Na vrchu Koukolova hora (471 m.n.m.) jižně od Králova dvora se nachází zřícenina kaple sv. Blažeje postavená roku 1832.

Petržílkovský ostrov leží při levém břehu Vltavy mezi Jiráskovým mostem a Dětským ostrovem. Původní ostrov byl zmenšen počátkem 20. století při stavbě Smíchovského zdymadla. Zachován zůstal v podstatě jen malý kousek s Malostranskou vodárnou. Se smíchovským břehem je ostrov spojen lávkou. Jméno ostrov nese po J. Petržilkovi, který zde již v roce 1483 postavil mlýn.

Bruntál je okresní město v Moravskoslezském kraji ležící v Nízkém Jeseníku. Město má dlouhou historii a jeho zachovalé historické jádro je městskou památkovou rezervací. Doložená historie města začíná roku 1213 kdy byl založen moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem, bratrem krále Přemysla Otakara II. Městu patří jeden primát, který asi leckoho překvapí. Bruntál je vlastně nejstarším městem na území dnešního Českého státu. Nejstarším městem z institucionálního hlediska. Jak vyplývá z tzv. Uničovské listiny českého krále Přemysla I. Otakara z roku 1223, obdržel Bruntál deset let před jejím vydáním jako vůbec první obec v českých zemích magdeburské městské právo. Město proto bylo až do roku 1352 odvolací stolicí pro všechna města s magdeburským městským právem založená na severní Moravě, mezi jinými i pro královské město Olomouc. Důvodem pro založení Bruntálu byla jednak nutnost chránit severní hranici Moravy proti kolonizačním snahám vratislavského biskupství, jednak rudné bohatství těchto hor. Pávě těžba drahých kovů byla hlavním zdrojem hospodářské prosperity po dlouhou dobu. Tuto skutečnost odrážel i městský znak - již jeho nejstarší vyobrazení na listině z roku 1287 obsahuje postavu horníka. Tím, že byl Bruntál horním městem stal se zeměpanským majetkem, nejdříve tedy moravských markrabat, posléze opavských vévodů. Díky tomu obdržel řadu výsad a privilegií a mohl se velmi rychle rozvíjet. Město se stalo v průběhu 13.století branou pro další kolonizaci Jeseníků, stalo se centrem řemeslné výroby a regionálních trhů. Mělo právo konat ročně čtyři jarmarky a týdenní trh. Jeho poloha na důležité spojnici severní Moravy se Slezskem vedla ke zřízení mýtní stanice, doložené k roku 1296. Bruntál byl tedy předurčen, aby se stal správním centrem širší oblasti, z které se počátkem 16. století konstituovalo svobodné panství Bruntál. Jeho majiteli byli až do roku 1621 páni z Vrbna. V té době prošlo město i renesanční přestavbou, bylo zvelebeno a páni z Vrbna přestavěli hrad na zámek. Útlum těžby na konci 16.století znamenal pro město počátek úpadku. V roce 1621 získal panství jako bělohorský konfiskát Řád německých rytířů, který je vlastnil až do roku 1939. Pokles významu města však pokračoval i nadále. Nejdříve přišly válečné útrapy během třicetileté války, po ní morové epidemie a v 18.století i velké požáry.I přes toto těžké období se Bruntál dočkal stavebních úprav. Byla postavena řada barokních staveb – mimo jiné byl přestavěn zámek a poutní kostel na Uhlířském vrchu a byla postavena piaristická kolej s kostelem. Nový rozkvět města nastal ke konci 18. století v souvislosti s rozvojem průmyslové, hlavně textilní výroby. Okolo roku 1850 byl již Bruntál nejvýznamnějším střediskem lnářského průmyslu v českém Slezsku. Další vlna rozvoje průmyslu v Bruntále následovala ve druhé polovině 19. století. Roku 1872 bylo město napojeno na železniční trať Olomouc – Opava, v roce 1885 zde byla otevřena vůbec první veřejná nemocnice v českém Slezsku. Ve městě vznikla řada škol. Rozvíjející se město se v polovině 19. století stalo městem okresním. Bruntál čekaly problémy, kterými si prošla většina příhraničních měst s převahou německého obyvatelstva. Od 30. let 20. století sílil nacionalismus u většiny německých obyvatel města, které se stalo baštou Henleinovy Sudetoněmecké strany. I přes tyto problémy se město za první republiky rozvíjelo. Bylo postaveno 480 nových budov a starší byly rekonstruovány. Po válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a v letech 1945 – 1946 bylo město dosídleno českým obyvatelstvem. Na jeho vývoji se negativně projevila likvidace tradičního textilního průmyslu. Nejvýznamnější památkou nejen města, ale i regionu je zámek, který vznikl ve 2. polovině 16. století přestavbou původního městského hradu z konce 15. století. Zámek pánů z Vrbna postavený ve stylu severské renesance má netradiční dispozice tvaru kruhové výseče s trojúhelníkovým nádvořím s arkádami a stojí téměř ve středu města. Byl pozdně barokně přestavěn v letech 1766 – 1769. Vznikl tak objekt ojediněle spojující renesanční a barokní sloh v jednom celku. Zámek byl upravován v polovině 19. a počátkem 20. století. Dominantu zámku tvoří 61 m vysoká, osmiboká věž s hodinami. Na zámku,se zachovalo cenné vybavení původních interiérů s bohatou obrazovou sbírkou, zbrojnicí a knihovnou. Zámek je sídlem regionálního muzea, jsou zde muzejní expozice a výstavní síně a konají se tady kulturní a společenské akce. Při zámku je rozsáhlý park s objektem salla tereny, pískovcové sochy a zbytky městských hradeb s baštami. Ve městě je také řada sakrálních památek. nejvýznamnější je kostel Nanebevzetí P. Marie z 2. pol. 13. stol., nyní v novogotické úpravě. Na náměstí stojí několik památkově chráněných domů např. renesanční Gabrielův dům z 16. stol. a významný je i Klüppelův sloup upomínající na událost z třicetileté války.

