Na pravém břehu řeky Labe stojí přímo ve stejnojmenném lázeňském městě renesanční zámek Poděbrady. Historie zámku                       Historie Poděbrad sahá daleko před počátky českého státu. Na obchodní cestě z Prahy do Kladska vznikla osada a malá strážní tvrz, který chránila brod přes Labe. První zmínka o Poděbradech pochází z roku 1199, kdy se uvádí jako zdejší pán Arnošt z Poděbrad. Samotné město vzniklo za Přemysla Otakara II. v polovině 13. století a společně s ním byl vystavěn i vodní hrad. Král na hradě rád pobýval, po něm také Václav II. a Jan Lucemburský. Roku 1375 získal Poděbrady Hynek z Lichtenburka. Sňatkem se pak dostaly do majetku pánů z Kunštátu. Za husitských válek byl poděbradský zámek dvakrát bezvýsledně obléhán. Podle písemných pramenů se zde narodil v den sv. Jiří roku 1420 Jiří z Kunštátu, budoucí král Jiří z Poděbrad, který zdejší sídlo zdědil roku 1427. Za jeho synů přešly Poděbrady do majetku královské komory a zůstaly v ní až do roku 1840. V 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek. V letech 1723 - 1724 zámek upravoval F. M. Kaňka. Největší a poslední přestavba sídla proběhla v letech 1751 - 1754 podle požadavků Marie Terezie podle plánů J. Hübnera. Touto přestavbou se zámek změnil v bezvýrazný celek. V roce 1839 koupil poděbradské panství vídeňský bankéř baron Jiří Sina. Ten v roce 1848 zapůjčil zámek městskému úřadu na umístění hejtmanství, okresního soudu a státních úřadů. Po něm vlastnil panství kníže Ypsilanti a kníže Hohenlohe. V roce 1920 zámek koupila Akciová společnost uhličitých lázní a zřídel v Poděbradech. Dnes je zámek v rukou Karlovi Univerzity v Praze a sídlí zde Polabské muzeum v Poděbradech - Památník krále Jiřího.    Expozice Polabského muzea             Expozice zahrnuje dvě přístupné prostory – středověká kaple a tzv. rodná síň krále. V bývalé zámecké kapli se zbytky pozdně gotických nástěnných maleb jsou soustředěny doklady k osobě a době krále Jiřího, doplněné listinami, keramikou, sochami, zbraněmi aj. V tzv. rodné světnici jsou uchovány doklady ke královým mírovým snahám. Ve sklepních prostorách zámku jsou instalovány exponáty z vykopávek, kamenné zbytky starého hradu, kamenné dělové koule a prastaré lodě, dlabané z jednoho kusu dřeva. V současnosti se v zámeckém objektu nachází také restaurace, divadlo Na Kovárně, známé Neumannovými Poděbrady a Jazyková škola Univerzity Karlovy. Zajímavostí je památná deska a železný poklop označují místo, kde byl 31. 7. 1905 navrtán první pramen poděbradské minerální vody. Nedaleko odsud můžete navštívit Libice nad Cidlinou a v nich Pamětní síň Slavníkovské Libice. Na kole nebo na bruslích se můžete vydat po známé bruslařské stezce Poděbrady - Nymburk a navštívit tak i město Nymburk. Výběr z ubytovaní najdete přímo v Poděbradech, případně v Nymburce.  

