Stanice Muzeum je přestupní stanicí mezi trasami metra A a C. Horní stanice pro trasu C byla uvedena do provozu v roce 1974. Spodní pro trasu v roce 1978.Horní stanice je dlouhá 265 m a je v hloubce 13 m. Projektanty byli Z. Král a P. Mařík. Spodní stanice je trojlodní. Střední loď je dlouhá 69,1 m. Je v hloubce 34 m. Je obložena eloxovaným hliníkem žlutohnědé barvy. Eskalátor do vestibulu měří 63 m. Projektanty byli J. Otruba a J. Reiterman.Stanice jsou vzájemně propojeny dvěmi eskalátory spojenými krátkou chodbou. Vstup do stanic je ze společného vestibulu je oddělený.Název ulice je odvozen od Národního muzea v jehož bezprostřední blízkosti vyúsťuje.Stanice je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží. Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod. Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně! Stanice metra Muzeum – C je situována mezi ulicemi Wilsonovou a Whasingtonovou v blízkosti budovy bývalého federálního schromáždění.Zprovozněna byla na I. úseku trasy C v roce 1974 což byl i úplně první otevřený úsek metra v Praze. Od roku 1978 je i stanicí přestupní.Hloubka nástupiště je 10 m pod povrchem.Stanice je hloubaná, založená v otevřené jámě, zajištěné podzemními stěnami. Konstrukce je jednopodlažní monolitická s předpínanými prefabrikovanými nosníky, ve vestibulové části je pak dvoupodlažní s deskovými stropy podepřenými ocelovými sloupy. Obklad stěn tvoří mramorové desky. Ze stanice je jeden výstup do podpovrchového vestibulu jež je zároveň společný i pro stanici na trase A. S nástupištěm je spojen eskalátory a pevným schodištěm. Počet provozně-služebních místností: 114Obestavěný prostor: 40.193 m3.Stavební náklady: 214,1 mil. korun.

Při jihovýchodním nároží Masarykova náměstí se nachází bývalý minoritský klášter. O jeho založení se postarali kolem roku 1250 Švamberkové. Objekt byl několikrát poškozen požárem. Dnes se bývalý klášter skládá ze čtyřkřídlého konventu seskupeného kolem rajského dvora a křížovou chodbou. Najdeme zde i dva gotické portály. Při stavebním průzkumu byly objeveny také mohutné stěny ambitů, kdysi dosahující značné výšky. Při bývalém konventu se nacházejí zbytky kostela sv. Máří Magdalény, založeného současně s klášterem v polovině 13. století. Později byl barokně upraven a dostavěna věž v druhé polovině 18. století. V roce 1785 byl společně s klášterem zrušen a přešel do majetku obce. V roce 1791 vyhořel úderem blesku. Následně podlehl částečně zubu času a částečně zbořen lidskou rukou. Do dnešní doby se zachovalo obvodové zdivo velké části lodi a půlkruhový presbytář. V bývalém konventu se nachází veřejnosti přístupné muzeum, součástí prohlídky je i areál bývalého kostela. Částečně jsou tyto zbytky viditelné z ulice Pivovarská.

Pinkasova synagoga. Synagoga, druhá nejstarší v Židovském městě, byla postavena ve 30. letech 16. století ve slohu pozdní gotiky a rané renesance. Nechal ji zbudovat jeden z nejvýznamnějších a nejbohatších členů pražské židovské obce Aron Mešullam Zalman Horowitz jako soukromou modlitebnu pro svojí rodinu. Za místo vybral prostor mezi svým domem U Erbů a pozemkem Starého židovského hřbitova. Jeho vnuk rabín Pinkas Horowitz ji dal jméno Pinkasova škola. K synagoze patřila i rituální lázeň - mikve. Stavební úpravy Pinkasivy synagogy. V letech 1607 - 1625 došlo k její pozdně renesanční přestavbě a rozšíření, když se krátce předtím stala svatyní veřejnou. V nové renesanční části se nacházela ženská galerie, vestibul a předsíň. V této době došlo také k úpravě schrány na tóru, která byla opatřena dvojicí renesančních pilastrů.V následujících staletích probíhaly úpravy a opravy, především v interiéru, neboť synagoga se stávala častou obětí povodní. Pinkasova synagoga je jednopatrová dvoukřídlá budova na půdorysu písmene L. K jejímu areálu dále náleží rovněž malý dvorek. Velmi prostým, pozdně renesančním, fasádám dominují různě velká, půlkruhová okna, ve starším, severním křídle a obdélná a půlkruhová sdružená okna v jižním křídle. Zde se také nacházejí štítové vikýře. Hlavní loď svatyně si dochovala pozdně gotické síťové klenby, ostatní prostory jsou klenuty pozdně renesančními klenbami. Ženskou část oddělují od mužské v přízemí půlkruhová zdvojená okénka, v patře pak půlkruhové arkády. Památník obětí holokaustu. Po rekonstrukci z počátku 50. let byl v letech 1954 - 59 interiér upraven jako Památník obětí holocaustu Čech a Moravy. Je známý jako "Památník 77 297", a jeho základ představuje na všech stěnách napsaných 77 297 jmen českých a moravských Židů, kteří zemřeli během Šoa (židovský výraz pro holocaust) v letech 1939 - 1945. Jména jsou řazena abecedně podle měst posledního zjištěného bydliště. Pokud se podařilo zjistit rodinné vazby, jsou jména obětí vedle sebe. Pinkasova synagoga byla nejvíce ze všech židovských staveb poničena katastrofálními povodněmi v srpnu 2002. Byla zaplavena hlavni loď i předsíň synagogy, byly poničeny nápisy. Velkým úsilím restaurátorů se podařilo vše navrátit do původního stavu. V prvním poschodí synagogy byla znovu instalována stálá výstava "Dětské kresby z Terezína 1942-44" ze sbírek Židovského muzea v Praze. Tyto kresby nakreslilo tisíce dětí, kteří byli mezi terezínskými židovskými vězni. Muzeum má ve svém fondu více než 4 000 originálních kreseb těchto dětí, které jsou většinou i jedinou památku na ty, které nepřežily.

Václavská pasáž spojuje Karlovo náměstí s Václavskou ulicí. Odtud název pasáže.