Zříceniny tvrze Žerotice, přestavěné na zámek, se nacházejí ve stejnojmenné obci, ležící přibližně 6 km severovýchodně od Znojma. Zříceniny jsou volně přístupné. První zmínka o žerotické tvrzi pochází z roku 1358, kdy se majitelem obou dílů vsi spolu s tvrzí stal Beneš z Vajtmile. On i jeho potomci od té doby nesli přídomek Vajtmilnar ze Žerotic. Při proději Žerotic Lechovickým ze Zástřizl roku 1512 je již označena jako zámek (v dobové terminologii značí hrad), proto se zdá pravděpodobné, že ji Vajtmilnarové nechali přestavět. V roce 1559 se novým majitelem stává Fridrich Březnický z Náchoda a renesančního vzezření se tvrzi dostalo koncem 17. století za Jiřího hraběte z Náchoda. V roce 1643 zámeček poničili Švédové a von Blierové museli přistoupit k jeho opravě. Počátkem 18. století byly Žerotice připojeny Františkem Karlem Berchtoldem z Uherčic k želetickému panství a zámeček byl ponechán svému osudu. Areál tvrze vymezovala několikrát zalomená hradba, obklopená příkopem a valem, která v sobě ukrývala zástavbu, postupně se rozšiřující. Renesanční přestavba rozšířila dosavadní stavbu především o pilířové věžice při obvodové hradbě a arkádový ochoz při východním paláci. Dnes je zde možné obdivovat zříceniny severozápadní partie tvrze-zámečku, obvodní zeď na západě a pozůstatky věžic. M.K.

Plavební komora Smíchov leží při levém břehu Vltavy mezi Janáčkovým nábřežím a Dětským ostrovem. Byla vybudována v letech 1911 – 1922. Umožňuje plavbu ze zdrže Štítkovského jezu do zdrže Hornomlýnského jezu. Zařízení tvoří dvě plavební komory za sebou. První je dlouhá 98 m, druhá 72 m. Jsou široké 11,16 m a vysoké 7,1 m. Horní plavební kanál je dlouhý 298,15 m. Druhý plavební kanál, který vede podél Kampy a z nějž je napájen i vodní náhon Čertovka, je dlouhý 419,33 m a široký 15 – 22 m.

Židovská branka - Stříbro.

Klášter založil v roce 1373 Albrecht z Kolovrat pro řád augustinánů poustevníků a sám si jej také vyvolil jako místo svého posledního odpočinku. Husitské války klášter celkem přečkal bez úhony, i když zejména majetkově upadal. V letech 1520-23 byl konvent na náklad Václava Bezdružického z Kolovrat opraven. Během 16. století však úpadek pokračoval a největší pohromu přinesla třicetiletá válka. V roce 1631 byl klášter napaden Sasy, vyloupen a pobořen. V letech 1647-48 byl ale konvent opět důkladně opraven a to díky pomoci Jindřich Libštejnského. Počátek 18. století přinesl první velkou přestavbu, kterou vedl významný český barokní stavitel Giovanni Santini. V několika následujících letech přišly velké průtrže mračen, které poškodily budovy natolik, že muselo být rozhodnuto o další přestavbě. Ta byla tentokrát svěřena architektu Kiliánu Ignáci Dietzenhoferovi. Tehdy v roce 1746 byl položen základní kámen k novému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. V září 1747 byl dokončen presbytář a 5.4.1750 byl kostel vysvěcen. Věže byly dokončeny v roce 1755. Vzniklo tak architektonicky vynikající dílo. Od roku 1751 vedl stavbu po Dietzenhoferovi smrti architekt Anselmo Lurago, který stavěl zejména budovy konventu. Jejich hrubá stavba byla dokončena v roce 1765. Dramatické události přinesla klášteru druhá polovina 20. století. V roce 1950 byl zrušen a přeměněn na věznici, později pak na vojenská kasárna. V roce 1961 zde pak byla umístěna dětská psychiatrická léčebna, která zde sídlila až do roku 1995. Klášter byl vrácen řádu sv. Augustina, avšak není příliš využitý. V současné době funguje víceméně jako sklad humanitární pomoci charity Praha. V těsném sousedství kláštera se nachází bývalý pivovar. Tradice vaření piva je doložena již od konce 14. století. Tehdy se však pivo vařilo přímo v konventu, až v roce 1699 se započalo se stavbou samostatného budovy pivovaru v severozápadním rohu klášterního dvora. V roce 1773 pak byl položen základní kámen k pivovaru na dnešním místě. Z této doby pochází barokní brána do dvora a štukový strop v přízemní místnosti hlavní budovy. Dnešní vzhled je výsledkem přestavby kolem roku 1880.