Jan Kubelka.

Sál kina Perštýn má stolové zařízení pro 120 diváků. Ke stolům je možné zakoupit občerstvení. Součástí kina je i bar.

Vodní dílo Přísečnice se nachází na stejnojmenném toku v blízkosti obce Kryštofovy Hamry. Vodní dílo vzniklo v letech 1969-1976 na místě kde stála obec Horní Přísečnice, zmiňovaná v písemných pramenech již v roce 1335. Ještě před druhou světovou válkou zde žilo na 5.500 osob. Po válce pak obec stále více chátrala, zejména protože ležela v blízkosti hranic. Jelikož se severočeská oblast se stále více se rozvíjecím průmyslem a těžbou uhlí potýkala se zvyšujícím se nedostatkem vody, bylo rozhodnuto o výstavbě zdejší nádrže. Jejím hlavním účelem je akumulace vody jako zdroj pitné vody pro severočeskou hnědouhelnou pánev. Dále pak ke zlepšení průtoku v Přísečnici a ochraně před povodněmi. V poslední řadě slouží také jako zdroj vody pro pohon elektrárny Hradiště a malé vodní elektrárny Přísečnice.Hráz vodní nádrže je přímá, sypaná, kamenitá se středním zemním těsněním. Délka hráze v koruně je 469,7 m, šířka 10 m a maximální výška hráze nad terénem 47,2 m. Celková zatopená plocha činí 361,96 ha s celkovým objemem 54,690 m3. V nejhlubším místě dosahuje nádrž hloubky až 50 m.K vodní nádrži Přísečnice patří malá vodní elektrárna s turbínou Pelton o výkonu 18 kW. Dále pak z nádrže vede tlaková štola do elektrárny Hradiště. Zde se nachází v původní části Francisova turbína o výkonu 2,1 MW, v nové pak turbína Hydrohrom-Pelton o výkonu 834 kW.

Ledová jeskyně se nachází na severním svahu Suchého vrchu asi 1 km severozápadně od Hamru u Naděje. Jeskyně je známa místním již od nepaměti a to jako Ledová díra, turisticky začala být využívána od 70 let. 19. století kdy byla do údolí vybudována úzká serpentinová stezka. Sestup do jeskyně byl dříve možný jen po větvích hrubě otesaného kmene, později sem byl umístěn žebřík. Na přelomu 19. a 20. století byla do vchodu instalována mříž a v nedalekém mlýně v Hamru byl za poplatek k dispozici klíč. Po roce 1945 byl přístup do jeskyně opět volný, ale její výzdoba tak začala být poškozována. V roce 1980 byla na dva roky speleology uzavřena a prováděl se zde průzkum. Po jeho skončení byl přístup opět volný, stále však docházelo k ničení ledové výzdoby a tak byl v roce 1988 vchod opět uzamčen a klíč k vyzvednutí na Správě CHKO Lužické hory. V roce 1995 byla jeskyně ohrožena mohutným sesuvem balvanů v suti nad vchodem, jelikož hrozba stále trvá je vstup dovnitř nyní zakázán.Pseudokrasová puklinová jeskyně vznikla mrazovým zvětráváním, při němž se vytvořilo množství větších i menších puklin, překrytých později suťovým polem. Jeskyně tvoří asi 30 m dlouhá a 2-4 m široká puklina, na povrchu utěsněná sutí a hlínou. Vpravo od vchodu je delší, téměř rovná chodba. Levá část je téměř nepřístupná, neboť se prudce svažuje a bývá často zaplněna ledem nebo vodou. V jeskyni není cirkulace vzduchu a tak se zde udržuje po celý rok stálá teplota v blízkosti bodu mrazu. Z par v ovzduší se pak vytváří jinovatka, rampouchy a podlahový led jež dosahuje síly v nejižším místě jeskyně až 2 metry. Nejhezčí výzdba bývá v předjaří kdy tající sníh vniká puklinami do jeskyně, v létě se zde pak spíše udržuje jen podlahový led. V letech 1988-1996 vlivem změny klimatuse vrstva ledu snížila téměř o metr.