Východně od města přes údolí řeky Rokytná stojí na návrší mohutná kaple sv. Floriána. Kapli nechal vystavět kníže Antonín Florián z Lichtensteina a podle legendy tak učinil jako vděk za svoji záchranu, kdy se mu za bouře splašili koně a zastavili se na okraji srázu nad řekou. Kaple byla vystavěna v letech 1695-1697. Roku 1804 ji zpustošili francouzští vojáci utáboření u města. Až v roce 1833 došlo k obnově kaple z darů a sbírek. V 60. letech 20. století byla kaple a její vnitřní vybavení opět zdevastováno. Záchrana proběhla v letech 1968-1969. Po revoluci byly opět obnoveny přerušené tradiční poutě. V letech 1997-1998 prošla stavba nákladnou rekonstrukcí. Stavba byla vybudována z tesaného kamene, má tři vchody a čtyři vížky v rozích. Kaple se otvírá návštěvníkům několikrát do roka, zejména první neděli po svátku sv. Floriána (4. květen), dále pak při bohoslužbách a při konání koncertů.

Na počátku 16. století se město Plzeň v souvislosti s existencí velkého množství studní dostala při poklesu spodní vody do potíží se zásobováním vodou. Městská rada proto rozhodla o výstavbě nového vodovodu. V první polovině 16. století tak byla vystavěna vodárenská věž s vodním strojem, který pomocí etážových pump vyháněl vodu do olověné nádrže a odtud dřevěným potrubím do kašen na náměstí. Vodárenská věž byla také začleněna do hradebního systému. Dnes je zde k vidění zbytek čerpacího stroje z roku 1847, komory pro vodní sloupy a replika vodního kola pohánějícího vodní stroje. Věž je součástí prohlídky plzeňského historického podzemí. Vodárenská věž se nachází na rohu ulice Pražská a Sady 5.května.

Masné krámy dnes najdeme v Hradební ulici. Řeznické krámy se společnou porážkou jsou na zdejším místě již od 16. století. Po požárech v roce 1619 a 1689 byly obnoveny. Ještě v roce 1837 tu stály dvě řady krámků naproti sobě. Dnešní podoba již jen jedné dochované řady pochází z počátku 19. století. Za dobu své existence počet krámků nepřekročil číslo 20.

Zvonice ve Staroújezdské ulici.