Projekt Curia Vítkov si dal za cíl vybudovat repliku venkovského velmožského sídla, neboli kurie, z 12.století. Na kopci nad vsí Horní Vítkov, která je vzdálena 5 km od města Chrastavy a asi 15km od Liberce, vzniká dvorec s objekty, které byly typické pro tento typ raně středověkého sídla na přelomu 12. a 13. století. Cílem je rekonstruovat objekt, který se na našem území nedochoval - typ panského sídla předcházející mladším gotickým hradům a tvrzím. Tato raná šlechtická sídla plnila funkci hospodářskou, správní, ale také rezidenční. Typově jde o jakési malé opevněné hradiště. Projekt Curie Vítkov je zamýšlen jako muzeum v přírodě, které je v letní sezóně zpestřeno mnoha historicko - kulturními akcemi.Návštěvníkům je přiblížena doba raného středověku, mohou shlédnout ukázky života tehdejších lidí, jejich dobová obydlí, vybavení, starobylá řemesla a dovednosti. Mnohé si návštěvníci mohou i vyzkoušet. Celý areál vzniká pod záštitou sdružení pro živou historii Curia Vitkov. Dvorec se nachází v krásné přírodě na pomezí Jizerských a Lužických hor, lze ho navštívit zejména během akcí, které jsou inzerovány na webu.Servis pro návštěvníkyV současné době pravidelné prohlídky skanzenu neprobíhají. Pokud ale zájemci o prohlídku tohoto nevšedního místa do Vítkova zavítají mimo některou z akcí, členové sdružení je po velmožském hradišti rádi provedou. V těchto případech je vstupné většinou dobrovolné či zcela zdarma. V blízké budoucnosti se ovšem pravidelné prohlídky plánují. Jiné je to samozřejmě během mnoha akcí, které se zde během roku konají. Tehdy se divákům dostane prohlídky i výkladu, mají možnost shlédnout různá tématická scénická představení, řemesla i vybavení domů. Výše vstupného je odvislá od povahy a délky akce.

Další zastávka v putování za větrnými mlýny je v Litultovicích. Přesněji řečeno v osadě Choltice. Jsme tedy 12 km směrem na jihozápad od Opavy, v nádherné krajině Štěbořické pahorkatiny, která je součástí Nízkého Jeseníku.Pokud nahlédneme zpět do minulosti, zjistíme, že větrný mlýn původně nestál v Cholticích, ale v nedaleké obci Sádek, vzdálené jen několik málo kilometrů, kde jej v roce 1833 postavil Augustin Foltýn. Ten jej ale po nějaké době rozebral a následně prodal Františku Romfeldovi z Choltic. V r. 1878 byl mlýn po částech převezen na nynější místo a zprovozněn. Od té doby se v něm mlelo a šrotovalo až do druhé světové války. Po jejím konci se už pouze šrotovalo až do roku 1953. Jakmile bylo založeno JZD, začal mlýn chátrat, protože už byl nepotřebný. Mlynář Konrád Romfeld o něj přišel a možnost odkoupení zpět, se mu naskytla až v roce 1989, čehož také využil a v témže roce už byl mlýn opět ve vlastnictví Romfeldů. Technické parametryMlýn v Cholticích je dřevěný německý (beraní) s půdorysovou základnou (5,9x6,5m). Je vysoký 12, 3m, a to včetně sedlové střechy (5m výška střechy). Velmi pozoruhodné je větrné kolo, které má průměr 17,3 m a svou velikostí se řadí na první místo jako největší u nás! Další zvláštností, kterou nelze přehlédnout, jsou lopatky o ploše 12,3 m2, podélně zalomené do úhlu 25 stupňů, kvůli lepšího využití proudění větru.Jako jeden z mála, má mlýn částečně zapéřené lopatky. (výplně na křídlech) V interiéru si můžeme prohlédnout mlecí zařízení o jednom složení, dále mlecí kameny jejichž průměr je 1,42m, a které jsou umístěny v horním patře pod palečním kolem. Mají horní náhon a jen pro zajímavost zde uvádím, že horní běhoun dosahoval za normálního provozu 107,5 otáček/min., s obvodovou rychlostí 8m/s. Mlýn byl schopný provozu až 250 dní v roce. Nemlel pouze v případě silné vichřice a nebo za bouřky. Současnost mlýnaPostupně byl vybaven interiér, kde vznikla stálá expozice dobových nástrojů, běžně používaných v domácnosti, různé sekernické nářadí, dále cepy, ošatky, máselnice apod. Můžeme si zde prohlédnout mlecí zařízení včetně palečního kola, moučnice, mlýnské kameny tzv. “bečáky”, (název dostaly podle místa, odkud se pískovec pro výrobu kamenů dovážel).V současné době je mlýn přístupný veřejnosti. Přímo u branky je v případě nepřítomnosti kontakt na průvodce, který je velmi ochotný se o celé historii mlýna s vámi podělit. text: Iva Hoňková © 2009

