyžování. Jednou z největších atrakcí této oblasti, jež můžete navštívit, je mohutný systém československého pohraničního opevnění z let 1935-1938. Jedinečná poloha umožňuje krátkodobé návštěvy sousedního Polska, turisté tu mohou kromě silničního a železničního přechodu využít i husté sítě hraničních přechodů pro pěší a cyklisty. Králicko je jednou z nejméně ekologicky poškozených a zároveň turisticky neprávem opomíjených oblastí v České republice, a proto i ideální oázou klidu pro strávení dovolené.Otevírací doba  celoročně út - so 9.00 - 11.30 12.30 - 16.00 v letní sezóně taktéž ne 12.30 - 17.00

Vojanovy sady byly součástí někdejší ovocné zahrady, která vznikla současně se založením biskupského dvorce v roce 1248. Rozkládají se na ploše 2,4 ha a jsou tak považovány za část nejstarší částečně zachovalé zahrady v Praze. Podle majitelů byla nazývána také Pitlíkovská nebo Flavínovská. V roce 1653 zahradu zakoupil cisař Ferdinand III. pro klášter bosých karmelitek. Z této doby se také datují první architektonické úpravy, z nichž některé jsou patrné do dnes. V 17.století byl prostor uzavřen arkádou zdí a byla zde postavena kaple sv. Eliáše v podobě krápníkové jeskyně. Strop kaple byl vyzdoben malbami s náměty ze života světce. V 18. století byla postavena kaple sv. Terezie z Ávily a vyhlídková terasa s nikou. V roce 1783 přešel klášter do majetku anglických panen a na začátku 19. století byl původní sad částečně upraven do podoby anglického parku s umělým jezírkem a jehličnany. V roce 1919 se zahrada stala majetkem státu a část ji byla zabrána pro přístavby ministerstva financí. Pro veřejnost byla zahrada otevřena v roce 1954 a byla nazvána po významném českém herci Eduardu Vojanovi.Naší další zastávkou jsou Vojanovy sady, kdysi klášterní zahrada biskupského dvora. Na části této parcely založil císař Ferdinand III. v roce 1661 klášter, v němž se zprvu usadili bosé karmelitánky. Při utváření jejich zahrady po roce 1655 a zejména v roce 1692 se uplatnilo přesné měřičské členění a výrazová střídmost, úměrná klášternímu prostředí. Barokní principy pak do zahrady postupně pronikaly především v podobě barokní kaple sv. Eliáše, postavené jako krápníková jeskyně, s nástropními malbami a sochou sv. Josefa od Matěje Václava Jäckla. K celkové přeměně dnešních sadů však nedošlo ani v době, kdy se na sklonku 18. století usadili v klášteře řád anglických panen. V roce 1920 se panny přestěhovaly do Štěkně a klášterní komplex získalo ministerstvo financí. V roce 1954 byla klášterní zahrada zpřístupněna veřejnosti, ani přidáním přídomku „sady“ nevzala specifická podoba klášterní zahrady za své. Větší jižní část je členěna dvěma východozápadně orientovanými cestami, třikrát kříženými, přičemž střední protnutí je na úrovni centrální kaple sv. Terezie z Avily. V oddílech Vojanových sadů rostou v řadách ovocné dřeviny. U kaple sv. Terezie je půlrondel líp srdčitých, v severní části je volná úprava s jezírkem a s několika pozoruhodnými stromy, například jinan dvoulaločný, buk lesní v červenolisté formě a vrba bílá převislá.

Zříceniny hradu Ronov se nachází na vysokém homolovitém kopci u Stvolínek. Historie hradu V písemných pramenech je hrad poprvé připomínán k roku 1429. Dnes patrné části vystavěl po husitských válkách Vilém z Illburka. Vysoká poloha a z ní vyplývající těžká dostupnost a problémy se zajištěním provozu hradu vedly spolu se změnou životního stylu k přenesení panského sídla na tvrz a později zámek ve Stvolínkách. Hrad byl ještě nějaký čas udržován, ale na počátku 17. století byl již zříceninou. Podoba hradu Původní hrad byl nejspíše velmi jednoduchým objektem, tvořeným snad pouze obytnou věží na skále ve středu dnešní zástavby. Dodnes se z něho prakticky nic nedochovalo. Za Viléma z Illburka tuto skálu obklopila dvoudílná dispozice, tvořící zhruba nepravidelný protáhlý ovál. Její přední část byla přístupná věžovitou branou, jež  téměř celá vystupovala z obrysu hradu. Cesta celou tuto část obcházela, takže příchozí byli velmi dlouhou dobu pod přímou kontrolou posádky hradu. V jižním vrcholu vstupní části hradu stojí zbytky velké podélné budovy, která též mírně vystupuje z obrysu hradu. Do zadní části hradu se vcházelo původně po levé straně skály ve středu dispozice. Tento prostor však později vyplnila obytná budova, a tak musela být nová brána proražena v hradbě na opačné straně. V severním vrcholu hradu se vypíná vysoká obytná věž, která též částečně vystupuje z obrysu hradu, a k níž byla přiložena nižší, snad dřevěná přístavba. Pověst V troskách hradu se zjevuje přízrak bývalého ronovského pána. Ten chtěl získat zlatou korunku hadí královny, která sídlila pod hradem. Přitom však přišel málem o život, korunku musel nakonec oželet. Po smrti tu začal strašit jeho duch. V lese pod Ronovem je patrná hluboká jáma, která je zbytkem po křivopřísežném šafáři. Lstivě přísahal, že půda pod ním patří vrchnosti. Nasypal si totiž do bot hlínu z panského pole. Jakmile vykřikl přísahu, pohltila ho země. Tipy na výlet Jako tip na výlet vás může zaujmout hrad Úštěk, zřícenina hradu Helfenburk, zřícenina hradu Vítkovec nebo již víše zmiňovaný barokní zámek Stvolínky. V Kravařích se nachází expozice lidového bydlení. Zajímavá je také zřícenina kostela sv. Havla u Úštěku. Ubytování najdete v Úštěku.