Stálá expozice:Jedna z nejcennějších archeologických sbírek v Čechách dokumentuje vývoj pravěkého a slovanského osídlení. Dominantou nově upravené expozice jsou rekonstrukce komorového hrobu bylanské kultury a keltské obydlí.

Mohutný od brdských hřebenů oddělený vrch (654 m.n.m.), který spisovatel Karel Sezima nazval jako „Olymp podbrdského kraje“ se nachází 6,5 km jihovýchodně od Hořovic. Vrch je směsicí různorodých nerostných vrstev, tvoří jej tvrdé žíly křemenců, železem prosycené diabasy, jinecké břidlice a jiné. Podle vnímajících lidí je to místo vyzařující silnou energii. Zajímavostí je, že je vrch pozorovatelný ze všech okolních kultovních hradišť jako Závist, Stradonice, Damil, Otmičská hora a také z příbramské Svaté Hory. Podle archeologických průzkumů se zdejší pravěké osídlení datuje do kultury knovízské nebo mladší doby bronzové. Pozůstatkem hradiště je dodnes patrný mohutný val o délce 3 km, který ohrazoval plochu o velikosti 56 ha. V severozápadním cípu pak menší val ohrazoval menší místo, zřejmě akropoli, která byla vyhrazena vládcům a bohům. Zde také kořenářky nacházely ty nejmocnější bylinky a dnes se tomuto místu říká Fabiánova zahrádka. Hradiště však bylo prý podle archeologů brzo opuštěno a jako důvod se uvádí nedostatek vody, přitom však hora je téměř jako houba a nachází se tu vcelku dost pramenů, většina z nich byla porušena až mnohem později při lámání kamene. Přesto však hradiště nemělo zřejmě příliš obytnou funkci, ale sloužilo jako místo strážní, pro zpracovatele bronzu a také jako poutní svatyně, něco jako dnešní příbramská Svatá Hora. Z tohoto důvodu se tu zejména v 19. století nacházelo mnoho rozličných bronzových předmětů. Bohužel většina jich skončila špatně, lidé je dávali na hraní svým dětem a nebo je kováři použili ke zušlechťování svých výrobků. V okolních muzejích se dochoval jen patrně zlomek toho co se zde našlo. Při lámání kamene bylo také objeveno v různých puklinách na devět tzv. „bronzových pokladů“. Poslední objev byl učiněn na jaře roku 1923, šlo o džbán s českými denáry. Dle legend je Plešivec nejen místem silné energie, ale také místem kde schází mnoho různých legendárních bytostí, ať již brdský Fabián, Hadí královna z Krkavčích hor, nebo za Svatojánské noci se tu rozhoří vatra a slétají čarodějnice k jedinému brdskému sabatu v roce. Na vrch vede turistická značka ze dvou úbočí vrchu, téměř vrcholová plošina nad bývalým lomem kde se lámal kámen, poskytuje dobrý výhled západním směrem na brdské vrcholy zatím stále vojenské újezdu, Hořovicko, částečně Příbramsko a další místa.

Jemnický židovský hřbitov se nachází pod jižním svahem centra obce v blízkosti ulice Údolní. Hřbitov byl patrně založen ve 14. století a patří tak mezi nejstarší židovského pohřebiště na Moravě. V roce 1824 byla na hřbitově vystavěna márnice (zbořena v letech 1955-56). Svému účelu sloužil až do druhé světové války. Za druhé světové války byl hřbitov značně poškozen nacisty. Náhrobky byly vytrhány, část prodána kamenické firmě a část byla použita k vydláždění ulice Na Malé brance. Po válce byly navráceny zpět, ale dlouho trvalo než byl hřbitov uveden do dnešního stavu. Své rekonstrukce se dočkal až v letech 1991-1994. Na hřbitově téméř trojúhelníkového tvaru o rozloze cca 2421 m2 se nachází přibližně 400 náhrobků ve 25 nepravidelných řadách  umístěných nezvykle kolmo k vrstevnicím. Nejstarší pochází z konce 17. století. Hřbitov je ohrazen masivní kameno-cihlovou zdí a je volně přístupný. T.A.

Na místě dnešního Štefánikova mostu stával kdysi řetězový most císaře Františka Josefa I., postavený v letech 1865-68. Pražáci mu říkali Eliščin, i když úředně se tak nikdy nenazýval. Šlo o největší pražskou stavbu z litiny. Tvořil ji nosník, zavěšený na šikmých řetězech, podepřený dvěma mohutnými litinovými branami ve stylu anglické tudorské gotiky. Však se také na projektu podíleli dva angličtí inženýři – Rowland Mason Ordish a Le Feuvre. Třetím autorem byl Max von Ende. Železnou mostní konstrukci, včetně věží, řetězů a výztužních nosníků, příčníků a podélníků mostovky, vyrobila a v roce 1867 smotnovala první mostárna v Čechách, kterou v karlíně založil angličan Ruston. Pražané měli tento krásný most rádi, připomínal slavnostní dny obou celozemských výstav v letech 1891 a 1895, dnes a denně věrně sloužil. Zmáhal stále narůstající a náročnější dopravní požadavky, až přišel den kdy podle odborníků a zjištěnách statických výsledků nemohl obstát. V posledních dnech jeho života byla vyloučena nákladní doprava a tramvaje směly jezdit jen ve 30 m vzájemných vzdálenostech. Po zatěžkávacích zkouškách dřevěného provizorního mostu, který postavili vedle, byl 28.11.1941 visutý železný most uzavřen. Sloužil Praze plných 78 let. Nějaký čas se chodilo po „Dřeváku“, až byl v roce 1951 otevřen dnešní most.