Vodní mlýn patří k největších zachovalým objektům svého druhu. V písemných pramenech z roku 1512 se objevuje mlynář slupského mlýna Jan. Stavebníkem mlýna byla patrně církevní vrchnost. V 17. století dochází k radikální přestavbě mlýna. Tehdy měl 9 moučných složení a jedno přenosné. Toto zařízení poháněla nejméně 4, snad 5 vodních kol. Ještě počátkem 20. století bylo mlecí zařízení poháněno 4 vodními koly a bylo postupně modernizováno bez stavebních úprav interiéru mlýnice. Vodní kola byla ve 20. letech nahrazena Kaplanovou turbinou, pro niž byl upraven splav a postaven přízemní objekt na levobřeží náhonu. Tím byl stavební vývoj mlýna ukončen. Roku 1957 byl jeho provoz definitivně ukončen a objekt byl využíván ke skladovacím účelům. V roce 1983 byl mlýn zpřístupněn veřejnosti. Mlýnská budova nese stopy složitého stavebního vývoje, jehož počátky je možno sledovat již od středověku. Dokladem je masivní zeď návodní stěny mlýna z nespárovaného lomového kamene, nestejná tloušťka obvodového zdiva obytné části a užití kamenných nárožních bloků. V období renesance došlo k zásadní přestavbě objektu v souvislosti se zvýšením produkce.Zmíněnému období patří řešení hlavního průčelí s arkádových schodištěm osazeným toskánskými sloupky, detaily střešních vikýřů, boční lichoběžníkové štíty a kamenná ostění půlkruhových okének pro hřídele vodních kol. Klasicistní období přineslo zhodnocení objektu, byla plackovými klenbami zaklenuta obytná část přízemí, přestavěno schodiště a rozděleny obytné místnosti patra. Půdorys budovy o rozměrech 47 x 12 m zabýrá ze dvou třetin mlýnice, zbytek tvoří obytná část. Původní strojní zařízení se až na výjimky nedochovalo. Po rozhodnutí využít objekt k expozici historie mlynářství  bylo nutno doplnit technologické zařízení. K tomu byly využity přenesené technologické celky z jiných mlýnů. Zařízení tak pochází ze Zábrdí u Prachatic, Drozdovic, Dalešic a dalším zařízení různých firem. Část složení je poháněno čtyřmi nově instalovanými vodními koly s dřevěnými převody. K pohonu válcového mlýna slouží elektromotor pohánějící transmisi.

IC poskytuje informace o Chocni a okolí, veškeré tipy na výlety či vycházky, dále informace o kulturních a společenských akcích, o možnostech stravování, ubytování, o firmách či službách, placené služby: internet, fax, skenování, kopírování, tisk z internetu, sestavuje kalednář akcí, zprostředkování publikování informací v Choceňském zpravodaji.Otevírací dob Po-Pá: 9-12, 13-17červen - září otevřeno také v sobotu 9-12, 13-16  

Bájemi opředené místo Tetín se nachází přibližně 2 km jihovýchodně od města Beroun. K pozůstatkům hradu, stojících na odpradávna osídleném místě, vede ze železniční stanice Beroun modrá turistická značka. Historie Tetína Na místě skrovných pozůstatků středověkého hradu Tetín kdysi, nejpozději v 10. století, stávalo slovanské hradiště. V pověstech se vypráví o majitelce „hradu“ Tetě, dceři knížete Kroka. Některé písemné prameny dokládají, že zde sídlila vdova po přemyslovském knížeti Bořivojovi Ludmila, úkladně zavražděná na příkaz své snachy Drahomíry roku 921 právě na tomto místě. V 11. a 12. století na hradišti sídlili úředníci, spravující Podbrdský kraj. Na počátku 13. století však hradiště zaniká. Kamenný hrad na témže místě byl vybudován nedlouho poté, okolo poloviny 13. století, jako manské sídlo rodu pánů z Tetína. Faktickým majitelem hradu byl však král, královští lovčí z rodu pánů z Tetína jej měli, stejně jako roku 1321 připomínaný královský lovčí Štěpán z Tetína, pouze v manském držení. Od Štěpánových dědiců získal hrad Karel IV. a Tetínské panství bylo připojeno ke Karlštejnskému. Manské sídlo královského lovčího bylo přeneseno taktéž na Karlštejn a hrad Tetín zpustl. Je také možné, že příčinou zániku hradu mohla být nějaká pramenně nepodložená bojová akce. Dispozice hradu Středověký kamenný hrad původně tvořil palác ve tvaru písmene L. Později byl hrad rozšířen a mj. byla postavena čtverhranná věž, která se jako jediná dochovala do dnešních dnů. Zbytek hradu byl zničen v 19. století při těžbě vápence. Hrad je volně přístupný. V okolí můžete dále navštívit rozhlednu Děd, Koněpruské jeskyně nebo klášter Svatý Jan pod Skalou. Ubytování si jistě vyberete přímo v Berouně.

Římskokatolický kostel svatého Jana Nepomuckého se nachází na vrchu Zvičina v obci Třebihošť. Stavba kostela sv. Jana Nepomuckého byla zahájena z podnětu majitele zdejšího panství Ferdinanda Kountínského roku 1706. Původně zde stával dřevěný kostelík z roku 1584 zasvěcený mistru Janu Husovi. Rod Koutínských koupil panství Zvičinu (spolu s Dehtovem a Třebihošťí) roku 1657. V rámci rekatolizačních snah byla výstavba nového kostela již delší dobu zamýšlena, jelikož dřevěný kostelík s českobratrskou tradicí mohl poskytnout výhodné místo k setkávání nekatolického obyvatelstva. Nový zděný kostel byl stavebně dokončen a zasvěcen sv. Janu Nepomuckému roku 1711. V roce 1804 koupil panství Poličany rytíř František Cecinkar z Birnice a dal již částečně chátrající kostel opravit. V té době byla ke kostelu také přistavěna věž. V této podobě je kostel uváděn ve verších K. V. Raise. Na jaře roku 1873 za bouřky zapálil kostel blesk a shořela střecha věže. Tehdejší majitelka panství Rosa von Hohenlohe odmítla kostel opravit a raději se zřekla patronátu nad ním. Místní obyvatelstvo uspořádalo na záchranu kostela veřejné sbírky, díky kterým mohl být kostel roku 1877 opraven. Majitelem kostela se stal okres Hostinné. Poslední velká oprava se uskutečnila v roce 1973. V interiéru se vyjímá zejména pískovcový hlavní oltář s postavou Boha Otce, ukřižovaného Krista a s klečícím Janem Nepomuckým v popředí. Strany oltáře jsou lemovány sochami Jana Evangelisty a Jana Křtitele. Oltář dle pramenů zhotovil roku 1740 Jiří František Pacák, spolupracovník Matyáše Bernarda Brauna. Kostel je přístupný v době bohoslužeb, které se konají v neděli po svátku sv. Jana Nepomuckého a v den svátku spolupatrona kostela sv. Václava v 14 hod.   L.R.