Městské opevnění města Kolín bylo vzniklo současně s městem za vlády krále Přemysla Otakara II. a stalo se vzorem pro jiná další města. Na přelomu 15. a 16. století bylo posíleno. V průběhu 18. a 19. století postupně zanikalo. Kromě vlastního městkého opevnění ještě existovala předsunuté opevnění na Zálabské straně. Kromě severní části bylo opevnění tvořeno dvojitou hradbou oddělnou od sebe parkánem širokým 8-11 m. Hlavní (vnitřní) hradba byla vysoká 11 m a zpevněná 12 válcovými baštami. Před vnější (parkánovou) hradbou se pak nacházel vodní příkop a val. Při posílení hradeb na přelomu 15. a 16. století byla vnější hradba doplněna baštami. Severní část opevnění tvořila jen jednoduchá hradba se střílnami. Vstup do města zajišťovaly 4 brány: Klášterská / Pražská: ze západní strany to byla nejdříve Klášterská brána o které je první zmínka z roku 1343. Stávala v sevrozápadní části města, po vystavění hradu byla v roce 1434 začleněna do hmoty královského paláce a byla z komunikačního systému vyjmuta. Její úlohu nahradila nová brána postavená v dnešní ulici Pražská. Nepříliš velká brána byla zbořena v roce 1829. Její zbytky byly odkryty při arechologickém průzkumu v roce 2006.Kouřimská: nejvýznamnější městská brána stávala v dnešní ulici Kouřimská při domech čp. 11 a 13. Byla třípatrová a obýval ji branný, v 18. století fungovala jako obytná. Zbořena byla v roce 1843.Horská: zajišťovala přístup od východu, stávala v dnešní Kutnohorské ulici přibližně mezi domy č. 41 a 54. V 17. století ji tvořily dvě čtverhranné stavby, jedna napojená na vnitřní hradbu, druhá na vnější zeď. Začátkem 18. století měla stejně jako kouřimská brána také obytnou funkci. V roce 1734 sice vyhořela, ale byla opět opravena. Po dalším požáru v roce 1796 už zůstala bez střechy a začala chátrat a to natolik, že musela být ve dvacátých letech 19. století částečně rozebrána a v roce 1843 zbourána zcela. Labská: brána zajišťující přístup od řeky, kde se nacházel dřevěný most. Hranolová stavba s průjezdem při jejím východním  boku stávala v dnešní ulici Rubešova někde v místech při hotelu Savoy. Do dnešní doby se z městského opevnění zachovala část mezi ulicí Brandlovou a Politických vězňů, za kostelem sv. Bartoloměje (část hradeb a bašta dnes s obytnou funkcí), další část pak v ulici Na Valech. Tady je patrný ve dvorcích domů této ulice zbytek hradby a v jednom dvorku je vidět i zbytek bašty. Kromě toho se ve hmotě bývalého hradu a později zámku dochovala původní Klášterská brána a z předsunutého opevnění na Zálabské straně je to věž zvaná Prachárna (Podskalské nábřeží).

Benediktinský klášter v Broumově je natolik významným architektonickým a kulturním komplexem, že byl pro svou nezpochybnitelnou hodnotu zapsán do seznamu národních kulturních památek České republiky. Najdeme ho v hradeckém kraji, vzdušnou čarou 25 km severně od Náchoda,  přímo v městě Broumově, konkrétně jeho severovýchodní části, nedaleko náměstí. Jistě ho nepřehlédneme, neboť se jedná o jasnou dominantu města na nejvyšším místě skalního ostrohu nad řekou Stěnavou. Počátky kláštera sahají až do začátku 13. století, konkrétně do vlády Přemysla Otakara I., kdy břevnovští benedikté obdrželi od panovníka broumovský výběžek, kde po roce 1322 založili benediktinské proboštství a dosavadní tvrz započali přestavovat v klášter. Tato přestavba na opevněný klášter probíhala ve 14. století, kdy též vzniká gotický klášterní kostel, zasvěcený sv. Vojtěchovi, tedy stejnému světci, kterému je zasvěcen i dnes. Husitské války znamenaly pro mnoho klášterů a řádových staveb velmi strastiplné období, ovšem broumovský klášter, ač byl dvakrát husity obléhán, nebyl díky kvalitnímu opevnění dobyt. I díky tomu do něj přenesl své sídlo opat nejvýznamnějšího benediktinského kláštera z Břevnova, který byl za husitských válek vypleněn a význam kláštera tím výrazně vzrostl. Období prosperity však netrvalo dlouho, neboť přicházející reformace uvedla klášter do hlubokého úpadku, který trval až do období rekatolizace po bitvě na Bílé hoře. Katolická reformace přináší období úchvatného architektonického růstu, kdy se mění gotická podoba areálu v barokní, a to především díky vrcholným umělcům této epochy - Krištofovi a Kiliánu Ignáci Dienzenhofferům, kteří přestavují i vnitřní prostory kláštera a jeho podoba zůstává takřka nezměněná dodnes.Úděl německých řeholníků kláštera se naplnil v roce 1945, kdy byli z větší části v rámci odsunu německého obyvatelstva vysídleni a nahradili je čeští benediktýni povolání ze Spojených států. Ani ti však nesetrvali v klášteře delší dobu, neboť únorový převrat v roce 1948 je též přinutil k odchodu. Od roku 1950 se klášterní prostory mění v internační tábor, který zde komunisté zřídili po zrušení kláštera a soustředili sem mnoho řeholníků z celé republiky. Ti  jsou brzy vystřídání řeholními sestrami, které zde pracovaly v nelidských a krutých podmínkách. Návrat kláštera benediktýnskému řádu proběhl až v roce 1990, ovšem vzhledem k minimálnímu počtu členů tohoto řádu u nás, zde žádný nežije a až blízká budoucnost ukáže, zda se podaří realizovat záměr obsazení objektu řádovými sestrami.Ačkoliv je klášter v současnosti z větší části nevyužit, je přístupný veřejnosti, která zde může nalézt mnoho pozoruhodných prostor. Patří mezi ně opatský kostel sv. Vojtěcha, přestavěný z původně gotické podoby na kostel barokní, knihovna obsahující kolem 17 000 svazků knih či sakristii se vzácným intarzovaným nábytkem. Nesmí se zapomenout ani na připomínky vyhlášeného místního gymnasia na kterém studoval první český arcibiskup Arnošt z Pardubic, vlastenec Bohuslav Balbín či literát Alois Jirásek. Lákavá je též návštěva Muzea Broumovska, které nabízí zajímavou expozici kulturní, historickou a přírodovědnou. Jako zajímavost jistě působí tzv. vamberecká mumie (pozůstatky mumifikovaných vambereckých kněží) či unikátní, nově restaurovaná replika Turínského plátna z roku 1651.

