Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1982. Má rozlohu 4,6 ha a leží na katastru Bohnice. Údolím mezi Starými Bohnicemi a pravým břehem Vltavy protéká Bohnický potok a prochází tudy východní část Bohnické ulice. Údolí zarůstá listnatý les s typickou hajní květenou. Na okrajích skalních výběžků a na místech bývalých vinic vegetují teplomilná společenstva. Je zde bohaté zastoupení ptactva a drobných živočichů.

Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem představuje prostřednictvím lidové architektury lid a lidovou kulturu z oblasti středního Polabí od poloviny 18. do poloviny 20. století.  Jeho prvopočátky se datují do sklonku 19. století a jsou spojeny s osobností majitele přerovského panství, prince Ludvíka Salvátora z toskánské habsburské větvě. Ten se nechal inspirovat Jubilejní zemskou výstavou roku 1891 v Praze, kde byla vystavena tzv. česká chalupa. Ludvík Salvátor vykoupil tedy poblíž zámku stojící chalupu č.p. 19 a nechal ji podle vzoru české chalupy zařídit a vybavit malovaným nábytkem, různými předměty z domácnosti a rumpálovou studnou. Vzniklo tak vlastně první regionální minimuzeum.  Stalo se velmi rychle oblíbeným místem.    Specializované muzeum lidové architektury bylo založeno roku 1967. Účelem vzniku skanzenu bylo zachovat historicky cenné objekty v prostředí, v němž vznikaly a plnily svou funkci. Jeho základem se stala česká chalupa a velmi rychle byl areál doplňován i dalšími objekty. Počátkem sedmdesátých let byla přidána myslivna s hospodářským zázemím a zahradou, přibyl chmelový špýchar a selské brány.  Později ještě roubené stavení z Nymburska a chalupa z Chvalkovic.  V osmdesátých letech další chalupa z Kovanic a roubená chaloupka z Dymokur. Ta byla až ve skanzenu upravena na obydlí ševce. V areálu je i třída s kabinetem staré školy. V jednotlivých objektech jsou uspořádány národopisné expozice, v některých chalupách doplněné krojovanými figurínami. Objekty jsou uspořádány tak, aby co nejvěrněji připomínaly rozmístění chalup ve středočeské vesnici a působily tak přirozeným dojmem. V sezóně výstavy z muzejních sbírek a již tradiční jarní a vánoční výstavy. Velký důraz je ve zdejším skanzenu kladen na oslavy Velikonoc, kdy je připraven bohatý doprovodný program. 

Autorem sousoší je Jan Oldřich Mayer, který jej vytvořil roku 1709. Na trojdílném podstavci s nápisovými kartušemi stojí tři postavy světců. Uprostřed je postava svatého Salvátora neboli spasitele, po pravé ruce mu stojí svatý Kosma a po levé svatý Damián. Sv. Kosma i sv. Damián jsou oblečeni v dobových úborech profesorů pražské univerzity a v rukou drží nádoby s léky a mučednické palmy. O obou světcích se tradovalo, že byli dvojčata a zemřeli jako mučedníci pro víru v Sýrii. Jejich ostatky byly přeneseny do Říma. Jsou patrony lékařů, proto sousoší vzniklo z prostředků pražské lékařské fakulty.

Románský kostel sv. Kateřiny je datován na počátek 12. století, ale je možné, že byl postaven na místě ještě staršího předchůdce. Kněžiště zaklenuté původní křížovou klenbou má čtvercový půdorys a obdélníkovou loď s plochým stropem. Ve východní zdi je zachováno původní úzké románské okno. Oltář kostela je křídlový. Hlavní obraz od J. Hellicha z roku 1855 je malovaný na dřevě, znázorňuje klečící sv. Kateřinu a pod ní tetínské kostely. V postraních křídlech jsou obrazy sv. Ferdinanda a sv. Anny. Na západní straně interiéru je kamenná kruchta, podklenutá dvěma křížovými klenbami, uprostřed silný pilíř. Na hřbitůvku byly při vykopávkách v roce 1916 objeveny četné hroby z dob raného křesťanství.