Babí lom je skalnatý hřeben, zvedající se nad obcí Lelekovice. Má dva vrcholy, jižní (521 m) a severní (562 m). Oba byly v minulosti využity pro vyhlídkové stavby. Všemu předcházela romantická úprava celého hřebenu, který rádi navštěvovali obyvatelé z Brna. Rozhlednu na jižní straně i vyhlídkový altán, tzv. Ripkovu vyhlídku, na severní, nechal postavit v roce 1882 Rakouský turistický klub. Rozhledna jenž dostala jméno podle brněnského starosty Rohrera, byla dřevěná trámová stavba. Obě stavby se staly velkou atrakcí okolí a velmi si je oblíbil i Petr Bezruč. Rozhledna s altánkem zanikly někdy v průběhu druhé světové války. V šedesátých letech 20.století se zrodila myšlenka vyhlídkovou stavbu na Babím Lomu obnovit. Nápad vznikl na půdě tehdejší ČSTV a realizován byl členy TJ Sokol Lelekovice. Pro stavbu byl zvolen jižní vrchol a stavba rozhledny na Babím Lomu se stala jednou z mála vyhlídkových staveb které byly vybudovány během normalizace. Je vysoká 15 metrů, slavnostně byla otevřena 15. května 1961 a je dodnes volně přístupná. S vyhlídkové plošiny, jež je ve výšce 12 metrů, je kruhový výhled, který omezují stromy jen na severní straně.

Jeseníky jsou pohoří pokrývající severní část Moravy. Nejjižnější výběžky sahají ke Šternberku a Olomouci, nejsevernější k Polsku. Lze je rozdělit na hornatinu Kralického Sněžníku, Rychlebské hory, Hrubý a Nízký Jeseník a jejich podhůří. Všechna tato pohoří, s výjimkou Nízkého Jeseníku, překračují nadmořskou výšku 1000 m. Nízký Jeseník s nejvyšší horou Slunečná (798 m.n.m) vytváří na východě oblasti mírně zvlněnou náhorní rovinu. Nejvyšší je Hrubý Jeseník v jehož východní části se nachází i nejvyšší hora Moravy a Slezska - Praděd (1492 m). K dalším významným vrcholům patří Keprník (1423 m), Vysoká Hole (1464 m) nebo Mravenečník (1343). Celá oblast hraničící takřka ze tří stran s Polskem. Tato oblast je hlavním rozvodím mezi mořem Baltským a Černým. Výjimku tvoří hora Klepý u Králického Sněžníku, kde pramení Tichá Orlice, která odtéká do Labe a ním do Severního moře. Pod vrcholem Kralického Sněžníku pramení nejdelší moravská řeka Morava. Celá oblast Jeseníků nabízí velmi bohatou faunu i floru. Ne nadarmo se Jeseníky nazývají Botanickou zahradou Česka. Vrcholy jsou pokryty horskými loukami, hřebeny spadají prudce do hlubokých koryt horských říček. Krajinu podhůří tvoří mnohotvárná údolí a pahorkatina přecházející do nížin. CHKO byly Jeseníky byla vyhlášena v roce 1969. Jeseníky poskytují ideální podmínky pro rekreaci, turistiku a sporty, především zimní. Horská oblast zahrnuje oblíbené a frekventované turistické trasy a střediska. Síť značených turistických a cykloturistických cest je velmi hustá. V létě se dá po Jeseníkách toulat pěšky nebo je zdolávat na kole. Zimní období nabízí všechny možné druhy zimních sportů - Jeseníky jsou doslova poseté sjezdovkami a protkané běžeckými trasami. Pohoří nabízí mnoho obdivuhodných výhledů na českou ale i polskou stranu hor. Mezi oblíbené cíle tady patří hojné rozhledny. Nejnavštěvovanější jsou rozhledny na Zlatém Chlumu u Jeseníku a Borůvková hora. Dalším důvodem proč navštívit Jeseníky jsou jejich léčebné účinky. Klimaticky vhodné podmínky a minerální prameny daly za vznik množství lázeňských center Mezi nejnavštěvovanější patří lázně v Jeseníku, Lipové, Karlově Studánce a ve Velkých Losinách. Milovníky jeskyní jistě potěší přítomnost dvou rozsáhlých komplexů. Jeskyně Na Pomezí (délka 410 m) je známá svou krásnou krápníkovou výzdobou. Druhé Jeskyně Na Špičáku jsou známými již od roku 1430. Návštěvníci sice nemohou žasnout nad krápníkovou výzdobou, zato si prohlédnou nečekané skalní převisy s netopýry. Ne nadarmo se Jeseníky jednou z nejvyhledávanějších a nejnavštěvovanějších oblastí ČR, která uspokojí i ty nejnáročnější. Sportovce, milovníky historie, lázeňské hosty ale i turisty kterým stačí samotná krása přírody. Krásné jeskyně, kaskády, vodopády, vyhlídkové skály, pestrá květena a bohatá zvířena to je lákadlo, které do Jeseníků každoročně přivádí tisíce turistů.   

Povodeň která postihla oblast od Jaroměře po Hradec Králové v červenci roku 1897, kdy korytem protékala voda 330 m3/s tedy voda skoro stoletá, dala podnět k výstavbě přehrady. Prvořadým účelem tohoto vodního díla je snížení povodňových průtoků na Labi. Ochranný prostor nádrže 6,4 mil. m3 sníží povodňové průtoky pod přehradou na 90 m3/s. Druhým účelem je využití vodní energie – nádrž má 2 mil. m3 zásobní prostor. Vodou z nádrže se také nalepšují nízké průtoky, zajišťuje se voda pro zemědělské závlahy a usnadňuje se odchod ledů. Přehradní profil je geologicky příznivý. Dno tvoří pevný nepropustný melafýr, boky kvádrový pískovec. Stavební práce byly zahájeny v roce 1910 a zhruba dokončeny v roce 1914. Přehrada je tížná, zděná z králodvorského pískovcového lomového kamene na trasocementovou maltu, v půdorysu zakřivená poloměrem 200 m. Je od základu vysoká 45 m, dlouhá v koruně 224 m, široká v základech 37 m. Objem přehradního tělesa je 95.000 m3 a celkový objem nádrže 9,2 mil m3. Náklady na výstavbu dosáhly 4,7 milionu rakouských korun.  Hrází prochází dvě revizní štoly, do nichž ústí dva systémy drenážních trub o průměru 20 cm, odvodňujících návodní líc přehrady. V elektrárně na pravém břehu jsou dvě horizontální Francisovy turbíny. Přívodní potrubí má průměr 2.600 mm a před elektrárnou se dělí na dvě o průměru 1.700 mm. Vodní dílo provázely opravy vyvolané zejména průsaky vody. Generální oprava se prováděla ve čtyřech etapách v letech 1952-59.

Poutní loreta se nachází zhruba 2 kilometry severovýchodně od Týnce. Vede sem značená cesta z Klatov do Týnce. Poutní kaple podle vzoru Svaté chýše byla založena v roce 1711 Barborou Krakowskou z Kolovrat. V roce 1783 se kaple skoro rozpadla, ale roku 1831 byla obnovena. V 90. letech 20. století prošla rekonstrukcí. Na východní straně kaple se nacházejí erby Kolowratů a Vrbnů a freska Panny Marie Loretánské. V současné době bývá kaple občas přístupná.