Sezimovo Ústí je město se zhruba 7300 obyvateli, ležící v Jihočeském kraji v okresu Tábor, mezi Planou nad Lužnicí a právě Táborem. Město leží na pravém břehu řeky Lužnice a prochází jím důležitá mezinárodní silnice E55, která ho rozděluje na dvě části, které mají rozdílnou historii i vzhled. Sezimovo Ústí I, které leží na západní straně u Lužnice je historickou částí města, vzniklo již ve 13. století, bylo zničeno během husitských válek a v 19. století opět vystavěno. Sezimovo Ústí II., situované na východní straně silnice, vzniklo jako dělnická kolonie během průmyslového rozvoje, který se započal roku 1939.Sezimovo Ústí I bylo prvně uváděno pouze jako Ústí a to poprvé roku 1250. A týká se zasvěcení tamního klášterního kostela sv. Dominikovi. Později bylo dáváno do souvislosti se Sezemou z mocného šlechtického rodu Vítkovců, a proto bylo nazýváno Sezimovým Ústím. Postupem doby dosáhlo město svojí vrcholně středověké podoby s domem Pánů z Ústí, klášterem, kostelem a farou, špitálem a třemi předměstími. Jeho vrchol a pád přišel s Husitskou revolucí. Nejdříve se stalo centrem dění, kdy roku 1413 pobýval na blízkém Kozím hrádku mistr Jan Hus. Zde též sepisuje své hlavní dílo De ecclesia. Po jeho upálení roku 1415 v Kostnici, v Sezimově Ústí vznikla nejstarší husitská obec. Konec původního města přišel v roce 1420, kdy sami husitští obyvatelé město vypálili zřejmě z vojensko-strategických a také z náboženských důvodů a zanechali zde vše, co připomínalo staré časy. Již předtím bylo obyvatelsko Ústí přesídleno na nedalekou skalní ostroh s hradem, hradištěm a se zříceninami stejnojmenného města a nové sídliště dostalo jméno podle bliblické hory Tábor. Ústecké spáleniště pustlo, zarůstalo travou a křovinami. Sezimovo Ústí se stalo významným archeologickým nalezištěm, které vydalo svědectví o životě lidí zpočátku 15.století. Byl odkryt úplný unikátní půdorys ústeckého předměstí. Nové město s celými usedlostmi, řemeslnickými dílnami, studnami i trativodním kanalizačním systémem. Není divu, že Sezimovo Ústí je nazýváno českými Pompejemi. Dnešní Sezimovo Ústí 1, bylo obnoveno roku 1828. Jeho dnešní podoba je tvořená domky se zahradami a množstvím zeleně, zasazené do příjemného prostředí krásné přírody. Dominantou historické části města je Husovo náměstí. Již v 19.století byla vystavěna škola a kostel.Sezimovo Ústí 2 vzniklo na místě pozemků městského dvora zásluhou podnikatelských aktivit Tomáše Bati. Tento zlínský podnikatel si zvolil toto místo pro výstavbu svého závodu a rozhodl se, jak bylo jeho zvykem, zde vybudovat pro své dělníky nové město. V roce 1939 bylo započato s výstavbou velkého strojírenského závodu MAS (Moravské akciové strojírny), nyní Kovosvitu. V jeho sousedství současně vyrostl nejen kulturní a zároveň obchodní dům, dnes hotel, ale i moderní sídliště pro zaměstnance, architekturou podobné zástavbě ve Zlíně, tzv. Baťovské domky. Po druhé světové válce došlo k rozvoji obce zejména budováním dalších průmyslových závodů.Dnešní Sezimovo Ústí je vyhledávaným turistickým cílem, zejména pro osobnost druhé československého prezidenta Edvarda Beneše. Který měl v historické části letní sídlo, ve kterém často pobýval a také zde 3.září 1948 zemřel. Jeho odkazu se návštěvníci mohou poklonit na několika místech. Celoročně přístupný je park s hrobkou, kde je prezident spolu s manželkou pochován. Památník Dr. E. Beneše ve vile, kde lez navštívit pracovnu úmrtní pokoj, je přístupný jen ve dnech státních svátků a dnech osobních výročí manželů Benešových. V roce 2005 byl otevřen také nový Památník Dr. E. Beneše - přístupný denně od května do září. Necelé 3 km od města se v lesích nachází další důvod proč město navštívit, zřícenina Kozího hrádku. Sezimovo Ústí je rovněž dobrým výchozím bodem pro návštěvu dalších pamětihodností a zajímavostí v blízkém či vzdálenějším okolí. Jsou to hrady Kotnov v Táboře, dále Šelmberk, Choustník a Příběnice. Blízké zámky jsou v Bechyně a Starý zámek u Borotína. Unikátní technické dílo jako je Stádlecký řetězový most. Příroda kolem Sezimova Ústí je vhodná pro pěší turistiku, cyklistiku nebo projížďku na koni. K návštěvě lákají i přírodní zajímavosti - Přírodní památka Luční, Chýnovská jeskyně, Botanická zahrada v Táboře nebo naučná stezka Borkovická blata. Lákavá je rovněž v letních měsících řeka Lužnice.