Hrad Rabí leží na horním toku řeky Otavy v Bavorovské vrchovině v nadmořské výšce kolem 480 m asi 10 km severovýchodně od města Sušice v těsném sousedství stejnojmenné obce. Je jednou z nejrozsáhlejších a nejlépe opevněných zřícenin nejen v našich zemích, ale i ve střední Evropě. V dobách své největší slávy měl rozlohu kolem 10.000 metrů čtverečních. Jeho hlavní hradní věž byla po karlštejnské druhá největší v Čechách. Historie hradu Jádro hradu vzniklo patrně na počátku 13. století ve formě tvrze, která měla sloužit na ochranu obchodní stezky. O prvních majitelích hradu neexistují žádné písemné zmínky. Jeho zakladateli byl pravděpodobně některý šlechtický rod z Bavorska. V literatuře se úvádí rody Bogenů a Wittelsbachů. Důvod proč založili Rabí práve příslušníci bavorského rodu je prozaický. Toto území ve 13. století Bavorsku totiž patřilo. Až koncem 13. století se toto území pravděpodobně stalo opět součástí českého státu. Usuzuje se, že v té době hrad získali páni z Velhartic. Prvními písemně doloženými majiteli byli Švihovští z Rýzmberka. Tento rod vlastnil Rabí skoro 200 let, během nichž byl hrad postupně řadou úprav a přestaveb vybudován do své konečné podoby a díky svému systému opevnění a dělovým baštám patřil k nejpevnějším v Čechách. Byla také postavena hradní kaple. V roce 1407 získal rábské panství Jan z Rýzmberka, jenž byl znám jako odpůrce husitů. Proto také husitská vojska hrad dvakrát obléhala a dobyla. Bylo to v letech 1420 a 1421. Při druhém obležení zde Jan Žižka přišel o druhé oko. Začátkem 16. století dosáhl hrad svého největšího významu. Jeho majitelem byl nejvyšší královský sudí Půta Švihovský a Rabí se stalo místem mnoha politických jednání. Obec Rabí byla povýšena na město. Švihovští jej v polovině 16. století prodali. Od té doby hrad střídal majitele a chátral. Výnos Ferdinanda III. o boření hradů z roku 1655 se Rabí sice vyhnul, avšak za třicetileté války bylo vypleněno a hrad sloužil jako zdroj stavebního kamene. V osmdesátých letech 20. století prošel hrad rozsáhlou rekonstrukcí. Dispozice hradu Nejstarší částí hradu je 26 metrů vysoká obytně-obranná věž, tzv. donjon, z počátku 14. století, která je nyní upravena jako vyhlídková. Pod touto věží vzniklo v průběhu 14. století malé hradní nádvoří s hradní studnou. Zajímavou ukázkou středověkého stavitelství jsou rabské sklepy, které se dochovaly ve velmi dobrém stavu. K vidění jsou i dochované místnosti Břeňkova paláce v němž nalezneme model hradu ve třech vývojových etapách, erby šlechtických rodů - majitelů hradu - od 14. do počátku 20. století, expozici gotických a renesančních kamnových kachlů s replikou gotických kachlových kamen a expozici archeologických nálezů z přelomu 15. a 16. století. Rabí dnes Zcela nové pojetí prostor hradního příkopu Vás překvapí svou živostí, která doplňuje krásu monumentální hradní architektury. Život dodávají nejen včely, které máte možnost spatřit netradičním způsobem, ale také expozice včelařského náčiní, ale hlavně pak divadelní představení s akrobatickými vystoupeními, plnými oduševnělého a milého poučení. Přijeďte se i Vy podívat na největší včelu světa, letové produkce mírumilovných včelstev s možností zakoupit med a jiné včelí dobroty. Hradní konírna poskytuje prostor k pořádání společenských akcí, koncertů a svatebních obřadů. Dále nabízíme pronájem hradních prostor pro společenské i soukromé akce. Svatební obřady jsou pořádány v sobotu a jejich garantem je v případě klasického civilního obřadu Obecní úřad Rabí. Tipy na výlet Mnoho k vidění je v nedalekých Horažďovicích a jejich okolí. Najdete zde zříceninu hradu Prácheň, masné krámy, zámek, městské opevnění včetně Prachatické brány. Nedaleko Rabí najdete i zříceninu hradu Budětice. Rosenauerův mlýn najdete u Velké Hydčice. Ubytovat se můžete v Horažďovicích.  

Ústecký kraj je na rozhledny nesmírně bohatý. Kromě mohutných věží z kamene jsou zde k vidění stavby mnohem a mnohem skromnější. Mezi takové můžeme zařadit městskou vyhlídku v Benešově nad Ploučnicí. I přes své menší rozměry je to ovšem velmi zajímavá stavba. Rozhledničku či chcete-li raději vyhlídkový altánek, nechal vybudovat benešovský Spolek pro pozdvižení cizineckého ruchu. Jako místo byla vybrána stráň v lese na levém břehu Ploučnice. Odtud byl pěkný výhled na podstatnou část Benešova nad Ploučnicí. Rozhledna, která byla slavnostně otevřena 8. června 1902 a dostala jméno Ploučnická vyhlídka, je patrovým altánem, čtvercového půdorysu. K rozhlížení nabízí nejen krytý prostor zděného altánu, ale také plošinu v prvním patře, dostupnou po železném žebříku. Stavba, jež měří 10 metrů, je volně přístupná. V roce 1994 byla rekonstruována.