Jméno obce Nebušice pochází patrně z osobního jména  Nebuch (Nebuchova či Nebušova osada). Nejstarší zmínka o Nebušicích je v papežském privilegiu papeže Řehoře X. pro premonstrátský klášter na Strahově. Tomuto klášteru náležela ves až do husitských válek. Na počátku husitských bouří zabrali církevní majetek, pražané. Premonstrátský dvůr se ale zakrátko vrátil do majetku Strahovského kláštera. Klášter pak využíval tuto državu jako zástavu a tak Nebušice často střídali majitele. Třicetiletá válka zasáhla ves značně a po válkách z ní mnoho nezbylo. V roce 1680 vypukla jedna z velkých morových epidemií a strahovská vrchnost zřídila na Jenerálce morový hřbitov. Vesnice utrpěla i za pobytu Prusů na našem území v 18. století. Nebušice se začínají rozšiřovat až v 19. století. Na přelomu 19. a 20. století začínají Nebušice pomalu získávat ráz příměstské obce. Obyvatelé začínají pomalu přecházet ze zemědělství na práci v cihelnách a na stavbách v Praze. Především ve 20. století zde pak vyrůstá vetší množství rodinných domů. V roce 1968 se obec stává součástí Prahy. Dnes je MČ Praha – Nebušice součástí správního obvodu Praha 6. Název obce snad vyjadřuje, že šlo kdysi o ves lidí Nebušových. Nejstarší písemná zpráva o Nebušicích se nachází v privilegiu papeže Řehoře X. z roku 1273 pro Strahovský klášter, kterému v předhusitské době náležely. Při obléhání Prahy za třidetileté války utrpěla vesnice velké škody a ještě v roce 1654 zde bylo kromě dvou selských stavení 6 pustých domů. V 19. století se ves rozvinula do typické předměstské osady. V roce 1890 měla již na 158 domů se 1.332 obyvateli. Ve 20. století se díky autobusovému spojení dále rozrůstala o celou řadu rodinných domků a vilek.Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Nebušicích byl postaven v letech 1885-1886 v novorománském slohu. Sousoší slovanských věrozvěstů, kterým je tento kostel zasvěcen, zdobí hlavní oltář. U oltáře Panny Marie stojí křtitelnice z červeného mramoru. V chrámové věži pak visí dva zvony.  

Za počátek Mariánské Týnice lze považovat malou kapli se sošku Zvěstování P. Marii doloženou již v roce 1186. Po stavovském povstání, někdy po roce 1640 byla kaple rozšířena na menší kostelík. V roce 1692 nechal plaský opat Ondřej Troyer vybudovat kolem kostela ambity se šesti zpovědnicemi a na západní straně budovu pro duchovenstvo. V roce 1699 bylo zdejší místo povýšeno na probošství. Dnešní barokní komplex s probošstvím vznikl zásluhou dalšího plaského opata Eugena Tyttla a to v místech asi 50 m od starého kostelíka. Základní kámen byl položen v červenci roku 1711 a architektem se stal nikdo jiný než J.B.Santini. Pro nedostatek financí se stavba táhla docela dlouho. Poutní komplex byl dokončen až v roce 1751 a proboštví dokonce až v roce 1764. Za reforem císaře Josefa II. byl komplex včetně probošství zrušen a zařízení různě rozvezeno. Panství v roce 1826 zakoupili v dražbě Metternichové. Traduje se, že nechali vytrhat dlažbu a ze střešního plechu kupole vyrobit pivovarské kotle do Plas. Ambit sloužil snad jako kolny, refektář jako sýpka  a přízemí probošství bylo přeměněno na chlévy. Dne 17.1.1920 vlivem chátrání stavby se zřítila klenba kostela a s ní freska provedená Siardem Noseckým z roku 1750. V roce 1936 sice vznikla Jednota pro záchranu Mariánské Týnice, do toho však zasáhla nejen válka, ale i únor 1948 a tak opravy s přestávkami pokračovaly až do roku 1989, kdy byly interiéry kostela zpřístupněny, rekonstrukce probíhaly i dál po roce 1989. Celý komplex nebyl nikdo dostavěn, k centrálnímu kostelu se měly na východní i západní straně připojovat trojkřídlé ambity uzavírající čtvercové dvory. Dostavěn tak byl jen západní ambit. Neorientovaný kostel má dispozici řeckého kříže, nároží zjemňují okosené hrany. Na jižní straně se přes malé spojovací prostory ke kostelu přimyká budova probošství, které má víceméně zámeckou dispozici. Nejvýznamnějším jeho prostorem je hlavní plochostropý sál zdobený nástropní freskou, datovanou do roku 1768.

Kostel sv. Jiljí na Kostelním náměstí byl vybudován v letech 1280-1380. Původně měl dvě věže, severní „červenou“ a jížní „bílou“. Teké byl původně zasvěcen sv. Mikuláši, svoje dnešní zasvěcení sv. Jiljí proběhlo za třicetileté války. Chrám často poničil požár a také za třicetileté války. Tehdy 16.8.1634 vtrhli do svatyně Sasové a povraždili všech zhruba okolo 200 ukrytých obyvatel včetně žen a dětí. V 17. století byly barokně upraveny věže. Severní věž byla několikrát zasažena bleskem a také vyhořela. Její stav byl postupně natolik vážný že musela být nejprve podepřena pilířem a nakonec roku 1846 ubourána do úrovně kostelní římsy. Barokně upravený kostel byl v průběhu 19. století v několika fázích regotizován. V letech 1913-1918 byl upraven do původní a zároveň dnešní podoby Kamilem Hilbertem ve spolupráci s V. Suchardou. Trojlodní kostel má dnes již jednu věž vysokou 66 m, nejstarší jeho částí je presbytář s raně gotickým portálem v jižní stěně. Dnešní sakristie byla původně kaplí sv. Doroty. Presbytář, hlavní i boční lodě kryje gotická křížová žebrová klenba. Okna v lodi mají krásné kružby. Přízemí jižní věže má hvězdicovou klenbu z huti Petra Parléře. Na několika místech v kostele se dochovaly zbytky nástěnných maleb. V interiéru se nachází také plastika prvního patrona kostela sv. Mikuláše rovněž z huti Petra Parléře. Jinak je většina zařízení barokní. Hlavní oltář pochází od F.M.Kotterbauera s oltářním obrazem od neznámého autora z roku 1704. Kazatelna je z roku 1770. Kolem kostela se rozkládal hřbitov, který byl zrušen v roce 1821.

Informační centrum v Hradci nad Moravicí bezplatně poskytuje informace o podnicích a firmách,  o službách poskytovaných na území města, o ubytovacích a stravovacích zařízeních, o kulturních akcích na území města, o kulturních památkách a přírodních atraktivitách, o vlakových a automobilových trasách na území ČR ... Otevírací doba: Pondělí:      09:00 - 12:00      13:00 - 16:00Úterý:         09:00 - 12:00     13:00 - 16:00Středa:       09:00 - 12:00     13:00 - 16:00Čtvrtek:      09:00 - 12:00     13:00 - 16:00Pátek:        09:00 - 12:00     13:00 - 14:00Sobota:      ZavřenoNeděle:      Zavřeno