Kostel Navštívení Panny Marie - Litohlavy, text v přípravě

Vrch Vysoký Kamýk v Píseckých horách byl za Rakouska-Uherska vybrán jako jeden ze základních bodů trigonometrické sítě a roku 1864 vyměřen. Od roku 1931 tu stávala, ale jen poměrně krátce dřevěná vyhlídková věž. Geodetický bod označuje žulový hranol vysoký 65 cm. V roce 1941 bylo zdejší místo obohaceno o 16 m vysokou zděnou věž (jedna z devíti podobných v ČR), která za války sloužila wehrmachtu a po válce jako turistická vyhlídka. Postupem času věž přerostly okolní stromy, věž tak pozbyla svého smyslu a dostala se do havarijního stavu. Záchranu ji přinesl rok 2011 kdy k ní byla zakomponována příhradová konstrukce nesoucí vysílače radiotelefonní sítě. Současně na nové konstrukci byla zbudována vyhlídková plošina. Ocelová konstrukce obestavěla původní kamennou věž, která byla současně rekonstruována a celá nová konstrukce tak měří 46 m. Vyhlídková plošina se nachází ve výšce 32,82 m, na kterou vede 166 schodů. Jedno ocelové točité schodiště je instalováno uvnitř původní kamenné věže, ze které byl zřejmě původní interiér při rekonstrukci odstraněn a je tak její vnitřek povětšinou prázdný. Uvnitř bylo také nově vybudováno zázemí pro operátora vysílače. Další ocelové točité schodiště již vede od střechy věže, zhruba uprostřed příhradové konstrukce. Na ni bylo spotřebováno cca 70 tun oceli a spojeno více jak 2.200 VP šrouby a třmeny. Investice na stavbu dosáhly cca necelých 23 mil. korun. Otevření pro veřejnost bylo oficiální v květnu 2012. Při dobrém počasí je výhled na Písecké hory, Písecko, Temelín, Vltavotýnsko, Českobudějovicko a některé šumavské vrcholky. Provoz rozhledny je sezónní (zhruba duben-říjen) a to o víkendech povětšinou jen pár hodin (kvůli zachování klidu v rezervaci). Na vrchol vede turistické značení, pro parkování je nejlepší pozice při silnici č. 138 (Všeteč – Albrechtice nad Vltavou) v místech kde se setkává několik asfaltových lesních cest. Odsud je to pak kousek po jedné z nich na turistické značení vedoucí již na vrchol k rozhledně. Otevírací dobu najdete na uvedených webových stránkách v sekci turistické informace.

Historie hradu Hrad vznikl okolo přelomu 14. a 15. století. Poprvé se připomíná v rukách Ješíka z Popovce v roce 1405. Po jeho smrti připadl králi, ten ho zastavil Petrovi Zmrzlíkovi ze Svojšína. Od roku 1455 jsou majitelé hradu Trčkové z Lípy. Ti hrad sice výrazně přestavěli, ale záhy ho opustili. Jako pustý se Oheb uvádí k roku 1533. Dispozice hradu Hrad měl dvojdílnou dispozici, která využila příhodného skalního hřebene. Do přední části se vstupovalo čtverhrannou průjezdní věží. Později bylo vybudováno ještě jedno vnější opevnění. Na zadní části skalního hřebene byla vystavěna čtverhranná, nejspíše obytná věž. Do dnešní doby se dochovaly zbytky průjezdní věže, vnejší obranné hradby i čtverhranné obytné věže. Tipy na výlet Vystoupit můžete na rozhledna Na kopečku u Licoměřic. V Třemošnici najdete městskou galerii. Vydat se můžete i na gotickou tvrz Semteš, romantický zámek Žleby, zříceninu hradu Lichnice nebo zříceninu tvrze Svojšice. Ubytovat se můžete v Třemošnici.