Pankrácká pláň byla ještě dlouho po druhé světové válce relativně prázdná a pustá. Občas se tu usadili kolotoče a jiné atrakce. Vše se začalo měnit poté, co bylo rozhodnuto realizovat se mnoha generací techniků a architektů o přemostění Nuselského údolí. Jeho délka je 485 m a šířka 26,5 m. Naším zájmem však není most, ale Palác kultury. O jeho stavbě bylo rozhodnuto v roce 1975 a mělo jít o stavbu hodné socialistické epochy. Tehdejší Národní výbor hl. m. Prahy vypsal architektonickou soutěž. Grandiozní stavba spolykala 11.000 tun ocelových konstrukcí a 39.000 tun kvalitního betonu a nespočet dalšího stavebního materiálu. Slavnostně byl otevřen 6-10. dubna 1976. Stavebně neobyčejně rozsáhlý objekt je solitérní stavbou. Základní tvar Paláce kultury vychází z nepravidelného mnohoúhelníku. Má dvě podzemní podlaží a šest podlaží nadzemních. Obvodový plášť je smontován z ocelohliníkové nosné konstrukce s proměnou modulovou sítí vyplněnou prosklenými plochami v kombinaci s velkoplošnými parapetními a atikovými betonovými panely. Základem dispozičního řešení tehdy byly dva hlavní sály, Sjezdový a Společenský. Dále tu byly Komorní a Konferenční sál, Mládežnický klub, restaurace a další prostory. Velká pozornost byla věnována vybavení interiéru a nechyběly ani umělecká díla v počtu 150. Ve dnech 18. a 19. dubna 1981 se uskutečnil den otevřených dveří na který se již od časného rána vytvořil před objektem nekonečný had lidí dychtivě čekající na prohlídku tohoto kolosu. Za dva dny absolvovalo prohlídku dlouhou 2 km na 110.000 osob. K dispozici byl i letáček, ze kterého bylo možno se dozvědět že obestavěný prostor je 780.000 m3, maximální kapacita objektu 6.500 míst, dopravu zajišťuje 42 výtahů a 14 eskalátorů, v podzemním parkovišti mohlo parkovat 240 aut a 44 autobusů. S návštěvností to však poté nebylo tak horké, neboť palác byl využíván hlavně pro politické akce a při těch byl uzavřen a přísně střežen. Navíc minulý režim připravoval dvě zásadní změny, které se naštěstí neuskutečnily. Tou první mělo být vybudování dlouhého eskalátoru na severním svahu. Tou druhou byl neutěšitelný stav činžovních domů v nuselském údolí, na které nebyl z paláce zrovna hezký pohled, alespoň tak zněl závěr našich i spřátelených soudruhů ze sovětského svazu. Proto se připravovala plošná demolice těchto činžovních domů a zřízení parkové úpravy, která by zahrnovala i oblast Folimanky. Vznikla by tak velkolepá zelená parková úprava, na kterou by bylo radost pohledět. Samozřejmě hlavní překážkou bylo financování takové nákladné úpravy. Rok 1989 tyto úvahy ukončil. Významnou součástí výtvarné výzdoby je gobelín Zlatá Praha od Cyrila Boudy o rozměrech 5 x 2,5 m ceněný na 750.000 Kč. Gobelín, který visel ve foyeru před Komorním sálem, počátkem září 1992 zmizel. Je neuvěřitelné, že se ani při vyšetřování nebyl nikdo přesně schopen určit dobu zmizení. Vyšetřování se rozjelo na plné obrátky a mělo nečekané rozuzlení. O svinutý gobelín, o několik dní později, doslova zakopnul hasič místního požárního útvaru v prostoru nouzového schodiště u podzemních garáží. Tam ho měl zloděj, buď připravený, nebo se zalekl a na toto místo ho vrátil. Závěrem roku 1995 vznikla společnost Kongresové centrum Praha a.s. jejíž 100% vlastníkem je hl. m. Praha. Tím bylo objektu dáno nové jméno, původnímu lidé říkali hanlivě zkráceně Pakul. Zároveň se začalo diskutovat o dnes velmi neprůhledné a sporné přestavbě objektu pro konání Mezinárodního měnového fondu, při které si nejen palác ale i jeho okolí užilo své. V minulé době v něm sídlila televize Prima, a nejvíce snad objekt byl využit pro pořádání muzikálu Drákula a později Monte Christo. V současné době ho využívá Hudební divadlo Karlín které zde našlo útočiště po nedobrovolném vyklizení svého divadla povodní.