Pozoruhodné technické dílo se nachází zhruba 3 km jihozápadním směrem od Stráže pod Ralskem. Průrva Ploučnice je vlastně podzemním náhonem bývalého hamru. Do průrvy je svedena říčka Ploučnice, která nejprve protéká asi 50 m mezi vysokými pískovcovými stěnami a potom se vnořuje do tunelu, krátce nato se vynořuje v otevřené propadlině aby se pak opět vnořila do dlkouhého tunelu vysokého cca 6 m. Celková délka náhonu je cca 150 m. V 19. století zde místní mlynář vozil průrvou zájemce o tuto památku za svitu louče.

Lomnický židovský hřbitov se nachází kousek od centra bývalé židovské čtvrtě na svažitém pozemku, založený patrně počátkem 18. století. Dnes se na pozemku o velikosti 3.550 m2 ohrazeném zdí z lomového kamene nachází zhruba tisícovka náhrobků. Starší tvoří pískovec či bílý mramor, novější jsou ze žuly. Některé starší jsou zdobeny barokním rostlinným motivem. Nejstarší by měl pocházet z roku 1716. Na okraji hřbitova je situována menší márnice v níž se nachází drobná expozice. Hřbitov je volně přístupný.

Královská Prokopská dědičná štola - Stříbro.

Poutní chrám Narození Panny Marie a přilehlý klášter se nachází na Mariánském náměstí ve Štípě, která je městskou částí Zlína. Vznik poutního kostela je spojen s objevem sošky Panny Marie s Ježíškem ve středověku, údajně již na počátku 11. století. Podle legendy zde měl při orbě jakýsi muž z nedalekého Kostelce zjevení Panny Marie, která mu darovala zázračnou sošku. Pole se nazývalo Štíp, či štípské. Tato socha byla poté uchovávána v kosteleckém kostelíku.  Od 14. století se k zázračné soše konaly poutě, načež byla pro její ochranu vystavěna kaplička. Ve druhé polovině 14. století byla kaplička pod patronací rodu Šternberků přestavěna v kostelík. Tento kostel dnes stojí nedaleko chrámu uprostřed zrušeného hřbitova a o jeho středověkém původu vypovídá pouze kamenný portál s lomeným obloukem. Výstavba nového štípského chrámu na místě údajného nálezu sošky byla umožněna díky posmrtnému odkazu paní Lukrecie Nekšové, majitelky lukovského panství, manželky Albrecha z Valdštejna. Ten hned po její smrti roku 1615 nechal zahájit stavbu kostela s klášterem, na níž se účastnili italští řemeslníci a umělci. Již roku 1616 byl položen základní kámen. Na stavbě se usilovně pracovalo až do roku 1620. V tu dobu byl kostel dostavěn po klenby a klášter měl položeny trámové stropy. Stavba se poté protahovala až do 18. století bez konkrétního výsledku. Již postavené části dokonce začaly v průběhu doby chátrat. Nová výstavba začala opět díky posmrtné donaci, tentokrát paní Antonie, hraběnky z Rottalů, a díky sbírkám věřících. Chrám byl poté slavnostně vysvěcen 7. července 1765 olomouckým světícím biskupem Janem Karlem Scherffenbergem. Chrám je jednolodní stavba s půlkruhovým presbytářem. Vnitřnímu prostoru dominuje impozantní bohatá výzdoba a výmalba. V interiéru zaujme kromě oltáře se středověkou Madonou také oltářní náhrobek hraběte Seilerna v klasicistním stylu. Ve zdejším klášteře dnes sídlí kongregace sester karmelitek.