Boubín je nejvyšším vrcholem Boubínské hornatiny nacházející se jižně od Vimperka. Jde o zalesněný rulový vrch (1362 m.n.m.). Na jeho vrcholu opět stojí dřevěná rozhledna, poskytující výhled i do vzdálenějšího okolí. Kromě toho můžeme najít v okolí vrchu Boubínský prales či Boubínské jezírko. Na vrchol vede několik turistických značených cest z různých stran.

Rozhledna na Děčínském Sněžníku (723 m), který leží 8 km severozápadně od Děčína, je dobou svého vzniku 1864 jedna z nejstarších a zároveň také jedna z nejkrásnějších u nás. Rozhledna na stolové hoře Přitom původně, stavba neměla ani rozhlednou být, ale jen věží pro přesná geografická měření. To zde společně prováděly dokonce tři státy - Rakousko-Uhersko, Prusko a Sasko. Na jejich přání ji postavil majitel děčínského panství hrabě František Thun. Ten nechal na Sněžníku, který je mimochodem nejvyšší a největší stolovou horou na našem území, vybudovat honosnou kamennou věž, podle návrhu drážďanského architekta Hänela. Vyšel tak vstříc zeměměřičům i turistům, protože věž byla nejen funkční, ale také velmi krásná. Byla ozdobena pseudogotickými prvky, které jsou na okenních římsách, cimbuří a lomených okenních obloukách. Svému původnímu účelu sloužila jen krátce a tak logicky po zeměměřičích přišli turisté. Zájem návštěvníků byl dokonce tak velký, že rok po otevření bylo pro ně postaveno občerstvení. Lákal je pohled na romantickou krajinu údolí Labe, České středohoří a Lužické hory, který jim nabízela 33 metrů vysoká věž. Do historie se zapsala také tím, že zde bylo jako na prvním místě na našem zachyceno televizní vysílání. Byl to signál z Berlínského vysílače a přenos z Berlínských olympijských her. I přes pokračující oblibu začala rozhledna ve druhé polovině 20.století chátrat. Poničily ji vandalové a restaurace musela být dokonce stržena. To hrozilo i rozhledně. Zachránila ji až rekonstrukce v roce 1992, kdy byla zpevněna za pomocí ocelových vyztuží uvnitř zdí. Je otevřena denně během letní sezóny.   Výhled sever: německé stolové hory Konigstein či Lillienstein, v dáli Drážďany východ: Děčín, Labské Pískovce, Lužické hory, Jizerské hory jih: České středohoří a Milešovka západ: Krušné hory   Popis cesty   Autem - příjezd Děčína do Libouchce zde odbočit doprava v Jílovém v místě, kde odbočuje i zelená značka. Po asfaltce  dojet až do obce Sněžník, kde zaparkovat auto u zastávky autobusu v místě, kde odbočuje doprava červená značka. Po ní zbylý kilometr a půl dojít pěšky. Vlakem - do Jílového vlak nejezdí, takže vystoupit  na zastávce Děčín-hlavní nádraží. Odtud vede až k rozhledně červeně značená turistická trasa. Pěkná 10 km procházka.  

Kostel v historizujícím novobyzantském stylu byl postaven v letech 1844-48. Bazilika ortogonálního půdysu vznikl na místě kde stávala od roku 1820 zděná kaple Narození Panny Marie. Objekt má půdorys osmiúhelníku, v západní části nad předsíní se tyčí dvě hranolové vížky se zvonicemi. Do kostela vede 33 schodů, které připomínají dovršený věk Krista. Uvnitř kostela se nacházejí reliéfy Panny Marie mezi dvěma anděly, Klanění Tří králů a Madony mezi sv. Lukášem a králem Davidem. Mezi zařízením kostela vyniká hlavní oltřář Panny Marie, jehož oltářní obraz vytvořil baron Carl von Hampel z Vídně. Křtitelnici s plastikami čtyř evangelistů zhotovil Josef Max. Postranní oltáře jsou zasvěceny sv. Norbertu a sv. Janu Nepomuckému. Současné varhany mají na 2.800 píšťal.

Komorní hůrka patří k nejmladším sopkám Českého masivu. Vznikla na rozhraní třetihor a čtvrtohor ve třetí a konečné vulkanické fázi svrchního pleistocenu před 115.000 – 15.000 lety. Sopka vznikla na dně vysychajícho slaného jezera. Navršená sopka vznikla jedním výbuchem se strombolskou aktivitou, při níž je v krátkých i delších intervalech z kráteru vymršťována žhavá láva a vypálené horniny z podloží. Vznik sopky podnítila erupce plynů, která navršila mnohametrové vrstvy strusky zejména východním směrem od jícnu sopky a dnešního vrcholu. Na závěr sopečné činnosti vyplnila sopečná čedičová hornina sopouch a kráter a překryla také část struskovitého materiálu na jihozápadní straně kopce. Je jednou z nejprobádanějších sopek, známou v celém vědeckém světě. O její slávu se zasloužily desítky vědců, které jí věnují pozornost již více jak 200 let. V letech 1834-37 podnikl hrabě Kašpar Štenberg nákladné průzkumné práce. Systémem asi 300 m dlouhých důlních chodeb se podařilo nalézt přívodní sopečný jícen vyplněný čedičem a zjistit omezení čedičového tělesa. Tím byl podán nezvratný důkaz o sopečném původu Komorní Hůrky.