Působivý a za prohlídku určitě stojící areál raně středověkého hradiště se nachází jen pár kilometrů jihovýchodně od Mikulčic, na hranici se Slovenskem je to již co by kamenem dohodil. Zdejší lokalita byla osídlena již v pravěku a středověku. Tehdy to zde vypadalo zcela jinak, písčité duny oklopené říční nivou a na nich nacházející se osídlení. V 8. století tu existovalo předvelkomoravské sídliště a o století později velkomoravský knížecí hrad. Ačkoliv o tom nejsou žádné písemné zprávy, archeologické výzkumy to dokládají. Velkomoravský hrad byl součástí rozsáhlé aglomerace jenž se rozkládala na několika ostrovech v řece Moravě. Tvořilo jej opevněné jádro o velikosti 10 ha dělící se na hlavní hrad (akropoli) a předhradí. Na akropoli se nacházely důležité zděné stavby jako církevní stavby a knížecí palác. Kromě těchto kamenných staveb tu byl nespočet dřevěných domů s dusanými podlahami a ohništi. Jejich pravidelné uspořádání připomíná městskou zástavbu. Zde na akropoli a předhradí žili příslušníci knížecí rodiny, duchovní, řemeslníci a další společensky významní obyvatelé. Nacházely se zde dílny řemeslníků jako kovolitců, kovářů, šperkařů a snad i sklářů. Opevnění tvořila mohutná dřevohlinitá hradba s čelní kamennou zdí. V tomto opevnění se pak nacházely tři brány a také tu byly dřevěné mosty spojující ostrovy, jak to dokládají archeologické nálezy. Pevnostní charakter tohoto jádra ještě zvýrazňovala říční ramena, která akropoli s předhradím obklopovala a oddělovala je od ostatního osídlení podhradí, které se rozkládalo na ploše o velikosti 50 ha. Zde v podhradí pak žili řemeslníci, zemědělci a také příslušníci vládnoucí aristokracie, která tu měla svá sídla v podobě dřevěných dvorců a kostelů. Od 10. století začalo docházet k postupnému zanášení ramen a rozsáhlé povodně postupně od 13. století změnily zdejší krajinu od dnešní podoby. Od roku 1954 zde provádí archeologický výzkum Archeologický ústav AV ČR v Brně. První provizorní expozice byla otevřena spolu s areálem v roce 1960. V roce 1997 byl otevřen první pavilon se starší expozicí. V roce 2008 pak druhý pavilon s moderněji vybavenou expozicí a odkrytými základy druhého kostela (tato expozice v současné době prochází rekonstrukcí - 2012). Následně následuje okruh po hradišti a podhradí, kde se nachází odkryté základy kamenných staveb (kostelů, rotund, baziliky a knížecího paláce). Expozice je přístupná od dubna do října.

Autor je Jan Oldřich Mayer, který ji zhotovil v roce 1707 na náklady Krištofa Mořice Withauera, rady purkrabství hradu. Sv. Antonín Paduánský, člen řádu františkánů, pocházel z Portugalska. Měl kazatelské nadání a dar výřečnosti. Původem byl šlechtic, který se vzdal majetku, aby mohl být přijat do řádu. Již rok po své smrti roku 1232 byl prohlášen za svatého pro zázračné účinky modliteb, s nimiž se lidé k němu obraceli jako k pomocníkovi při hledání ztracených věcí. Byl také vzýván neplodnými i těhotnými ženami. Na soše je znázorněn s Ježíškem a lilií. Po stranách stojí dvě vázy, na pravé jsou zobrazeny výjevy z legendy o světci.

Vyšehrad svou polohou tvořil výhodné vojenské opevnění. Východní strana a další místa jsou chráněny příkrými skalnatými srázy. Obranyschopnost mu pak dodávalo hradební opevnění. Současné pochází z počátku druhé poloviny 17. století. Bylo vybudováno staviteli F. Galduzzim, F. Pieronim, S. Bossim a C. Luragem podle projektu I. Contiho. Hradby jsou členěny do šesti nárožních bastionů. Vstup do opevnění byl umožněn třemi branami. Dnes část opevnění slouží jako vyhlídkové terasy na Prahu.

Dolejší brána jako jediná ze tří dochovaných hlavních bran stojí na východním konci náměstí Míru. Brána byla vystavěna v 60. letech 13. století jako součást opevnění. Před branou byl koncem 15. století při úpravách opevnění zbudován koridor zakončený další věžitovou branou (zbořeno r. 1843). V roce 1905 proběhla celková i když ne moc zdařilá rekonstrukce. Dvacet metrů vysoká brána má čtyři patra a bohatě profilovaný vstupní portál. Průjezd je sklenutý křížovou klenbou. V prvním patře je síla zdiva až 3 metry, v dalších patrech pak poloviční. Stavba je zakončena valbovou střechou s věžičkou a lucernou. Interiér brány je veřejnosti nepřístupný.