Renesanční zámek je výraznou dominantou města Bechyně na Táborsku v Jihočeském kraji. Historie zámku V roce 1269 město koupil král Přemysl Otakar II. a na strmém ostrohu mezi řekou Lužnicí a Smutným potokem nechal vystavět hrad. Mezi majitele Bechyně patřili páni ze Šternberka, Kryštof ze Švamberka a Petr Vok z Rožmberka. Všichni patřili k nejvyšší české šlechtě, díky této skutečnosti vděčí Bechyně za svůj stavební rozvoj. Významnou památkou po Šternbercích je pozdně gotická síň v západní části starého zámku. Petr Vok koupil Bechyni roku 1569, kde se i oženil s mladičkou Kateřinou z Ludanic. Brzy nato byl původní gotický hrad přeměněn v reprezentační renesanční zámek. Nově vzniklé nádvoří vyzdobil pozoruhodnými velkolepými malbami pravděpodobně Gabriel de Blonde, dodnes jsou viditelné. Už v roku 1596 musel svou oblíbenou Bechyni Petr Vok prodat, a tak se sem již potřetí vrátili Šternberkové. Roku 1715 se členka tohoto rodu provdala za hraběte Leopolda Paara. Bechyně byla ve vlastnictví rodu Paarů až do roku 1948. V současné době je zámek soukromým majetkem trvale otevřeným veřejnosti. Zámecká expozice Expozice zámku je zaměřena na prohlídku původních interiérů z doby renesance. Můžeme zde spatřit pozdně gotický tzv. Stromový sál, odkud se stoupá po schodech do prostor západního hradního křídla, které až do konce 16. století sloužilo jako frauzimor. Odtud se prochází nevelkou chodbou do ložnice Petra Voka s původním štukovým stropem a nástěnnými malbami, na kterou navazuje přilehlá místnost s renesančním kazetovým stropem. Původně sloužila jako pracovna, dnes je zde zbrojnice. Dále je k prohlídnutí lovecký salon a portrétní galerie rodu Paarů. Prohlídka zámku je zakončena velkým svatebním sálem. Nejkrásnějšími interiéry jsou právě svatební síň Petra Voka s nádhernou výzdobou stěn a již zmíněná gotická síň. K zámku se prochází parkem s mohutnými duby a zajímavou vyhlídkou na údolí Lužnice. Zámecký park anglického typu získal svou podobu ve 30. letech 19. Století.  Dnes se zde konají různé kulturní akce, které přinášejí život pod stoleté lípy. Přímo v Bechyni můžete navštívit celou řadu dalších památek, jako například minoritský klášter, synagogu a židovský hřbitov, kostel sv. Michala nebo strávit příjemný pobyt v Lázních Bechyně. Po kraji se rozhlédnete z rozhledny Radětice. V Bechyni také najdete výběr ubytování.

Židovský hřbitov se nachází severně od obce Velká Bukovina. Na okraji obce ve směru od Dvora Králové nad Labem se odbočí po malé silničce k hájovně Kopaniny a po zhruba 500 m na místě menšího rozcestí vpravo po téměř již neznatelné polní cestě dalších cca 300 m ke hřbitovu. Hřbitov je doložen k roku 1731 a do dnešní velikosti byl rozšířen ve druhé polovině 19. století. Hřbitov patřící spíše mezi ty menší o velikosti 1.079 m2 je obehnán kamennou zdí a téměř celý zaplněný různě roztroušenými náhrobky o počtu cca 182 (od pol. 18. století do roku 1897, novější byly odcizeny). Hřbitov je volně přístupný.

