Židovský hřbitov se nachází asi kilometr severně od obce Babčice. Cesta k němu vede nejprve z okraje obce po menší asfaltové silnici vedoucí do Osikovce. Asi 500 m v zatáčce silnice se asfaltovka opustí a přejde rovně na polní cestu. Po zhruba dalších 500 m se cesta dostane na okraj lesa, kde vpravo z polní cesty odbočuje do lesa menší zarostlá lesní cesta. Ta již po cca 50 m dovede ke hřbitovu. Hřbitov byl založen mezi lety 1830-1841 pro obce mezi Mladou Vožicí a Pacovem. Hřbitov o ploše 1.200 m2 je ohrazen kamennou zdí s průchozí bývalou marnicí, kterou se vstupuje na hřbitov dodnes. Hřbitov je zhruba ze 2/3 zaplněn asi stovkou náhrobků, seřazených povětšinou v několika řadách. Nejstarší by měl pocházet z roku 1841. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1935. Hřbitov je volně přístupný.

Zříceniny hradu Ronov se nachází na vysokém homolovitém kopci u Stvolínek. Historie hradu V písemných pramenech je hrad poprvé připomínán k roku 1429. Dnes patrné části vystavěl po husitských válkách Vilém z Illburka. Vysoká poloha a z ní vyplývající těžká dostupnost a problémy se zajištěním provozu hradu vedly spolu se změnou životního stylu k přenesení panského sídla na tvrz a později zámek ve Stvolínkách. Hrad byl ještě nějaký čas udržován, ale na počátku 17. století byl již zříceninou. Podoba hradu Původní hrad byl nejspíše velmi jednoduchým objektem, tvořeným snad pouze obytnou věží na skále ve středu dnešní zástavby. Dodnes se z něho prakticky nic nedochovalo. Za Viléma z Illburka tuto skálu obklopila dvoudílná dispozice, tvořící zhruba nepravidelný protáhlý ovál. Její přední část byla přístupná věžovitou branou, jež  téměř celá vystupovala z obrysu hradu. Cesta celou tuto část obcházela, takže příchozí byli velmi dlouhou dobu pod přímou kontrolou posádky hradu. V jižním vrcholu vstupní části hradu stojí zbytky velké podélné budovy, která též mírně vystupuje z obrysu hradu. Do zadní části hradu se vcházelo původně po levé straně skály ve středu dispozice. Tento prostor však později vyplnila obytná budova, a tak musela být nová brána proražena v hradbě na opačné straně. V severním vrcholu hradu se vypíná vysoká obytná věž, která též částečně vystupuje z obrysu hradu, a k níž byla přiložena nižší, snad dřevěná přístavba. Pověst V troskách hradu se zjevuje přízrak bývalého ronovského pána. Ten chtěl získat zlatou korunku hadí královny, která sídlila pod hradem. Přitom však přišel málem o život, korunku musel nakonec oželet. Po smrti tu začal strašit jeho duch. V lese pod Ronovem je patrná hluboká jáma, která je zbytkem po křivopřísežném šafáři. Lstivě přísahal, že půda pod ním patří vrchnosti. Nasypal si totiž do bot hlínu z panského pole. Jakmile vykřikl přísahu, pohltila ho země. Tipy na výlet Jako tip na výlet vás může zaujmout hrad Úštěk, zřícenina hradu Helfenburk, zřícenina hradu Vítkovec nebo již víše zmiňovaný barokní zámek Stvolínky. V Kravařích se nachází expozice lidového bydlení. Zajímavá je také zřícenina kostela sv. Havla u Úštěku. Ubytování najdete v Úštěku.  

Nejmodernějším muzejním objektem, patřícím pod Moravské zemské muzeum, je Pavilon Anthropos. V době nedávno minulé prošel rozsáhlou rekonstrukcí a dnes tak nabízí návštěvníkům kvalitnější zázemí a rozsáhlejší výstavní prostory. Pavilon,který můžeme navštívit v Pisáreckém parku, navazuje na práci prof. Karla Absolona z období I. republiky. Jemu se podařilo v rámci pavilonu na brněnském výstavišti „Člověk a jeho rod“ soustředit roku 1928 nebývalé množství nálezů z nejranějších období lidských dějin. Výstava nesla název Anthropos. Na tuto tradici bylo navázáno stavbou Pavilonu Anthropos, jež byla dokončena roku 1962. V současnosti zrekonstruovaný výstavní prostor nabízí expozice o nejstarších dějinách osídlení Moravy i celého evropského kontinentu. Expozice nenabízí pouze současné poznatky z výzkumů archeologie, antropologie, genetiky apod., ale přináší i interaktivní prezentace díky moderní audiovizuální technice a je obohacena řadou dioramat a rekonstrukcí prostředí i života paleolitických lovců a sběračů. Návštěvníci pochopitelně nepřijdou ani o oblíbenou rekonstrukci mamuta, který je nyní navíc obklopen přirozeným přírodním prostředím. Dále jsou zde dva sály určené pro dočasné výstavy, moderní přednáškový sál i kavárna. Stálá expozice Příběh lidského rodu Morava lovců a sběračů Nejstarší umění Evropy Genetika a vývoj člověka Primáti: naše rodina Technologie ve starší a střední době kamenné   Pavilon Anthropos patří pod Moravské zemské muzeum.

Na místě dnešního barokního kostela sv. Markéty stával až do 15. století klášter benediktinů, který je proslaven hlavně největší ručně psanou knihou CODEX GIGAS, známá také jako Ďáblova bible. Kniha je 92 cm vysoká, 50 cm široká a skládá se ze 312 pergamenových listů. Za třicetileté války byla jako válečná kořist odvezena do Švédska. Klášter benedikitnů byl zničen za husitských válek a na jeho místě byl roku 1696 biskupem Janem Milíčem z Talmberka založen nový kostel sv. Markéty dokončený a vysvěcený v září roku 1721.