Maxmiliánův vodovod byl zřízen biskupem Maxmiliánem Josefem Sommerau – Beckhem, aby do města přivedl vodu z prameniště na svahu vrchu Barbořina. Klasicistní budova s kašnou byla postavena v roce 1838. Vodovod byl často poruchový díky železité vodě. V roce 1901 byla postavena jímací studna naproti Maxmiliánově dvoru stojící na severním okraji města. Posléze pak byly vybudovány další vrtané studně. Ve 30. letech 20. století stále vodovod využíval studně v zámecké zahradě, pomocí elektromotorů byla voda čerpána do vodojemu na vrchu Barbořina a odtud gravitačním vodovodem do města. V té době zásobol vodou na 1.800 domů. Vodovod byl ve městě vybudován již v letech 1665-1667 biskupem Karlem II. z Lichtenštejna. Zásobován byl vodou z Moravy.

Renesanční brána, která uzavírala Prašný most, byla postavena v roce 1595. Zbořena byla ve druhé polovině 18. století.

Ke špitálu a kostelu Stětí sv. Jana Křtitele se vztahují nejstarší zprávy o městě. Raně gotický kostel byl roku 1421 poškozen a roku 1452 obnoven. Následně byl restaurován po požárech roku 1635, 1742, 1744 a 1813. Na klenbách kostela byly v roce 1845 obnoveny fresky s výjevy ze života Jana Křtitele pocházející z roku 1744. Až do roku 1945 se zde pravidelně konaly špitální poutě, ale v období komunistického režimu stavba rychle zchátrala. Po rekonstrukci v 90. letech 20. století slouží převážně ke koncertům a jiným kulturním účelům. Jednolodní kostel obdélného půdorysu se čtvercovým kněžištěm doposud ve své hmotě obsahuje velkou část původního románského kostela.

Památník Františka Palackého (1798-1876) a Františka Ladislava Riegra (1818-1903) je stálou expozicí Národního muzea. Najdeme jej v Palackého ulici v Praze, v prvním patře rokokového Mac Nevenova paláce. Zde se před námi otevírá v pěti místnostech životní a pracovní prostor nejen těchto dvou výrazných osobností 19. století, ale také dalších členů jejich rodin. Interiér se tak postupně rozrůstal a obohacoval o nové předměty, docházelo i ke změnám, vyvolaným životními potřebami jeho obyvatel. Stálá expozice Původní interiér bytu rodin Palackého a Riegra K unikátně dochovanému původnímu zařízení bytu patří společenský a hudební salón, jídelna, ložnice a pracovny historika Františka Palackého a jeho zetě, právníka, politika a encyklopedisty Františka Ladislava Riegra. Pozoruhodné umělecké a historické sbírky obsahují např. rodové portréty z 19. století, mimo jiné obrazy Josefa Mánesa, Julia Mařáka či sochy J. V. Myslbeka a nábytek od klasicismu a biedermeieru až po secesi. V samostatném pokoji je vystavena kolekce nábytku, plastiky, keramiky a skla z národopisné sbírky Riegrovy dcery Libuše Bráfové a její společnosti, do níž patřila například výtvarnice Zdenka Braunerová.   Na co se můžete těšit Autentický byt Františka Palackého a jeho zetě Františka Ladislava Riegra –salon, pracovna Palackého, pracovna Riegra, jídelna a sbírkový pokoj Díla Josefa Mánesa, Josefa Václava Myslbeka a krajinářská škola Julia Mařáka Národopisná sbírka Libuše Bráfové Památník Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra je stálou expozicí Národního muzea.