Na severozápadním okraji města Chebu na řece Ohři byla v roce 2006 postavena lávka pro pěší a cyklisty s malou vyhlídkovou věží. Lávku navrhl známý architekt a herec David Vávra. Ten se nechal inspirovat blízkým chebským hradem a navrhl deset metrů vysokou hranolovou věž s vyhlídkovým ochozem, na které je jako padací most zavěšena přes 40 m dlouhá lávka. Konstrukce věže i lávky je z oceli, která je opatřena vínově červeným nátěrem. Pro obložení věže a na podlahu lávky bylo vybráno tmavší brazilské dřevo vyznačující se velkou odolností proti povětrnostním vlivům. Celá konstrukce je opatřena běžným i slavnostním nasvícením.

Vinohradské železniční tunely spojují Hlavní nádraží s nádražím Praha Vršovice a s nádražím Praha Smíchov.První dvojkolejný tunel byl vybudován v letech 1869 – 1871 jako součást tehdejší dráhy Františka Josefa. V letech 1945 – 1948 prodělal rozsáhlou rekonstrukci.Druhý tunel byl vybudován v letech 1940 – 1944.Stavba třetího tunelu byla zahájena rovněž v roce 1940. V roce 1944, po vyražení cca 290 m, bylo jeho budování zataveno. Dokončovací práce byly zahájeny až v roce 1982.Každý z tunelů má délku cca 1150 m.S pracemi na tunelu se začalo pod vedením inženýra Krouského na podzim roku 1869. Nebyly snadné. Tuneláři v té době neměli ani strojní vrtačky ani pneumatická kladiva a o razicích štítech se jim ani nesnilo. Pevné horniny trhali dynamitem, nejběžnějším nářadím byla obyčejná palice, sekáč, krumpáč a lopata. Při ražení byl nový tunel postupně vyzdíván pískovcovými kvádry a stoka hloubená mezi kolejemi odváděla prosakující vodu. Počátkem září 1871 byl tunel hotov a 19. září jím slavnostně projel první parostroj. Brzy se však ukázalo, že vinohradský tunel má řadu nedostatků, ale k jeho zásadní opravě došlo až po druhé světové válce, kdy byl v provozu druhý souběžný tunel dokončený v roce 1944.

Jižně od Dobřichovic se na severních úpatí Hřebenů dochoval jeden z velmi mála dochovaných skalnatých výstupů. Většina z nich byla již odlámána. V zimě roku 1892 zde ve hlubokém sněhu stanulo 17 mužů a jedna žena, šlo o první zimní výlet Klubu českých turistů. Vyhlídka byla záhy turisticky upravena, dokonce byly vytesány pro lepší přístup schůdky (dodnes částečně dochovány). Původní vyhlídka již neposkytuje kvůli vzrostlým stromům výhled, za ním je potřeba kousek dál na skalnatý výchoz. I dnes vyhlídka Hvížděnec poskytuje výhled na Řevnice a i vzdálenější Beroun, protější úbočí s vrchem Babka a další místa.

Bludiště na Petříně bylo vybudováno v roce 1891 Klubem českých turistů. Stavba je zmenšeninou bývalé vyšehradské brány Špička, která byla postavena jako součást opevnění ve 14. století za vlády Karla IV. Do dnešní doby se dochovaly pouze její zbytky, které lze vidět na Vyšehradě v ulici V pevnosti mezi Táborskou a Leopoldovou bránou. V Bludišti na Petříně je malba od K. Liebschera, A. Liebschera a V. Bartoňka, která zachycuje výjevy z bojů Pražanů se Švédy na Karlově mostě v roce 1648. K obrazu vede chodba vyplněná různě zakřivenými zrcadly. Právě ta je vyhledávaná návštěvníky Prahy i Pražany. Poskytuje zábavu nejen dětem, ale i dospělým. Původně pavilon KČT na Zemské jubilejní výstavě. Dřevěná romantická stavbička, replika devítivěžové brány Špičky, brány kterou dal na Vyšehradě postavit Karel IV. Z té se na Vyšehradě zachovalo jen nepatrné torzo. Po skončení výstavy byl pavilon přenesen zde a instalováno v něm populární zrcadlové bludiště.