Kostel sv. Haštala byl postaven v první polovině 14. století v gotickém slohu. Barokní podobu dostal přestavbou po poničení požárem v roce 1689. Rekonstrukci řídil P. I. Bayer. Pozůstatky gotické stavby patří mezi takzvanou ušlechtilou pražskou gotiku. Interiér kostela je převážně barokní. Hlavní oltář je novorenesanční a je dílem architekta A. Bauma. Zdobí ho obraz sv. Haštala od J. Scheiwla z roku 1884. Sakristie kostela je vyzdobena původními gotickými nástěnnými malbami, hlavami apoštolů, pocházejícími přibližně z roku 1500. Jsou doplněny obrazy Ukřižování a Poslední večeře. V interiéru je také sousoší Kalvárie od F. M. Brokoffa z roku 1716, Mezi klenoty kostela patří také cínová křtitelnice s figurální výzdobou, která pochází z přelomu 15. a 16. století.Na Haštalském náměstí již mnoho starých domů není, i když samotné náměstí patří k nejstarším v Praze. Také kostel sv. Haštala patřím k těm nejstarším. Kostel sv. Haštala je čtyřlodní gotická podélná stavba s hranolovou věží, stojící v místech staršího kostela románského. Vystavěn byl ve 14. století a po velkém požáru v roce 1689 barokně upraven Pavlem Ignácem Bayerem. Stavebně ušlechtilý severní dvoulodní prostor z konce 14. století s velice štíhlými pilíři, nesoucími žebrovou klenbu, patří k nejlepším projevům pražské gotické architektury. Tady je umístěno i sousoší Kalvárie, dílo Ferdinanda Maxmiliána Brokofa z roku 1716. Novorenesanční oltář je od architekta Antonína Bauma. Původní gotické nástěnné malby představující hlavy apoštolů jsou v sakristii doplněny malbami Ukřižování a Poslední večeře Páně z doby kolem roku 1500. Velice vzácná je i figurálně zdobená cínová křtitelnice z roku 1550. Zasvěcení kostela sv. Haštalovi je neobvyklé nejen v Praze, ale i ve střední Evropě. Svatý Haštal je mučedník z třetího století, byl tajným křesťanem. Jakožto pokladník císaře Diokleciána, známého krutým pronásledováním ctitelů Krista, bydlel v císařském paláci a podle hesla pod svícnem bývá největší tma, ukrýval křesťany přímo ve svém obydlí. Došlo však k prozrazení a Haštal byl natažen na skřipec a ukrutně bičován. Poté byl ještě zaživa uvržen do hluboké jámy a zasypán pískem. Jeho atributem je rýč nebo lopata jako odkaz mučednické smti. V minulosti psali matriku u sv. Haštala kostelníci. Jak se však říká, asi byl jeden lepší než druhý. Když v roce 1622 nastoupil nový kostelník, o svém předchůdci napsal, že byl „kreténský, nevěrný a zpronevěřilý“. Sám pak vydržel dělat kostelníka jeden rok. Nový kostelník, který přišel v roce 1623, zaznamenal, že „... ten kostelník Šimon Šmíd, řečený Kavka, jenž doposud psal matriky, pánům osadním dvě kaple zloupal, truhly a almary falešnými klíči zotvíral, svícnů mnoho pokradl, měděnici měděnou a knihy některé vzal a spravedlivě zaloužil šibenici“. Zajímá zpráva poutající ke kostelu se dochovala z roku 1704. Tehdy se do chrámu vloupali dva svatokrádežníci, vojáci, a oloupili sochu Panny Marie o perly. Byli lapeni, přiznali se, že i jinde kradli, načež byli bez milosti oba oběšeni. V kostele byl v roce 1820 pokřtěn vynikající český malíř Josef Mánes. Stejně jako u jiných pražských kostelů i při sv. Haštalu byl hřbitov, definitně zrušený v roce 1832. Součástí hřbitovního zařízení byla budova kostnice čp. 1041/6 s barokní kaplí Nejsvětější Trojice. Urbanisticky pozoruhodný objekt stojí dodnes, ale svému původnímu účelu už neslouží.

Osoblažský židovský hřbitov se nachází asi 150 m severovýchodně od hlavního náměstí za manšími bytovkami při menší zahrádkářské kolonii. Nejstarší písemná zmínka je z roku 1570. Založen byl při městských hradbách. Na jeho nejstarší části se dnes nenacházejí žádné viditelné náhrobky. V letech 1667-1673 byl rozšířen severním směrem do prostoru příkopu, valu a parkánu. Západní cíp nově získaného pozemku sloužil jako čestné pohřebiště rabínů. Tarén na kterým se hřbitov nachází je značně členitý a není vyloučeno pohřbívání ve více vrstvách. Dochovalo se zhruba okolo 300 náhrobků, převážně z bílého mramoru. Některé jsou pak i z pískovce nebo žulové. Nejstarší pocházejí z poloviny 17. století. Barokní náhrobky jsou typologicky v České republice naprosto unikátní, byly totiž ovlivněny polskými židovskými tradicemi. Osoblažský náhrobek je typický svým tvarem a výzdobou. V Osoblaze se necházela i synagoga. První dřevěná byla postavena v místě bývalého biskupského hradu roku 1570. V roce 1624 byla vypálena dánskými vojáky. V letech 1727-28 postavena nová v barokním slohu, která rovněž vyhořela při požáru města v roce 1802. V letech 1807-08 byla postavena další synagoga v pozdně barokním slohu. V roce 1833 byla poškozena požárem, přesto po opravě sloužila až do počátku 20. století. Její osud se naplnil v roce 1933 kdy byla do základů zbořena a její vnitřní vybavení převezeno do Krnova. Dnes se na jejím místě nacházejí zahrádky. Židovský hřbitov je v dobrém stavu a volně přístupný.

Kamenná vrata, text v přípravě