Jedinečná kubistická budova postavená architektem Josefem Gočárem v letech 1911 až 1912 v místě zbořeného starého domu rytířů Granovských zvaného U černé Matky Boží. V současnosti je zde stálá expozice věnovaná českému kubismu, zahrnující architekonické plány, modely, fotografie, malby, plastiky a užité umění (především nábytek).

Původně renesanční zámek v Žamberku stojí v jihozápadní části města na okraji svahu, který se sklání do údolí Divoké Orlice. Historie zámku První písemná zpráva o Žamberku pochází z roku 1341, kdy náležel k potštejnskému panství Mikuláše z Potštejna. Při dělení panství v roce 1568 mezi jeho syny Zdeňka Žampacha z Potštejna získal polovinu Žamberka Karel Žampach. Pravděpodobně to byl on, kdo postavil na místě nynějšího zámku kamenný dům a tím vytvořil základ pro pozdější jeho rozšiřování. Karel ze Žampachu prodal v roce 1575 svůj díl Žamberka majiteli druhé části, Mikuláši z Bubna. Mikuláš sice sídlil na Liticích, ale i tak nechal postavit další sídlo, zámek v Žamberku, který se poprvé připomíná roku 1600. Byla to renesanční čtyřkřídlá budova. Vnitřní nádvoří bylo příčným spojovacím křídlem rozděleno na dvě části. Zámek byl opevněn valy a příkopy. Z Mikulášové stavby se zachovala celková dispozice zámku, část obvodového zdiva, zámecká kaple a v parku věž opevnění. Po jeho smrti roku 1608 se panství ujal Jindřich Jan z Bubna a v roce 1668 František Adam z Bubna. František Adam se rozhodl pro barokní přestavbu sídla, které v té době bylo již centrem panství, přenesené sem z hradu Litice. V roce 1809 prodal Žamberk Verianovi Alfredu Windischgrätzovi. Nový majitel přistoupil k opravě a modernizaci zámku ve stylu rokoka. Největší změna byla provedena na druhém nádvoří, kde bylo zbouráno západní křídlo a tím se otevřelo do zámecké zahrady. Rokokově bylo upraveno a doplněno balkonem spojovací křídlo mezi druhým a třetím nádvořím. V souvislosti s těmito úpravami byly odstraněny zbytky opevnění, kromě věže, zachované dodnes. Úpravy sídla byly dokončeny v roce 1814 a hned následujícího roku bylo prodáno Janovi Parishovi. Nový majitel provedl drobné úpravy zámku a hlavní pozornost věnoval rozšíření a zkrášlení zámeckého parku procházejícího v oboru. Secesní úpravy Začátkem 20. století za Otakara Parishe bylo sídlo upraveno secesně, což byl poslední zásah do vývoje zámku. Nejvýrazněji bylo změněno druhé nádvoří, kdy byl na jeho severní straně zřízen nový secesní vstupní portál. Majetkem Parishů zůstal zámek do roku 1948, kdy přešel do vlastnictví státu. Zámek byl pak upraven pro potřeby středního odborného učiliště. V roce 1990 byl navrácen původním dědicům. V zámku však nadále sídlí škola a je veřejnosti nepřístupný. Podoba zámku Zámek Žamberk je architektonicky nevýrazná budova, tvořena obdélným komplexem patrových budov, soustředěných kolem dvou téměř čtvercových nádvoří. V severovýchodním rohu budovy je zámecká kaple. Východně od zámku jsou umístěny hospodářské budovy uzavírající první vstupní nádvoří. Jihovýchodně od zámku se rozkládá anglický park, který je v létě vhodný na procházky, v zimě přes něj vedou běžecké tratě. Tipy na výlet Navštívit v okolí můžete zříceninu hradu Potštejn, zříceninu hradu Lanšperk, zříceninu hradu Žampach, rozhlednu Rozálka u Žamberka, Městské muzeum Žamberk nebo židovský hřbitov.  Ubytovat se můžete v Ústí nad Orlicí.