Jméno vsi je odvozeno od slova vrše, nástroje na chytání ryb, neboť podle historických pramenů oplýval rybami potok Botič, který zde nedaleko teče. Nejstarším doloženým vlastníkem je vyšehradská kapitula, té patřily Vršovice až do začátku 13. století. K roku 1328 se zde uvádí dvůr s vinicí, který koupil řád německých rytířů. Vršovickému údolí se také říkalo Viniční údolí a to podle velkého množství vinic, které zde byly založeny za Karla IV. Od hustistkých bouří se majitelé Vršovic docela střídali, byli mezi nimi Granovští z Granova, Trčkové z Lípy, Šternberkové, Párové, Jakub Wimmer a další. V roce 1902 byly Vršovice povýšeny na město. Vzhledem k poměrně velké vzdálenosti od Nového Města si obec dlouho podržela vesnický ráz. Nejstarší továrna byla postavena až roku 1889, vyráběla prádlo. V roce 1902 pak následovala Waldesova továrna dodnes slavná svými patentními knoflíky. V roce 1922 se staly Vršovice součástí Velké Prahy. V druhé polovině 40. let a v 50. letech 20. století probíhala intenzivní výstavba především ve východní části Vršovic, kde vzniklo sídliště. V roce 1953 byl otevřen nový stadion Slavie, který v poslední době prošel velkou rekonstrukcí a v roce 2008 byl otevřen nový velký reprezentativní stadion. V letech 1972-1977 bylo na pozemcích někdejších vozatajských kasáren naproti Waldesově továrně postaveno nové sídliště Vlasta. Mezi nejvýznamnější památky Vršovic patří kostel sv. Mikuláše, jehož historie sahá až do doby románské, moderní kostel sv. Václava na náměstí Svatopluka Čecha a tzv. Rangherka, častěji zvaná spíše jako vršovický zámeček.

Dřevěná centrální stavba pochází z roku 1752. Na počátku 20. století prošla velkou rekonstrukcí poté co se dostala do velmi špatného stavu. Poslední oprava proběhla v roce 1983. Jednolodní kostel s trojboce uzavřeným presbytářem a malou předsíňkou je krytý trojúhelníkovou valbovou střechou krytou šindelem a s malou věžičkou. Trámy jsou snoubeny tzv. copovým stylem, což znamená, že do sebe zapadají způsobem připomínající cop. Strop kostela je rovný, dřevěný. Téměř veškeré vybavení je novodobé a pochází z počátku 20. století, kromě lavic, jež jsou původní. Hlavní oltář s centrální sochou sv. Mikuláše doplňují ještě sochy sv. Cyrila a Metoděje. Dřevěnou kazatelnu zdobí vyobrazení pěti církevních Otců. Z lípy původně rostoucí před kostelem je zhotovena socha sv. Mikuláše v životní velikosti. Na kruchtě podepřené sloupky se nacházejí varhany  zhotovené v polovině 19. století Josefem Jirouškem. Při kostele stojí ještě dřevěná márnice s valbovou střechou z roku 1750. Je zde umístěna unikátní „josefínská“ rakev z 80. let 18. století. Používala se za doby císaře Josefa II. v době epidemií. Má odklopné dno, kterým propadl nebožtík po ukončení obřadu přímo do hrobu. Dělo se tak za účelem úspory dřeva, odpor lidí, ale byl tak veliký, že tato praxe neměla dlouhého trvání. Dalším objektem je dřevěná zvonice na podezdívce osmiúhelníkového půdorysu z druhé poloviny 18. století. Ze čtyř původních zvonů se dochovaly dva, jeden větší z roku 1588 a druhý menší (umíráček) z roku 1468. V kostele patřící v současné době obci se kromě bohoslužeb konají také pro dobrou akustiku koncerty a přes sezónu prohlídky pro veřejnost.

Rozhledna na Sylvánském vrchu (414 m) na plzeňském Severním předměstí je jednou z možností jak se podívat na město piva z ptačí perspektivy. Rozhledna je jednou z mnoha, které vznikají pro potřeby mobilní komunikace. Jedná se o šedesát osm metrů vysoký typizovaný stožár Radiomobilu.  Tato výška dělá z rozhledny jednu z našich nejvyšších ocelových konstrukcí. Při jeho výstavbě, v roce 1999, si dali radní města Plzně podmínku, že tato věž musí být přístupná veřejnosti. Po dostavbě v roce 2001 započalo martyrium jednání o to, kdo bude provozovatelem rozhledny. Paradoxem bylo, že o to nejevilo zájem ani město ani Radiomobil. Do této roztržky vstoupil v roce 2003 soukromý podnikatel Alois Mach, který dokázal 30. 5. 2003 rozhlednu na vlastní náklady zpřístupnit veřejnosti. Od dubna 2006 zabezpečuje páteční a víkendové zpřístupnění během turistické sezóny plzeňské gymnázium Fr. Křižíka.

