Premonstrátský klášter v Teplé leží na stejnojmenné řece, nedaleko Mariánských Lázní v Karlovarském kraji. Podle klášterní legendy založil klášter roku 1193 velmož Hroznata a povolal do něj premonstrátské řeholníky z pražského Strahova. Klášter založil výměnou za to, že se nemusel účastnit III. křížové výpravy. Na konci století Hroznata vstoupil sám mezi řádové bratry a stal se správcem klášterního majetku. To se mu stalo osudným, protože na jedné ze svých inspekčních cest byl zajat loupežníky, kteří za jeho propuštění požadovali výkupné. Přestože bylo zaplaceno, byl Hroznata roku 1217 usmrcen. Od té doby je uctíván jako mučedník, blahořečen byl 16. září 1897. Roku 1232 byl kostelní klášter vysvěcen pražským biskupem, slavnosti se zúčastnil i český král Václav I. Tepelská kolonie poté prožívala období rozkvětu i časů kdy stála na samém pokraji zániku. Klášter byl několikrát postižen morovou epidemií, musel čelit útoku okolních šlechticů, naproti tomu se mu ale vyhnuly husitské bouře. Další těžké časy znamenal příchod reformace a také třicetiletá válka. Po druhé pražské defenestraci totiž našel v Teplé dočasné útočiště kancléř Slavata, vojska Fridricha Falckého proto klášter značně poničila. V letech 1641 a 1648 byl klášter vydrancován Švédy. V roce 1659 postihl budovy konventu a prelatury zničující požár. Přesto klášter v Teplé povstal z popela, v areálu byly opraveny budovy a postaveny nové. O jejich barokní podobu se zasloužil stavitel K. Dientzenhofer, který tak učinil na žádost opata Raimunda II. Wilferta (1688 - 1722). Další rozkvět kláštera byl spojen se zdejšími léčivými prameny. Velkou zásluhu měl na jejich proslavení  opat Kryštof Heřman, hrabě Trauttmannsdorf-Weinsberg, za něhož se tepelský klášter stal centrem umění a vědy, byla založena škola a šlechtický konvikt. Klášter v Teplé stál u vzniku Mariánských Lázní, které ke klášteru patřily.     Za 2. světové války byla kanonie zneužita pro potřeby Německa. V jedné části byl zajatecký tábor, v další byla zřízena porodnice dobrovolných matek pro Hitlerovu armádu. Po válce byli členové řádu, kteří byli německé národnosti odsunuti a roku 1950 byla část bratrů uvězněna a areál klášteru využívala Čs. armáda jako kasárna. Po společenských změnách roku 1989 byl klášter vrácen zpět premonstrátům a již v prosinci opat Heřman Josef Tyl sloužil první mši. Nyní má tepelská kanonie 18 členů a spravuje farnosti na mnoha místech v západních Čechách. Klášter je přístupný veřejnosti. Areál kláštera je dnes tvořen barokním konventem, gotickým presbytářem klášterního kostela s románskou kaplí, klášterní knihovnou, parkem, hřbitovem a muzeem. Nejvýznamnější stavbou je kostel Zvěstování P. Marie, byl postaven v letech 1193-1232 jako románsko - gotický trojlodní kostel. Dále jsou k vidění hospodářské budovy pivovaru, seníku, a sýpky.    

Granulovitý vrch Kluk (741 m.n.m.) se nachází jihozápadně od Českých Budějovic, v jednom zalesněném hřebenu CHKO Blanský les. Skalnatý vrchol je ozdoben plechovým křížem a schránkou s vrcholovou knihou. Vrchol poskytuje vcelku dobrý výhled i když není kruhový. Ten je zejména západním a jihozápadním směrem na hřeben s vrcholem Kleť a další, dále pak severním směrem.

Známý a populární jazzový klub, který během své více než třicetileté historie hostil nejvýznamnější československé jazzmany i mnohé zahraniční hosty. Jazzová vystoupení jsou dnes kombinovány s dalšími hudebními styly jako rhytm and blues, rock atp.

Orloj podle dochovaných pramenů sestrojil již v roce 1410 mistr Mikuláš z Kadaně. Jeho duchovním otcem je ale matematik, astronom, lékař a profesor Univerzity Karlovy Ondřej Šindler. Neprávem je mnohdy toto dílo připisováno mistru Hanušovi z Růže. Ten na orloji koncem 15. století prováděl pouze údržbu. V letech 1552 – 1560 ho zdokonalil písař Jan Táborský z Klokotské Hory. Pověst také praví, že Mikuláš z Kadaně byl po vykonání díla oslepen, aby nemohl sestrojit další orloj. I tato legenda se nezakládá na pravdě. Naopak, dostal za svou práci pěkný dům.Celý orloj má tři části, patra.Horní patro je opatřeno stříškou a jsou zde umístěna dvě okénka. Ta se každou celou hodinu otevřou a zjevují se v nich postavičky uklánějících se apoštolů. Postavy jsou dílem sochaře Vojty Suchardy. Původní sošky, které zhotovil v roce 1864 Eduard Veselý, byly zničeny při povstání Pražanů proti německým okupantům v roce 1945. V době apoštolské promenády ¨se také představují čtyři sošky umístěné kousek níž. Je to Kostlivec, který převrací přesýpací hodiny a kývá na postavu Turka. Ten zamítavě kroutí hlavou a dává tak Kostlivci najevo, že jeho nabídku odmítá. Dále se zde představuje postava Marnivce, který se vzhlíží v zrcadle a postava Lakomce, který potřepává měšcem s penězi. Celý ceremoniál uzavírá kokrhání kohouta, který se zjeví nad okénky s apoštoly.Střední patro orloje zvaná sféra (číselník). Znázorňuje pohyb nebeských v podobě, kdy za střed vesmíru byla považována Země, znázorňuje pohyb měsíce a také ukazuje čas.Třetí, spodní, část orloje tvoří kalendářní deska, nebo-li měsíčník. Ve středu měsíčníku je znak Starého Města. Kolem něho se pohybují tři kruhy vyobrazení. Na vnitřní straně je dvanáct vyobrazení zvěrokruhu. Ve střední části je dvanáct medailonů s venkovskými náměty. Třetí, vnější, kruh je rozdělen na 365 dílků ve čtyřech provedeních, které znázorňující dny v roce. Příslušný den udává ukazatel nad kruhem. Měsíčník je opatřen 365 zuby a každý den, vždy o půlnoci, se o jeden pootočí. Originály medailonů jsou dílem malíře Josefa Mánese z roku 1866 a jsou uloženy v Muzeu hlavního města Prahy. Kopie na číselníku podle těchto předloh vytvořil v roce 1946 malíř Bohuslav Číla.Orloj je umístěn na jižní straně věže Staroměstské radnice je klenotem dokladujícím um českých rukou. Patří mezi nejvyhledávanější pražské památky.