Bílá věž stojí v Křížové ulici při kostele Narození Panny Marie. Dnešní věž byla vystavěna v roce 1689 na místě původní zvonice z roku 1581. Věž byla původně vstupní branou na hřbitov, rozkládající se kdysi kolem přilehlého kostela. Roku 1758 byla zvýšena do dnešní podoby. Její portál se původně nacházel v průčelí arciděkanského kostela.

Zítkovy sady mají rozlohu cca 0,65 km2. Leží pod Emauzy a jsou ohraničeny Palackého náměstím, Rašínovým nábřežím, ulicí Dřevná a náměstím pod Emauzy. Sady mají zahradní ráz. Je zde řada upravených záhonů, které zejména v období vegetace, dávají tomuto koutu malebný vzhled. Výrazně doplňují pomník věnovaný československým legionářům a obětem I. světové války. Nachází se na přilehlém náměstí pod Emauzy.

Kotulova dřevěnka je jednou z mnoha expozic Muzea Těšínska se sídlem v Českém Těšíně. Tento objekt byl po náročných adaptačních pracích zpřístupněn veřejnosti poprvé v roce 1979 jako expozice lidové bytové kultury na přelomu 19. a 20. století. Kotulova chalupa na dnešní Hálkově ulici v Havířově, byla spolu s areálem přilehlé zahrady při moderní zástavbě města záměrně zachována jako ukázka původní vesnické zástavby. Takovéto a podobné stavby, byly pro Těšínsko typické v období od konce 18. až do konce 19. století. Budova prezentuje bytový standart středně zámožného chalupníka, přičemž poslední generace majitelů se věnovaly zemědělství již jen částečně a hlavní zdroj výdělku nalézali v okolních průmyslových podnicích nebo dolech. Uváděné datum výstavby této chalupy rok 1781, je nutno brát s určitou rezervou. Prvním majitelem a snad také stavitelem budovy byl jistý Folwarczny, jehož jméno najdeme vyryté v trámu u dveří. Koupí se dům stal majetkem rodiny Kotulů, jejichž potomci zde bydleli až do roku 1975. Říká se jí Kotulova dřevěnka, a to podle rodu, který chaloupku vlastnil nejdéle. Dnes funguje jako muzejní expozice a my se podíváme na to, jakže to byli naši předkové důvtipní a důmyslní, jaký komfort si dokázali vymyslet a vyrobit dvě stě let před námi.Tato chalupa obdélně čtvercového půdorysu stojí na omítnuté podezdívce z lomeného kamene a cihel. Některé části vnitřních stěn, komín a pec jsou zděné a omítnuté, ostatní části jsou roubené ze středně silných jen málo opracovaných kmenů. Spáry jsou těsněné suchým mechem. Sedlová střecha je pokrytá slaměnými došky. Plochy štítů jsou hladké bez ozdob. Podle půdorysní dispozice se jedná o trojdílný, komorový dům. To znamená, že střední chodba, ve které najdeme pec na pečení chleba a schodiště na půdu, rozděluje budovu na dvě části, z nichž každá má jednu větší a jednu menší místnost.Vybavení jizby bylo jednoduché. V jizbě se vařilo, spalo a pracovalo, sloužila jako skladovací prostor pro různé pracovní nářadí. Pec stávala zpravidla po levé straně dveří ze síně. V protějším rohu byl umístěn stůl a rohové lavice na spaní s posuvnými opěradly. V rohu nad stolem visely svaté obrázky z pouti, rodinné fotografie apod. Někdy zde také visela rohová malovaná skříňka, kde se ukládaly rodinné cennosti (dokumenty, kupní smlouvy, peníze, kancionály). Všichni obyvatelé mimo svobodných spávali v jizbě. Dospělí a děti na lavicích u pece nebo přímo na peci, hospodář a hospodyně na posteli v komoře. Mládež spávala v létě na seníku nebo na půdě. Pracovní nářadí, drobné předměty k běžnému dennímu použití se uskladňovaly na půdě nebo v komoře a síni. V komoře také stávala malovaná truhla, skříň na šaty a později další postel. Jednotlivé místnosti ztratily v průběhu let svoji původní funkci a upravovaly se podle místních podmínek. Pro svou osobní spotřebu se pěstovaly v zahrádce zelenina, luštěniny a ovoce. Bylo to především zelí, fazole, hrách, boby, česnek, cibule, okurky, mrkev a petržel. Z ovocných druhů převládaly jablka, hrušky a švestky. Téměř v každé usedlosti chovali krávu nebo kozu a ovce. Koně vlastnili pouze na větších statcích a chovali je pro zápřah. Z drobného domácího zvířectva se chovaly slepice, husy, prasata, od konce 19. století i králíci. Na poli se pěstovaly brambory, žito, pšenice a oves. Tradiční formy zemědělství se udržely i přes bouřlivý průmyslový rozvoje regionu až do počátku 20. století. V zahradním areálu je funkční větrný mlýnek „viatrak“, který sloužil především ke šrotování obilí. Ve zděné stodole s chlévem jsou vystavena různá zemědělská nářadí. Obnovena je také tradiční zeleninová zahrádka s plodinami, které se na Těšínsku pěstovaly. Muzeum v areálu pořádá pro veřejnost různé akce např.: setkání se starými řemesly (ukázka výroby dřevěné plastiky, paličkování, výroba košíků, zdobení medového pečiva, výroba sýrů apod.)

Území bylo státní přírodní rezervací vyhlášeno v roce 1951. Má rozlohu 15,68 ha a rozkládá se na území katastru Satalice. Ve smíšeném listnatém lese převažují duby. Zachovalo se zde také přirozené bylinné patro s dymnivkami, jaterníky, či orsejemi. Fauna je mimo jiné zastoupena nosorožíkem kapucínkem, tesaříky a roháči, jejichž larvy mají příznivé životní prostředí ve starých dubech.