Kulturní centrum Kaštan, nabízí vedle hudebních a divadelních představení i pravidelné filmové večery.

První opevnění města Jihlavy vzniklo již při založení města. Město mělo velký hospodářský i vojenský význam. Během 14. století prošlo opevnění změnami, hradby byly zesíleny hranolovými či polokruhovými věžemi v hradebním pásu se nacházelo pět bran. V husitském období došlo k dalšímu následnému zdokonalení. Město bylo velmi dobře opevněno, ve válečné době se sem uchylovali lidé z blízkého okolí a svůj majetek sem dávaly i významné instituce, například mniši ze sedleckého kláštera a před husity i mniši kláštera želivského. Středověké opevnění dlouhé pět kilometrů tvořila 6 m vysoká vnitřní zeď, před ní parkán s parkánovou zdí a až 7 m hluboký příkop. Hradby byly zesílené hranolovými, válcovými a polovičními věžemi. Prakánový pás pak doplňovaly bašty. V 16. století se začalo s budováním zemního bastionového opevnění před původním středověkým. To vyvrcholilo na konci 16. a v průběhu 17. století. Roku 1645 se Jihlavy zmocnily Švédové. Po jejich zdokonalení opevnění dokonce tvrdili, že jejich opevnění je nepřekonatelné. Vývoj následujících událostí nabral jiný spád. Během třicetileté války bylo město v podstatě zredukováno na město za hradbami. Rozsáhlé a mohutné opevnění se pro město stalo údržbově a vývojově neúnosným. Na konci 17. století a během první poloviny 18. století začalo opevnění chátrat, hradby se rozpadaly a příkop zanášel. V roce 1755 byla Jihlava jako pevnost formálně zrušena. Na konci 18. století započaly likvidační práce. Bourány zemní náspy, zavezen příkop u bran, taktéž samotné brány a jejich předbraní. Ve druhé polovině 19. století v souvislosti s výstavbou některých komunikací byly na několika místech prolomeny hradby. V dalším století ubourány celé úseky hradeb. Tomu co nakonec zbylo se začalo věnovat pozornost až v roce 1950, tehdy byla Jihlava prohlášena za památkovou rezervaci. Do dnešní doby se dochovala zhruba 2/3 hradeb, nejvíce jižní polovina a pak část mezi Palackého a Husovou ulicí. V této časti se také nachází parkově upravený veřejnosti přístupný parkán. V menší míře v ulici Věžní je to hradební příkop a jen ve zbytcích vnější val. V Divadelní uličce můžeme vidět malebnou baštu vnitřně přestavěnou na obytný dům. Z pěti bran se dochovala jediná brána Matky Boží. Na hradebním úseku mezi ulicemi Benešova a Husova byl do jedné ze zbytků věže v hradebním pásu vložena železná konstrukce nepřevyšující výšku hradby, slouží jako malá volně přístupná rozhledna.

