Barokní zámek Zelená Hora korunující stejnojmenný vrch (533 m n.m.) je dominantou Nepomucka, v okrese Plzeň. Historie místa na Zelené hoře Místo je opředeno svatovojtěšskými legendami. Podle nich již v 10. stol. zde měl stát dřevěný kostelík, v jehož místech později vystavěli mniši z nedalekého kláštera kostel Nanebevzetí Panny Marie, jenž byl roku 1686 barokně přestavěn a dodnes tvoří součást zámeckého areálu. Brzy na to vznikl pod horou cisterciácký klášter, jehož účelem bylo vymýtit stopy pohanství v tomto kraji. Zelená hora se stala majetkem onoho kláštera, který vystavěl na ni zřejmě nějakou strážní věž. První písemná zmínka o opevněném sídle na této hoře pochází z roku 1221. Zelená hora za husitských válek Výraznou stopu nechala Zelená hora v českých dějinách během husitských válek a zejména v boji o moc, který po nich následoval. V roce 1419 začal vrch opevňovat husitský "houf" Mikuláše z Husi, Bohuslav ze Švamberka, vládce katolické Plzně, však husity vyhnal a vybudoval tu důkladné opevnění pro katolickou stranu. V průběhu husitských válek vystavěli Švamberkové na Zelené hoře hrad, který byl v jejich držení až do roku 1460. Zelenohorská jednota Není přesně známo, kdy a proč přešla Zelená Hora do držení Zdeňka ze Šternberka. Roku 1464 jím zde byl vyzdvižen kostelík sv. Vojtěcha. Dne 28. listopadu 1465 se konal na zdejším hradě v Černém sálu sjezd katolických pánů a byla ustanovena Jednota zelenohorská. Jednotlivci se zavázali, že si budou po dobu pěti let pomáhat proti králi Jiřímu z Poděbrad (který pocházel z husitsky orientovaného panského rodu), u kterého upadli v nemilost a který chtěl být spravedlivým vládcem kališníků i katolíků. Zdeněk ze Šternberka byl - jakožto předák Jednoty zelenohorské - 20. dubna 1467 potvrzen papežem Pavlem II. za vůdce katolíků proti králi. Šternberkové drželi Zelenou Horu s menšími přestávkami až do roku 1726. Za předposledního majitele z tohoto rodu, hraběte Václava Vojtěcha, byl hrad v letech 1669 - 1671 přestavěn na raně barokní zámek. V 18. století byl v majetku Martiniců, pak Colloredů, od poloviny 19. století Auersperků. V roce 1817 byl na zámku nalezen tzv. Zelenohorský rukopis, který byl literárním podvrhem a silně ovlivnil národní obrození. O jeho pravost se vedly v 19. století vášnivé spory. Podoba zámku Na obvodu zámecké budovy lze spatřit zbytky zevního opevnění a válcové věže z původního hradu. Ranně barokní zámek je třípatrový, východní křídlo má na nádvorní straně arkády, šternberský znak a letopočet 1696. V západním křídle je bývalá hradní kaple. V interiéru se dochovala nástropní malba Boj Ladislava ze Šternberka s Tatary ze 17. století. Dále se dochovaly původní podlahy, obložení a vykládané stropy některých komnat. Při hradební zdi je raně barokní sýpka, v těsném sousedství zámku gotický kostel Nanebevzetí P. Marie z 2. poloviny 15. století, roku 1688 přestavěn do dnešní podoby. Budovy sloužily v druhé polovině 20. století jako kasárna a staly se dějištěm Švandrlíkova románu Černí baroni a objevily se i v jeho filmové podobě. Tipy na výlet Nedaleko Nepomuku najdete romantický zámek Žinkovy, červený most nebo severně odtud zámek Hradiště. Ubytovat se můžete v Klatovech.

