Rotunda sv. Kateřiny je unikátní památka přemyslovského knížecího hradu, jeden ze symbolů českého státu. Na základech hradu z 1. pol. 11. století byl počátkem 18. stol. vybudován barokní zámek. Expozice k dějinám Znojemska od pravěku do konce 19. stol., lapidárium a hradní podzemí. Výklad je zajištěn formou Audioguidů" ve 12 jazycích. Vstup podmíněn příznivými klimatickými podmínkami. Doporučujeme prohlídku objednat předem. Objekt je pod správou Jihomoravského muzea ve Znojmě.

Vodní nádrž Nýrsko se nachází 4 km jižně od stejnojmenné obce. Nádrž byla vybudována v letech 1964-1969. Jako materiál pro výstavbu posloužil kámen (rula) z místního lomu. Hráz je balvanitá s návodním železobetonovým těsnícím štítem, dlouhá 320 m a vysoká 35 m ode dna nádrže. Plášť je opatřen betonovou patkou založenou ve skále. Vzdušná strana hráze je zatravněna a osázena okrasnými dřevinami. Hráz tak dobře zapadá do okolní krajiny. Zatopená plocha nádrže činí 141,59 ha. Účelem nádrže je zlepšení průtoku v Úhlavně, jako zdroj pitné vody pro Klatovsko a Domažlicko a v poslední řadě i částečně jako ochrana před povodněmi. Ze všech nádrží v povodí Berounky má tato nejčistčí vodu. Netvoří se zde řasy ani sinice a voda se tak dobře upravuje na pitnou. V roce 1996 byly dodatečně na každou spodní výpust instalovány malé vodní elektrárny.

Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1964. Má rozlohu 25,35 ha a rozkládá se na katastru Liboc. Divoká Šárka patří mezi nejkrásnější, nejznámější a také nejnavštěvovanější přírodní lokality v Praze. Masív je tvořen buližníkovými skálami s hlubokými údolími. Vyskytuje se zde řada vzácných živočišných a rostlinných druhů. Územím protéká Šárecký potok, který ústí do vodní nádrže Džbán. V počátcích českého státu zde bylo významné hradiště ovládající značné území.Tradiční cíl vycházek Pražanů, jedno z nejhezčích a nejromantičtějších míst na pražském území. Jméno tohoto skalnatého údolí, protékaného Šáreckým potokem, je spojeno s romantickými pověstmi o Šárce, která během dívčí války z příkazu své velitelky Vlasty vlákala do pasti zamilovaného Ctirada a vydala jej tak na smrt. Podle jiné pověsti prý vedl přes soutěsku Džbánu dřevěný most, po kterém každý večer jezdila za Přemyslem do Stadic kněžna Libuše. Eduard Štorch sem zase umístil část děje svých knížek pro děti Osada Havranů a Lovci Mamutů, zasazené do dávného pravěku. Především je však Divoká Šárka přírodní rezervací o rozloze 25,34 ha vyhlášenou v roce 1964. Na zdejších výslunných stráních se dochovala teplomilná vegetace skalních stepí. Roste tu například koniklec luční načernalý, kavyl Ivanův, tařice skalní. Území se rozděluje na dvě části a každé má svoje výstižné pojmenování. Pokud vstoupíme do Šárky směrem od západu, vejdeme nejdřív do části nazývané Divoká Šárka. Tato část má podobu úzké skalnaté rokle, sevřené strmými stěnami, vymodelovanými z buližníků. Pozoruhodné je již vstupní soutěska Džbán, kterou začal hloubit dnešní Šárecký potok již v době třetihor v měkkých horninách svrchní křídy. Když se pak dostal na úroveň níže položeného velmi tvrdého buližníkového podloží, nemohl už směr svého toku měnit a dále se do něj zařezával. Až vyhloubil dnešní kaňonovité údolí. Velmi malebná partie je Dívčí skok. Právě odtud prý skočila do hlubin výčitkami pronásledovaná Šárka. Dívčí skok je vynikajícím výhledovým místem, nikoliv ale jediným. Naproti tomu druhá východní část území se nazývá jako Tichá Šárka. Toto pojmenování je výstižné, od Jenerálky se údolí rozšiřuje, je prostornější a přehlednější, mnoho strání je povlovnějších a zalesněných. Dominantou už nejsou jen ojedinělé skalní útvary, ale vyvýšenina s kostelíkem sv. Matěje. V celém údolí se setkáme s řadou bývalých mlýnů a usedlostí. Ještě počátkem 20. století zde vedla jen úzká polní cesta.  

Bohnice jsou velmi stará osada, jejíž vznik souvisí se slovanským hradištěm Zámka na ostrohu nad Vltavou. Zdejší kostel existoval již v době románské, dal jej vystavět vyšehradský probošt Gervasius a vysvěcen byl v roce 1158 za účasti krále Vladislava I. Z této stavební fáze se dodnes nic nedochovalo. Současná podoba kostela pochází až z klasicistní přestavby v roce 1805. Původní románská apsida byla součástí objektu až do roku 1871, kdy ji podemlela voda, byla zbořena a nahrazena novou. Kostel má půdorys ve tvaru řeckého kříže s věží v západním průčelí. V bohnickém kostele mají zajímavé jesličky, dílo Františka Kotrby z doby krátce po druhé světové válce. Jsou keramické a kromě obvyklých figurek obsahují množství andělů, které plní zároveň úlohu dekorativních svícnů.