Zříceniny hradu Žumberk se nachází na ostrožně ve stejnojmenné obci. Historie hradu Pro hrad je charakteristické časté střídání majitelů. Poprvé je hrad zmiňován v pramenech roku 1318, avšak jeho vznik lze datovat o několik desítek let dříve. Z řady méně známých vladyckých rodů vlastnících Žumberk ve 14. a 15. století, vyniká větev rodu pánů z Boskovic, sídlící zde v 2. pol. 14. století. Na sklonku 16. století byl Žumberk renesančně přestavěn Václavem Zárubou z Hustířan, jehož rod sídlil na hradě do roku 1685. Po roce 1700 počal Žumberk pustnout. Jeho posledním obyvatelem byl v letech 1760-1770 vrchnostenský lékař Devoty. Koncem 18. století byly zdi opuštěného hradu rozebrány na stavební materiál obyvateli přilehlého městečka. Přesto se však dodnes zachovaly poměrně značně vysoké zdi renesančně upraveného dvoukřídlého hradního paláce se zbytky sgrafit, části hradeb a stopy parkánu. Dispozice hradu Dispozice hradu byla dvojdílná. Prostor předhradí dnes zaujímá velký novověký hospodářský dvůr. Jádro mělo zhruba pětiboký obrys. Po celém obvodu jej obíhal parkán, v němž na čelní straně stavála zřejmě věžovitá vstupní brána. Na vnitřní straně hlavní hradby se dobře dochovaly stopy schodiště, které původně vedlo na její ochoz. Palác, dodatečně rozšířený o dva rizality, zaujal zadní, nejchráněnější stranu. Na jeho zříceninách jsou dobře patrné stopy pronikavé renesanční přestavby. Tipy na výlet V Žumberku najdete také kostel Všech Svatých. Podívat se můžete třeba na zámek Slatiňany a jeho Hippologické muzeum. Ve Svídnici najdete vyrovnávací nádrž Práčov. Vystoupit můžete také na rozhlednu Boika u Českých Lhotic nebo navštívit zámek v Chrasti. Ubytovat se můžete v Chrudimi.

Římskokatolický kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází ve Fučíkově ulici, v blízkosti pravého břehu řeky Smědá. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Raspenavě byl postaven na počátku 20. století v novobarokním slohu s některými secesními prvky. Na jeho místě původně stával raně gotický kostelík, který je připomínán v dokumentech míšeňského biskupství roku 1346. Tento kostel byl pravděpodobně ve 2. pol. 17. století barokně přestavěn. Se stavebním rozvojem Raspenavy v 19. století přestal původní kostel postačovat, proto se zdejší továrník Gustav von Richter rozhodl financovat výstavbu nového kostela. Z původního kostelíka byla zachována jen věž a části vnitřního zařízení (hlavní oltář a varhanní skříň). Projekt dodala liberecká kancelář Gustav Sachers Söhne.  Při přestavbě byla také obrácena orientace kostela tak, aby průčelí směřovalo k hlavní komunikaci. Výmalbu interiéru provedl v letech 1912–13 Karl Krattner z Chrastavy. Ve druhé polovině 20. století kostel postupně chátral. Teprve v posledních letech proběhly opravy. V roce 2012 zde probíhal podrobný archeologický průzkum, při němž byly objeveny základy původního gotického kostela a pohřebiště čítající 40 kosterních pozůstatků. Jižně od kostela stojí novobarokně upravená fara a hřbitov, kde se nachází novogotická Richterova rodinná hrobka, projektovaná roku 1895 Franzem von Neumannem (radnice ve Vídni a Liberci). Kostel je přístupný během bohoslužeb, které se konají každou neděli v 10.30hod.   L.R.

Přímo v moravském městě Olomouc, konkrétně v jeho části, nalezneme jednu z nejúžasnějších kulturních památek Moravy, nazývanou Klášterní Hradisko či Hradiště, které je díky svému architektonickému řešení nazýváno Moravský Escorial. Jeho historie začíná již v 11. století, konkrétně roku 1078, kdy k poctě sv. Štěpána nechal moravský kníže Ota I. Sličný společně se svou manželkou Eufemií postavit na místě kde za několik desítek let vznikne město Olomouc klášter, který věnuje řádu benediktýnů. Jejich mise na tomto místě však končí již za necelých 100 let, kdy v roce 1150 benediktýni odcházejí, aby je v roce příštím vystřídal dynamicky se rozvíjející řád premonstrátů. To se však již blížilo první zpustošení kláštera, kterých v jeho dějinách bylo poměrně dost. V roce 1161 neodolaly hradby náporu vojsk Soběslavových, přesně o 80 let později pak Hradisko padlo pod tlakem postupujících tatarských armád. Po poměrně stabilních letech se na klášter snesly další pohromy v období husitských válek, kdy byl s výjimkou kostela sv. Štěpána dvakrát pobořen. Pomoci se mu dostalo za vlády Jiřího z Poděbrad, který na jeho obnovu výrazně finančně přispěl. Ovšem právě podpora prvního husitského krále se stala klášteru již poněkolikáté osudná, když byl po hrdinném boji vydat Jiříkovu rivalovy Matyáši Korvínovi. Ten se souhlasem papeže nechal objekt znovu rozbořit a tak k opětné opravě došlo až roku 1498. Od té doby přichází období klidu, které končí až za třicetileté války, kdy v Olomouci drancovali Švédové a z poničeného kláštera si odvážejí mnoho cenných věcí, především z klášterní knihovny. A tak 8. 5. 1659 dochází k celkové barokní přestavbě, které padly za oběť všechny předchozí stavby s výjimkou konventního kostela. Tato přestavba proběhla v několika fázích a skončila v roce1738. Klíčovou rolí při ní hrál dvorní císařský architekt italského původu Giovanni Pietro Tencalla. Období výstavby celého barokního komplexu až do zrušení kláštera v roce 1784 dekretem Josefa II. lze označit za období největší prosperity.Na šest let byl celý areál přeměněn na moravský generální seminář, kde přednášel v letech 1787-90 i Josef Dobrovský. Změna účelu používání celého komplexu z roku 1790, kdy se ho začne využívat jako vojenské skladiště, jako by předznamenala budoucí vývoj. Došlo ke zrušení konventního kostela a vnitřních kaplí, snížila se péče o areál obecně a to se na jeho stavu velmi podepsalo. Vrcholem pak bylo zřízení zajateckého tábora francouzských vojáků v roce 1800. O dva roky později pak došlo přesunu vojenské nemocnice do prostor komplexu a jako sídlo vojenské nemocnice zůstává Hradisko dodnes. Díky rozsáhle rekonstrukci z devadesátých let minulého století je Hradisko pozoruhodnou památkou a návštěvník si může objednat cca hodinovou prohlídku, při které prochází např.: Knihovnou, Tereziánským pokojem, kostelem sv. Štěpána či Andělskými schody.

Tetínská ulice