Historie zámku Obec Svojšice se poprvé připomíná roku 1241, kdy zde měl několik dílů Milota ze Svojšic. Zdejší tvrz je poprvé zmiňována roku 1427, kdy ji Benigna z Toušic postoupila i s dvorem svému manželovi Mikuláši ze Zásmuk. Z původní svojšické tvrze pocházejí zřejmě zbytky příkopu kolem dnešního zámku a některé jeho základové zdi. Takto spojená ves s vodní tvrzí a dvorem často měnila majitele. V roku 1606 ji získal od Adama mladšího z Valdštejna, Karel z Dubé a na Pýšelích, kterému byla za účast na stavovském povstání v roce 1622 zkonfiskována. V roce 1624 získal zkonfiskovaný majetek jeho vnuk Karel Eusebius Mracký, který zahájil násilnou rekatolizaci panství, což mělo za následek povstání poddaných, kteří tvrz a kostel ve Svojšicích vyplenili. Po těchto událostech koupila panství roku 1638 Anna Kamila z Enkenfurtu. Nová majitelka začala tvrz přestavovat na raně barokní zámek, který dokončil další majitel Michal Osvald z Thunu. Po několika dalších změnách majitelů koupil Svojšice v roku 1738 hrabě Michal Jan Althan, který je připojil ke svému panství Králíky. Zámek v roku 1751 vyhořel a byl pak v letech 1755 - 1758 přestavěn podle plánu Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho. Při této přestavbě byl zámek upraven stavebně i umělecky. V jižním křídle byla přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého a kolem zámku byla zřízena zahrada a park. Těmito úpravami získal exteriér zámecké budovy rokokový vzhled. V této podobě se dodnes dochovala úprava západního a severního křídla. V zrekonstruovaném zámku se však Althanové zdržovali jen málo. V roce 1775 bylo panství opět obsazeno vzbouřenými poddanými, ale neúspěšně. K poslednímu velkému stavebnímu zásahu do svojšického sídla došlo v roce 1847 za Michala Josefa Althana, kdy byl porušen původně jednotný rokokový charakter stavby. Současně s přestavbou zámku byly do dnešní podoby upraveny i hospodářské budovy areálu. V zámku umístil Michal Josef Althan knihovnu s ekonomickými spisy. Althanům náleželo svojšické panství do roku 1923, kdy jej při první pozemkové reformě postoupili řádu anglických panen. Tehdy byl zámek přizpůsoben charitativním účelům. V letech 1995 – 2000 proběhla památková obnova celého zámeckého objektu. V současné době patří zámek Ústavu sociálních služeb a slouží jako domov pro seniory a je veřejnosti nepřístupný. Dispozice zámku Zámek Svojšice je čtyřkřídlá budova kolem téměř čtvercového nádvoří. Východní a jižní křídlo jsou dvoupatrové, severní a západní jednopatrové. Nároží zámku jsou zdobena věžemi. Do nádvoří se severní a západní křídlo otvírá zasklenými pilířovými arkádami, na jižním a východním křídle jsou tyto arkády jen naznačeny ve fasádě. V okolí můžete navštívit i další památky, jako například tvrz Malotice,  tvrz Lošany nebo zámek Bečváry. V regionu stojí jistě za návštěvu město Kouřim a Muzeum lidových staveb v Kouřimi. Ubytování naleznete v Kolíně.

Kostel sv. Jakuba Většího stojí ve staré části Sokolova mezi Starým a Růžovým náměstím. Poprvé je doložen k roku 1290, jeho podoba, ale není známa. V roce 1632 vyhořel při dobývání města Sasy. V letech 1632-1637 byl vystavěn nový kostel v renesančním slohu. Ten později nahradila barokní úprava v letech 1671-1681. V roce 1873 byla při požáru poškozena věž, následně nouzově zakryta a v roce 1880 opatřena novou bání. Kostel sv. Jakuba Většího je jednolodní, s předsunutou věží a presbytářem, který je uvnitř polygonální, vně oblý. Vchod je opatřen dochovaným barokním portálem z roku 1684. Strop lodi je klenutý a plochý, v presbytáři vidíme křížovou klenbu s lunetami, ve vstupní síni renesanční hřebínkovou klenbu. Na klenbě v kostele se nachází renesanční štuková výzdoba. Po obou stranách lodi jsou panské oratoře. Hlavní oltář pochází z roku 1756 od Jana Pavla Seydla, dva postranní oltáře sem byly převezeny v roce 1786 ze zrušeného servitského kostela sv. Michala v Praze. Dále můžeme vidět pískovcovou křtitelnici (1679), kazatelnu (2. pol. 18. století), původní barokní lavice a další barokní vybavení.