Vítejte v pohádce. V pohádce jejíž děj se odehrává na Břeclavsku, kraji Jihomoravském nedaleko rakouských zemí. Tou pohádkou je Lednice, romantický novogotický zámek, stojící v nádherné krajině. Lednice je jako součást Lednicko-valtického areálu - přírodně-krajinářského celku o rozloze skoro 300 km2 zapsána na seznamu UNESCO. Tento punc výjimečnosti znamená, že sem každoročně přijedou tisíce návštěvníků, aby obdivovali „zahradu Evropy“. Na svědomí má všemocný, původem rakouský, šlechtický rod Lichtenštejnů. Ale pohádky by se měly vyprávět od začátku. Tak tedy za devatero horami, devatero řekami… Jak to všechno začalo …žili dva bratři, vladykové Adamar a Lipert z Lednice. Nebyli ničím výjimeční. Jezdili na koni, lovili a bavili se. Když trochu zbohatli rozhodli se postavit roku 1222 u brodu blízké řeky Dyje gotickou tvrz. V jejich držení nezůstala dlouho. Po nich ji vlastnil rod Sirotků, kteří ji v roce 1322 prodal Janu z Lichtenštejna. V držení tohoto rodu zůstalo zdejší panství, s krátkou přestávkou v letech 1571-1576, až do roku 1945. Lichtenštejnové měli velké majetky a mnoho sídel. Lednice proto zůstávala zpočátku v pozadí a nebyla příliš využívána. To se změnilo po roce 1585. Tehdy přebudoval Hartman z Lichtenštejna starou tvrz v renesanční zámek. S tím jak začal stoupat mocenský vliv Lichtenštejnů, rostla potřeba i opravdu reprezentativního sídla. Tím se měly stát právě Lednice a blízký zámek Valtice. Zahrada Evropy Od 17. století tak začali Lichtenštejnové upravovat lednicko-valtické panství, jehož dvěmi perlami se staly oba zámky. Nejvíce se o výstavbu zapříčinil Karel Eusebius, jenž úpravám rodových majetků zasvětil celý svůj život. Na svůj dvůr zval významné řemeslné mistry, kašnáře, architekty i umělce té doby, za které vyplácel nemalé peníze. Ze zámku se stal rozsáhlý zámecký komplex s hospodářskými budovami. V budování bylo pokračováno i po Karlově smrti. V roce 1715 byla vybudována proslulá alej, která spojila lednické a valtické panství. Dnes se jmenuje Bezručova. Ovšem to co dělá z Lednice neobyčejné šlechtické sídlo je zámecké okolí. Rozsáhlý a nádherný park, plný vodní ploch a romantických staveb. Tyto stavby začaly vznikat na konci 18. století. Úžasné romantické stavby Lichtenštejnové zde vystavěli romantickou zříceninu Janův hrad, klasicistní myslivnu Lovecký zámeček, Apollónův chrám s dórským sloupořadím, Rybniční zámeček, Hraniční zámeček, Belvedér; vyhlídku Kolonáda na Reistně, Rendez-vous též zvaný Dianin chrám, prsaté Tři Grácie, Akvadukt, Obelisk, Vodárnu a Minaret. To vše doplnil velký zámecký rybník s 15 ostrovy a mnoho okrasných dřevin a květinových záhonů. Vskutku neobvyklá krása, kterou dodnes můžeme na tomto pohádkovém místě obdivovat. Exteriér zámku Protože Lichtenštejnové šli s dobou, nemohli opomenout i stavební úpravy samotného zámku, který tak měnil tvář v souladu s dominujícími stavebními slohy a rozšiřoval se. Po baroku tak přišel ke slovu klasicismus, po něm empír a do současné krásy vyrostl lednický zámek v polovině 19. století ve slohu imitujícím anglickou tudorovskou gotiku. Architektem byl Jiří Wingelmüller. Ve stejném slohu byl přestavěn i přilehlý kostel sv. Jakuba. Lichtenštejnové vlastnili zámek až do roku 1945, kdy ho získal stát. Zámecké interiéry Stejnou nádherou jakou oplývá zámek zvenku, oplývá i výzdoba jeho interiérů. Návštěvníci mohou obdivovat vyřezávané kazetové stropy, původní nábytek a mobiliář. Pozoruhodné je šestatřicetistupňové dřevěné schodiště v knihovně, které vedlo do ložnice knížat a bylo vyrobeno bez použití jediného hřebíku. Ve většině společenských prostorů jsou postaveny mramorové krby. První prohlídkový okruh zahrnuje přízemí a reprezentativní sály. Druhý nás zavede do patra, kde můžeme nakouknout do soukromí šlechty a způsobu jejího života. No a samozřejmě nádherný zámecký park se všemi jeho romantickými stavbami, zákoutími, skálami, rybníky a stromy na jehož prohlídku jeden den rozhodně nestačí. A nezapomeňte na Valtice… Tipy na výlet Ve Valticích můžete navštívit Muzeum zahradnictví a životního prostředí. V nedaleké Břeclavi stojí zámek, Městské muzeum a galerie, kostel navštívení Panny Marie, kostel sv. Václava, synagoga a židovský hřbitov. Podívat se můžete také na zámek Pohansko.  Ubytovat se můžete třeba v Lednici nebo ve Valticích.