Již několik desítek let neslouží svému původnímu účelu secesně-eklektická budova bývalého vyšehradského nádraží. Částečně opuštěný obejkt chátrá a okolo bývalého nástupiště projíždí denně asi 120 vlakových souprav, ale ani jedna z nich tu nezastaví. Vznik zastávky podmínila stavba spojovací tratě mezi Habrovkou a nádražím na Smíchově. Na realizaci Spojovací dráhy čekali netrpělivě také v Ringhofferově továrně na železniční vagóny na Smíchově. Ty byly do té doby dopravovány spolu s dalším rozměrným nákladem, jako například kotle a těžké stroje, velice složitým způsobem na dnešní Masarykovo nádraží. Po naložení vagónu na mohutný valník probíhal transport přes Újezd do Karmelitské. Tam se odbočilo na Maltézské nám. a dále ulicí Lázeňskou a Mosteckou přes Karlův most a Křížovnické náměstí, kolem Klementina na Malý ryneček, přes Staroměstské nám., poté ulicí Celetnou, průjezdem Prašné brány do Hybernské a do dnešní Havlíčkovy ulice k nádraží. Takový transport úzkými pražskými ulicemi byl sice vždy vítanou diváckou senzací, ale zároveň velice složitou a riskantní záležitostí, kterou se zabývaly pouze renomované speditérské firmy a který si dnes už snad neumíme ani představit. Železniční stanice byla uvedena do provozu 15.9.1899 s budovou jejíž podoba nám dnes není známa. Zato se však dochovala zpráva o železničním neštěstí, které se 28.5.1901 v 7 hod. odehrálo přímo v prostoru stanice. Podle jízdního řádu tu měly projíždět dva protijedoucí vlaky v rozmezí jedné minuty. Vlak z Prahy se malinko opozdil, a přestože jeho strojvůdce, vida nepříznivé znamení, intenzívně brzdil, stejně tak jeho kolega ve vlaku přijíždějícího od Smíchova, došlo k čelní srážce. Nádraží se proměnilo v lazaret, a lékaři museli ošetřit několik desítek zraněných. V letech 1904-05 se dostalo vyšehradskému nádraží dnešní nové důstojné budovy. Zástavka byla spolu s některými dalšími neefektivními zrušena na přelomu 50. a 60. let 20. století. Diskuse o jejím zprovoznění definitivně ukončila výstavba trasy B, kdy se důležitou stanicí stalo Smíchovské nádraží. V současné době se mluví opět o zprovoznění v rámci zvyšující se důležitosti PID do které jsou zapojeny i železniční tratě vedoucí z Prahy do větších měst v její blízkosti. 

Ve městě Vrchlabí, nedaleko náměstí, stojí krásný renesanční zámek obklopen zámeckým parkem s umělými jezírky, který patří k nejranějším světským stavbám renesančního stavitelství v Čechách.   Historie zámku                                Ve Vrchlabí se již roku 1525 zmiňuje tvrz, která stála opodál dnešnímu zámku, pravděpodobně v místech současného zámeckého rybníčka. Roku 1533 získal Vrchlabské panství Kryštof z Gensdorfu, který záhy zahájil práce na stavbě nového sídla. Stavba zámku byla dokončena v roce 1546. Nový zámek tvořila vysoká obdélníková budova s velkou vstupní síní. Po jeho dokončení sloužila stará tvrz jen k hospodářským účelům. V roce 1575 zámek vyhořel a po požáru byl jen provizorně opraven. Dnešní podobu získal až za Viléma Miřkovského ze Stropčic, který zámek pozdně renesančně upravil v letech 1605 – 1614. Tehdy byly přistavěny nárožní věže a celá stavba byla rozšířena. Po bitvě na Bílé Hoře bylo Miřkovským panství zkonfiskováno a přičleněno k Valdštejnovu frýdlantském vévodství. Po Valdštejnově smrti získal Vrchlabí Rudolf Morzin. Za Pavla Morzina v roce 1684 proběhla úprava zámku, kdy došlo ke zřízení domácí kaple. Po vymření rodu v roce 1791 přešlo vrchlabské sídlo do držení Černínů. V roce 1820 zahájili přestavbu zámku a upraveno bylo i jeho okolí zbavením všech opevňovacích prvků. Další přestavba proběhla na přelomu 19. a 20. století podle projektu Josefa Schulze. Navrhl podobu nově přistavěného vstupního portiku s balkónem a byly zvýšeny také věže. V průběhu první světové války Černínové zámek prodali, od té doby sloužil administrativním účelům a po roce 1945 se stal majetkem československého státu. V současné době jsou na zámku umístněny kanceláře Městského úřadu, sídlí zde také Správa Krkonošského národního parku a objekt není pro veřejnost běžně přístupný. V jeho prostorách se však konají svatební obřady a koncerty.   Dispozice zámku              Zámek ve Vrchlabí je dvoupatrový objekt, který má na všech čtyřech nárožích typické osmiboké věže ukončené cibulovitými báněmi s lucernami. V zámeckém interiéru se nachází zajímavá velká síň v přízemí, sklenutá valenou klenbou s lunetami. V místnostech se zachovaly štukované klenby z konce 17. století. Cenná jsou renesanční fajánsová věžovitá kamna z roku 1545 s biblickými motivy. Na zámek navazuje přírodně krajinářský park z 1. poloviny 19. století s cizokrajnými dřevinami. Parkem vede vyznačená stezka. Tipy na výlet Kromě zámku zde najdete i Vrchlabský klášter, Krkonošské muzeum, zámek Horní Branná, tři historické domky s expozicemi nebo radnici. Nedaleko odsud můžete vystoupit na rozhlednu Žalý. Ubytovat se můžete přímo ve Vrchlabí.  

Židovský hřbitov se nacház kousek za severním okrajem obce. Vede k němu polní cesta. Nejstarší zmínka o hřbitově pochází z roku 1669. V průběhu 18. století byl několikrát rozšiřován. Poslední rozšíření do dnešní velikosti proběhlo v roce 1855. Hřbitov sloužil pro široké okolí (Blatná, Nepomuk, Sedlice, Žinkovy, Bratronice, Bezděkov a další). Pohřbívat se zde přestalo v první polovině 20. století. Hřbitov má dnes plochu 3.086 m2 a je zde dochováno okolo 350 náhrobků, nejčastěji barokního a klasicistního typu. Nejstarší čitelný pochází z roku 1710. Najdeme zde i speciální dětské oddělení. Z márnice zbylo jen bvodové zdivo, obytný domek hrobníka byl adaptován na obytné účely.

Podolský přístav slouží jako kotviště sportovních lodí. Od Vltavy je oddělen 300 m dlouhou hrází. Rozloha přístavu je cca 2,6 ha.