Kostel sv. Františka z Assisi stojí na turnovském centrálním náměstí (náměstí Českého ráje). Kostel s klášterem založil Maxmilián z Valdštejna, na místě po vyhořelých domech. Kostel s přilehlou trojkřídlou budovou byl dokončen roku 1651. Uvnitř se nacházel ze čtyř stran uzavřený „rajský“ dvůr obklopený arkádovým ambitem. V roce 1707 kostel i klášter vyhořel. V následujících letech bylo započato s obnovou na původních základech. V roce 1803 opět další požár poškodil chrám natolik, že se zřítila klenba i štít. Je až zázrak, že vnitřní zařízení z větší části přežilo. V letech 1803-1825 byl obnoven do nynější podoby.

Muzeum sídlí v zámku, jehož historie sahá do konce 13. století, kdy zde stála kruhová vodní tvrz. Ta byla kolem roku 1480 zcela přestavěna na pozdně gotický hrad téměř čtvercového půdorysu s nárožními věžemi. V pol. 16 století byl hrad přestavěn na renesanční zámek, který byl těžce poničen požáry za 30-ti leté války. V roce 1622 získal zámek rod Nosticů, který držel Sokolov až do roku 1945. Roku 1663 byl objekt barokizován a v r. 1805 přestavěn v klasicistním stylu. V roce 1960 byla v zámku otevřena expozice Hornického Sokolovska a od roku 1986 Okresního muzea Sokolov. Muzeum je specializované historii regionu, hornictví a návazné výroby. Jsou zde k vidění nerosty z regionu, ukázky flóry a fauny, vývoj řemesel, produkce porcelánu, hudebních nástrojů apod. Součástí muzea jsou rozsáhlé výstavní sály pro pořádání krátkodobých výstav. Stálá expozice Příroda, historie a etnografie regionu Geologie, rudné a uhelné hornictví Sokolovské pánve Slavkovského lesa a západních Krušných hor

Barrande Joachim 1977 – 1883 Francouzský paleontolog a geolog. Působil v Čechách. Textová deska. Železo. Je umístěna ve Strakonické ulici na Barrandově skále.

Pohořelec patří mezi nejstarší osídlená místa v Praze. O pohořelecké tržní osadě se také zmiňuje kronikář Kosmas. Vedla tudy i stezka od Hradčan a Úvozu směrem na západ. Jako osada byl Pohořelec oficiálně založen v roce 1375 místo-purkrabím Alšem z Malíkovic. Název Pohořelec je doložen od 14. století a je odvozen od četných požárů, které toto sídliště postihly. První požár je zaznamenán již na konci 11. století. Další pak v letech 1420, 1541 a 1742. Až do roku 1870, do zavedení oficiálního názvu Pohořelec, se západní část lokality nazývala U Říšské brány nebo též U Strahovské brány. Brána byla součástí opevnění a stávala u domu čp. 180/6. Náměstí Pohořelec leží na mírném svahu a obklopuje ho řada historických domů. V západní části na něj od jihu navazuje Dlabačov a od severu Keplerova ulice. Východní část tvoří rozcestí Loretánské ulice a Úvozu. K Pohořelci se váže několik hrůzostrašných pověstí. Jedna vypráví, že za tmavých a bouřlivých nocí objíždí Pohořelec v ohnivém voze taženém černými koňmi kněžna Drahomíra. Sama prý ten divoký povoz řídí a pokřikuje na každého, kdo se opomene pokřižovat. Její spřežení vyjíždí právě o půlnoci a s první hodinou ranní se vrací zpět do pekel. Drahomíra byla ženou knížete Vratislava I. Když Vratislav zemřel, snažila se strhnout veškerou moc na sebe a nelibě nesla, že čeští velmožové svěřili její a Vratislavovy syny, Václava a Boleslava, na vychování babičce Ludmile. Neshody s tchyní se stupňovaly, až nechala Ludmilu na tetínském hradišti při modlitbách zaškrtit. Ta děsivá jízda Pohořelcem je prý trestem za ten vražedný čin.