Ostrava, metropole Moravskoslezského kraje je rozlohou druhým největším městem republiky, počtem obyvatel třetím největším. Hornické a průmyslové město je správní, společenské i kulturní centrum severní Moravy. Leží na soutoku řek Lučiny, Odry, Opavy a Ostravice. v nížině mezi Beskydy a horským masivem Jeseníků, 10 kilometrů jižně od hranice s Polskem a 50 kilometrů západně od hranice se Slovenskem. Ostrava má asi 309 tisíc obyvatel, z nichž většina je zaměstnána v těžkém průmyslu. Město, které je známé těžbou kvalitního černého uhlí a výrobou železa je ovšem na druhou stranu obklopeno množstvím unikátních přírodních krás. První písemné zmínky o městě pocházejí z druhé poloviny 13. století, město bylo založeno německými kolonisty na místě, kde sídlila starší slovanská osada. V blízkosti brodu přes řeku Ostravici, na obchodní stezce z Opavy do Těšína a Krakova. Řeka Ostravice dala městu jméno a dodnes ji dělí na dvě základní části, Moravskou Ostravu a Slezskou Ostravu. V té době bylo ovšem město založeno na polském území, neboť Slezsko patřilo do r. 1327 Polsku. Význam Ostravy postupně rostl, k čemuž přispívala poloha na zemské hranici v místě, kudy procházela jantarová stezka. Pohraniční poloha města vedla také ke stavbě hradu na konci 13. stol a v druhé polovině 14. století byly budovány i hradby. Městské jádro tvořilo pravidelné čtyřúhelníkové náměstí (dnešní Masarykovo), obklopené přízemními dřevěnými měšťanskými domy.V blízkosti se nachází kostel sv. Václava. Ten byl jedinou kamennou stavbou. Nejvyšším představitelem města v předhusitském období byl fojt. Husitské války v 15. století se Ostravě prakticky vyhnuli a město dále rostlo. Většina obyvatel náležela k německému etniku, a tak zde husitství nezapustilo kořeny. Moravská Ostrava se v té době stala důležitým trhovým a řemeslnickým střediskem panství Hukvaldy. Vzestup města v 16. století je spojen se jménem olomouckého biskupa Stanislava Thurza, který vyplatil hukvaldské panství ze zástavní držby. Město hospodářsky prosperovala a rozrůstalo se. Hrad byl přestavěn na zámek. Roku 1556 vypukl zničující požár, který neušetřil ani dvě kamenné stavby – radnici a kostel. 17. století nebylo pro Ostravu Šťastným. Nástup kardinála Františka z Ditrichštejna na biskupský stolec v Olomouci v roce 1599 znamenal pro město počátek úpadku. Biskup nejevil velký zájem nejen o Ostravu, ale v podstatě o celé hukvaldské panství a v roce 1617 je dokonce pronajal městu Příboru, které se tak stalo vrchností Moravské Ostravy. Úpadek pokračoval i během Třicetileté války. Město bylo několikrát obsazeno, vypleněno a navíc vypukl mor, který zahubil polovinu obyvatel. Na konci války muselo město zaplatit výpalné, které znamenalo zadlužení obce na sto let. Následující století proběhlo v podobném duchu – požáry, povodně, mor, dluhy. Význam Ostravy klesl. Až objev uhlí na ke konci století znamenal prudký obrat v ekonomickém i politickém vývoji. V roce 1828 založil majitel panství, olomoucký arcibiskup Rudolf Jan, hutě nazvané po něm Rudolfovy. Později tyto hutě přešly do majetku rodiny Rothschildů a získaly název Vítkovice. Stávají se jádrem rozsáhlého průmyslového rozmachu města. Železárny zcela změnily ráz kraje. Začalo se rozvíjet nejen hutnictví a dolování, ale také koksárenství, strojírenský a chemický průmysl a stavebnictví. Dalším faktorem ovlivňujícím rozvoj průmyslové oblasti byla výstavba železniční trati, zajišťující spojení mezi hlavním městem monarchie Vídní a Krakovem. Počet obyvatel raketově stoupal. Po první světové válce si město udrželo významné hospodářské postavení. K Ostravě byly připojeny okolní obce a vznikla tzv. Velká Ostrava. Město získalo velkoměstský charakter, byly budovány banky, obchodní domy, hotely, kulturní budovy. Úřední název Moravské Ostravy byl v roce 1946 změněn. Město se jmenuje Ostrava. Přeložením Vysoké školy báňské z Příbrami v roce 1946 se Ostrava stala vysokoškolským městem. Po komunistickém převratu byl kladen stále větší důraz na železářský průmysl, bylo devastováno životní prostředí na úkor těžby a výroby. Zvýšená výroba vedla k dalšímu růstu obyvatelstva a stavbě obrovských panelových sídlišť. Ostrava se stala známou jako ocelové srdce republiky. Ostrava dnešních dnů je ovšem již jiná. Po ochabnutí hutního a chemického průmyslu v kombinaci se zavíráním vytěžených dolů a rozsáhlou investicí do nápravy škod na životním prostředí se Ostrava výrazně pročistila. Více na důrazu nabírá strojírenská aktivita a další obory. Zároveň se stává branou do Jeseníků a Beskyd. Ostrava se sice nemůže pochlubit památkami historického významu, ale nabízí unikátní industriální památky, které připomínají tradice těžby uhlí a výroby ocele. Návštěvníkům nabízí třeba exkurzi do Ostravy-Vítkovic, kde se dochoval komplex původního průmyslového města s původní hornickou kolonií a kostelem. Anebo na Landek, vrch v Ostravě-Petřkovicích, který patří k nejvýznamnějším archeologickým lokalitám ve střední Evropě a kde se v areálu bývalého dolu Anselm nachází unikátní největší hornické muzeum v České republice, historie a technický vývoj dobývání uhlí v ostravsko-karvinském revíru, fárání do důlní štoly. Nebo důl Michal technická památka ostravsko-karvinského revíru, vynikající ukázka technické architektury dvacátých let 20. století. Hutnickou tradici připomíná Hornické muzeum OKD. Centrum města je tvořeno Moravskou a Slezskou Ostravou, ke které byly v minulosti připojovány další obce, které byly dříve samostatné. Centrem Ostravy je Masarykovo náměstí, kde se nacházejí jednak domy secesní a jednak domy funkcionalistické. Jednou z budov zde ležících je Stará radnice, ve které se nachází muzeum. Radnice představuje nejstarší dochovanou budovu z historického městského jádra. Pochází z roku 1539 a jedním z lákadel je každou hodinu hrající zvonkohra, jejíž zvony jsou pojmenovány podle starostů a primátorů města. Samotná budova si prošla několika přestavbami, jednou z nich byla barokní přestavba věže. Z dalších památek upomínajících na historii Ostravy by návštěvníci neměli opomenout zříceninu Slezskoostravského hradu s historickou expozicí, Katedrálu Božského Spasitele - trojlodní chrám se dvěma věžemi v neorenesančním slohu a dominantu města budovu Nové radnice z let 1925-1930, největší radniční komplex v České republice, díky 85 m vysoké prosklené věži také nejvyšší radnice. Ostrava nabízí i vyžití milovníkům nočního života, kteří mohou navštívit proslulou Stodolní ulici, která nabízí množství klubů a restaurací. Na své si přijdou i vyznavači aktivní dovolené. Samotná Ostrava nabízí desítky kilometrů cyklotrasy, blízké Beskydy i Jeseníky nabízí možnost zimních sportů i letních procházek.

Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1988. Má rozlohu 0,71 ha rozkládá se na území katastru Zbraslav. Masív prvohorních ordovických vrstev břidlice, drobů a letenských vrstev zde bylo odkryto při budování zářezu pro komunikaci mezi Zbraslaví a Komořany.

Zámek Milotice je jeden z nejkrásnějších barokních zámků u nás. Leží nedaleko Kyjova, okres Hodonín, Jihomoravský kraj. Původně na jeho místě stávala vodní tvrz, kterou vystavěli ve 14. století pánové Zdeněk a Čeněk z Ronova. Za husitských válek byly Milotice významným střediskem husitů. Historie zámku Asi v letech 1586-96, za Bernarda Ludvíka Tovara z Enczesfeldu, byla tvrz přestavěna v renesanční zámek, z kterého se dochovaly např. arkády na nádvoří. Nová stavba úplně nenavázala na původní areál tvrze, v sousedství zámku stály gotické zdi s věží ještě v 18. stol. Zámek byl barokně přestavěn až za Serenyiů, kteří jej získali v r. 1648. Nově na zámku přibyly sochy antických božstev, velká freska, dále byl přistavěn skleník, oranžérie, konírna a jízdárna. Přístavby tvořily se zámkem harmonický celek, zapadající do prostředí. Asi o 20 let později bylo plastikami vídeňského sochaře Jakuba Kryštofa Schletterera vybaveno čestné nádvoří a vstupní cesta do zámku vedoucí po mostě. Zámecký park Později byl upraven park. Koncem 18. století byla zbořena oranžérie, zámecký areál doplnily kaštanové a lipové aleje, vedoucí ke vstupu do zámku. Tyto změny a úpravy však neporušily původní charakter francouzské zahrady. V první čtvrtině 19. století doplnily její tvářnost ještě fontány a letohrádky s ptačím domkem, umělá zřícenina a ermitáže. K celku zahrady patří i obora, protkaná hvězdicí průhledů, s krytým pavilónem v jejich průsečíku. Panství zůstalo majetkem Serenyiů do počátku 19. století, nakonec je sňatkem získali Seilernové – Aspangové, kterým náleželo až do r. 1945. Zámek dnes spravuje Středisko státní památkové péče v Brně. Podoba zámku Dvoupodlažní zámek má čtyři křídla, která spolu uzavírají pravoúhlé nádvoří s arkádami. Zámek kryje mansardová střecha a všechny čtyři nároží jsou zakončené věží o patro vyšší než samotný zámek. Z nádvoří nás zavede sala terrena do francouzské zahrady, která dále přechází v anglický park. Z původní gotické tvrze se dodnes zachoval jenom vodní příkop. K zámku patří také kaple, kde je zajímavá nástropní freska Nanebevzetí p. Marie zhotovená brněnským malířem Josefem Rotterem. Pozoruhodností na milotickém zámku je čtvercové kamenné schodiště z roku 1725, jehož rohy zdobí sošky puttů. Z interiérů zaujme především Sál předků s rozměrnou iluzivní freskou F. Ecksteina s námětem apoteózy sérenyiovského rodu. Místnosti zámku jsou vybaveny zejména barokním, rokokovým a klasicistním nábytkem. V zámku byla rovněž instalována knihovna, která má v deseti dobových skříních tisky ze 17. a 18. století.   Tipy na výlet V okolí Milotic najdete zámek Strážnice, bývalé hradiště s pozůstatky augustiniánského kláštera sv. Kliment, hrad Cimburk, zámek Koryčany nebo barokní zámek Buchlovice. Rozhled po kraji budete mít z rozhledny Bukovanský mlýn nebo rozhledny Johanka u Hýsel.V nedalekém Kyjově se nachází zámek a vlastivědné muzeum. V Žeravicích můžete navštívit památník J. A. Komenského. V Bzenci stojí pseudogotický zámek.  Ubytovat se můžete v Miloticích nebo v Kyjově.