Barokní zámek v Mikulově stojící na Zámeckém vrchu, je nejvýznamnější památkou tohoto jihomoravského města. Historie zámku Původně zde stával románský hrad, jehož existence je doložena v roce 1218 kdy patřil Kounicům. Velmi brzy ovšem spojil hrad i osada pod ním svůj osud s významným šlechtickým rodem Lichtenštejnů. Stalo se tak roku 1249 kdy Přemysl Otakar II., tehdy ještě markrabě moravský, celé panství daroval Jindřichu z Lichtenštejna. V jejich držení byl Mikulov až do roku 1560. Během té doby rozšiřovali hrad obrannými a obytnými přístavbami. Největší přestavba proběhla ve 14. století. Tehdy se pozdně románský hrad změnil v hrad gotický. Rozšířilo se předhradí, v opevnění byly přistavěny další věže. Díky poloze blízko jižní hranice, kterou od počátku 16. století ohrožovaly turecké nájezdy, bylo nutné neustále zdokonalovat obranný systém. Proto byly postaveny mohutné bastiony, které stojí dodnes. V roce 1560 Lichtenštejnové o Mikulov přicházejí. Mikulov za Ditrichštejnů Po krátké epizodě, kdy byl hrad v moci uherského válečníka Ladislava Kereczenyiho z Kanyaföldu, se novými majiteli roku 1575 stávají Ditrichštejnové. Ti vlastnili zámek až do roku 1945 a významně se tak zasloužili o přeměnu pevnosti v pohodlné šlechtické sídlo. První přestavba a vzestup celého panství je spojena s kardinálem Františkem z Ditrichštejna, olomouckým biskupem a nejmocnějším mužem na Moravě. Ten v letech 1601-1618 učinil z Mikulova svou hlavní rezidenci a hrad nechal přestavět na renesanční zámek. Za třicetileté války byl Mikulov roku 1645 dobyt Švédy, kteří odvezli cennou zámeckou knihovnu. Další přestavbu provedli po požáru roku 1719. Zámek dostal nový vzhled v duchu vrcholného baroka. Kromě zámku, kde byly bastiony přestavěny na sály, zámek a věže byly zvýšeny, se velká pozornost věnovala i vnějším prostorům. Nový vzhled dostala nádvoří, vznikly terasy, zámecká zahrada a čestný dvůr. Interiéry zámku vyzdobili významní umělci z celé říše. Mikulov se stal i dvakrát centrem nejvyššího politického dění. Nejdříve zde v roce 1805 po bitvě u Slavkova krátce pobýval císař Napoleon, aby zde podepsal mír s Rakouskem a v roce 1866 tady bylo uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem. Tragedií byl pro zámek samotný konce druhé světové války. Ustupující německé jednotky zámek vypálily. Zámek dnes Ruiny zámku byly postupně zrekonstruovány do dnešní podoby. Dnes na zámku sídlí Regionální muzeum, které návštěvníkům nabízí stálé expozice o vinařství s unikátním obřím renesančním sudem v zámeckém sklepě a také výstavu o stavebním vývoji zámku – Od gotiky k empíru. Dále je k vidění historická zámecká knihovna a galerie. V areálu je také zámecké divadlo a pro společenské potřeby upravena barokní jízdárna. Tipy na výlet V Mikulově dále najdete synagogu, židovský hřbitov nebo poutní kostel sv. Šebestiána na Svatém kopečku. Výlet si můžete udělat na nedalekou zříceninu Sirotčí hrádek, zříceninu Dívčí hrady nebo do Dolních Věstonic za slavnou Věstonickou Venuší. Zde také najdete Muzeum Dolní Věstonice a zajímavou expozici Věk lovců a mamutů. Nezapomeňte ani na krásný Lednicko-Valtický areál, ktarý je i na Seznamu UNESCO. Bohatý výběr ubytování najdete přímo v Mikulově.

Farní kostel sv. Michaela archanděla se poprvé připomíná roku 1350. Tehdy to byl ještě dřevěný gotický kostel krytý šindelem. Do kostela se vcházelo z boku nynější věží, neboť kostel byl presbyteriem obrácen k jihu. Po stržení staré stavby byl v letech 1768-1773 k původní věži přistavěn nový barokní kostel. Náklady činily 8.707 zlatých, přičemž značnou část věnoval hrabě Filip Kinský. Kostelní věž původně vyšší, byla roku 1844 snížena, neboť panovaly obavy, že by nemusela vydržet nápor větru. Zvony zdejšího kostela byly v obou světových válkách rekvírovány pro válečný průmysl, na věži zbyl jen zvon z roku 1529. Hlavní oltář zdobí obraz sv. Michaela archanděla od Jana Umlaufa z Kyšperka (dnes Letohrad), vysvěcený 11.6.1876. Další památkou je renesanční křtitelnice ze 16. století. Varhany byly instalovány 15.5.1801 varhanářem Karlem Horákem z Kutné Hory.