Výstavba vodního díla Jesenice nacházejícího se v blízkosti města Cheb probíhala v letech 1957-1961. Jejím hlavním účelem je společně s VD Skalka zlepšovat průtok v řece Ohři pro tepelné elektrárny, průmyslové podniky a zajišťovat minimální průtok v řece.Hráz nádrže je přímá, sypaná zemní se šikmou jílovou těsnící vrstvou na návodní straně. Délka hráze v koruně je 753,1 m a šířka 11 m. Maximální výška hráze nad terénem je 20,5 m. Celková zatopená plocha nádrže činí 760 ha o objemu 60,150 mil. m3. Součástí vodního díla je malá vodní elektrárna obsahující čerpadla Sigma a generátory poskytující výkon 300 kW.

Hajním kostelem se nazývá skála je nejsevernějším výběžkem Frýdlantského cimbuří. Vrchol skály byl zpřístupněn žebříkem a zábradlím patrně již před první světovou válkou. V průvodci z roku 1902 se již píše o vyhlídce přístupné po dřevěném žebříku. V roce 1979 bylo zdejší zábradlí rekonstruováno členy Jizerské horské služby. Původní německé jméno zní Hainskirche a je odvozeno od báchorek o germánském obětišti (v překladu Hajní kostel – kostel v háji neboli pohanská svatyně). Z vrcholové skály je velmi krásný výhled do údolí Smědé a Frýdlantsko.Podle obyvatel Jizerských hor se právě zde odehrál příběh, který přebásnil K.J.Erben ve sbírce Kytice s název Poklad. Na Velký pátek zde šla kolem Hajního kostela matka s dítětem. Žena spatřil mezi skalními bloky otvor a vešla dovnitř. Spatřila zde mnoho drahých kamenů a zlata což ji oslnilo natolik, že zde odložila své dítě. Skála se započala zavírat a matka se jen tak tak dostala ven. Dítě však zanechala uvnitř. Po celý rok se žena velmi trápila, po roce se vydala opět k Hajnímu kostelu a se svým dítětem se opět shledala. 

Dnes novorenesanční zámek Tovačov býval dříve gotickým vodním hradem. Tovačov je město v okrese Přerov v Olomoucké kraji. Historie zámku První písemná zmínka o hradu je z počátku 14. století, kdy zdejší panství vlastnil král Jan Lucemburský, a protože potřeboval peníze, zastavil ho Jindřichovi z Lipé. Ovšem ještě před hradem zde stála vodní tvrz postavená zřejmě na počátku 12. století. Po Jindřichu z Lipé ho získal rod Cimburků. Majetkem tohoto rodu zůstal hrad až do roku 1502 a zapsal se do podoby Tovačovského zámku velmi výrazně. Nejdříve na konci 14. století Ctibor Tovačovský provedl rozsáhlou přestavbu ve stylu vrcholné gotiky a za něho byla postavena také více než 90 metrů vysoká věž, která je dominantou zámku. Přestavba hradu na renesanční zámek Za posledních Cimburků bylo započato s přestavbou hradu na renesanční zámek, kterou dokončili už Pernštejnové. Za Salm-Neuburgů pak následovaly barokní úpravy, které ukončila třicetiletá válka a nutnost bránit se proti útoku Švédů. V 17. a 18. století byl hrad přestavěn na pohodlné šlechtické sídlo. Na konci 19. století mu dali konečnou podobu Gutmannové, za jejichž držení přibylo novorenesanční křídlo. Dnes je zámek v majetku státu. Dispozice zámku Zámek má čtyřkřídlou dispozici kolem nepravidelného dvora, který lemují budovy, lišící se od sebe vzhledem i výškou, podle toho, ve které době vznikly. Okna s mramorovým ostěním jsou příkladem raně renesanční italské architektury. Východní křídlo postavili v pozdních renesančních formách Pernštejnové. V baroku byla vystavěna ve 2. patře severního traktu osmiboká kaple se segmentovou kupolí. Interiéry mají jednak renesanční a jednak barokní výpravu. Pozoruhodný je Rytířský sál. Zajímavostí je schodiště ve stylu Vídeňské opery v interiéru Vídeňského křídla. Lze vystoupat na věž, ze které je nádherná vyhlídka. V zámeckém parku je barokní kašna z 18. století. Tipy na výlet V Tovačově najdete také Muzeum židovské komunity. V nedaleké Kroměříži najdete Arcibiskupský zámek a zahrady, které patří na Seznam UNESCO. Dále je zde k vidění kostel sv. Mořice, kostel sv. Jana Křtitele, biskupská mincovna, Muzeum Kroměřížska, Arcidiecézní muzeum Kroměříž nebo Maxmiliánův vodovod. Nedaleko města najdete také renesanční zámek Chropyně, rozhlednu Vitčice nebo zámek Hrubčice. Ubytovat se můžete v Tovačově nebo v Kroměříži.

Kostel sv. Jiljí stojí nedaleko centra v Poděbradově ulici. První zmínka o kostelu pochází z roku 1303, tehdy ještě románském a zasvěceném Panně Marii Vítězné. V letech 1522-1523 prošel gotickou přestavbou v podstatě do dnešní podoby. Jednoduchý kostel má loď i presbytář s venkovními opěrnými pilíři, v sousedství presbytáře je pak menší věž sloužící jako zvonice. Uvnitř je pak presbytář sklenut žebrovou klenbou o dvou polích. Kromě hlavního oltáře sv. Jiljí jsou tu i další dva: sv. Jana Nepomuckého a mariánský. Dále pak novogotická kazatelna a křížová cesta.