Železniční most přes Vltavu spojuje Smíchov s Vyšehradem. Most byl postaven v roce 1901. Má na pěti pilířích tři pole o rozpětí 70 m, je 8,1 m široký a jeho délka činí 298,4 m. Most je určen pro železniční dopravu a pro pěší.Předchůdce nynějšího mostu sloužil pouhých 30 let. Dnešní most slouží od roku 1901 a jeho stavba je projektem vysloveně unikátním. Na původní kamenné pilíře byla uložena nová mostnice i s chodníky po stranách. Co je však nejpozoruhodnější že se tak stalo ze dne na den. V 6 hodin ráno tu přejel poslední vlak. Vzápětí na to byla stará konstrukce uvolněna a během 5 hodin ji dělníci posunuli o 7,5 m dál na připravené demontážní lešení. Dalších 25 minut trvalo, než byla na prázdné místo zasunuta nová konstrukce, připravená na sousedním montážním lešení. Každý ze tří dílů o rozpětí 72 m vážil 560 tun. A příštího dne ráno vjel na most zatěžkávací vlak. Ukázalo se, že největší průhyb konstrukce se rovnal pouhým 13 mm!! Ani dnes bychom si toto nedovedli představit a v té době šlo o velkou senzaci, kterou sledovalo nevídaně početné publikum.

Malebné jihočeské okresní město Písek leží na úpatí Píseckých hor na řece Otavě v nadmořské výšce 398 m asi 45 km severozápadně od Českých Budějovic. Město je významným kulturním, administrativním, dopravním a turistickým centrem oblasti. Po Českých Budějovicích a Táboře je to třetí největší město jižních Čech. Město s necelými 30.000 obyvateli má velmi bohatou historii.Historie města sahá do raného středověku, zhruba do poloviny 13. století, kdy vzniklo jako osada u rýžovišť zlatého písku na levém břehu Otavy. Odtud také pochází jeho jméno. Později zde bývala trhová ves s královským dvorem. V roce 1254 tu založil Přemysl Otakar II. královské město. Za jeho vlády Písek nabyl na velikosti i na významu. Město nebylo založeno jen pro těžbu zlata. Mělo zároveň ochraňovat Zlatou stezku, která v těchto místech překračovala řeku Otavu, a také být základnou královské moci v kraji. Nad brodem přes Otavu byl vybudován hrad, byl založen klášter, postaven děkanský kostel a kamenný most se sedmi oblouky, druhý nejstarší ve střední Evropě, který slouží dodnes. Koncem 13. století zde vznikla mincovna, později přestěhovaná do Kutné Hory.Od roku 1308 byl Písek svobodným královským městem a v polovině 14. století byl povýšen na sídlo Prácheňského kraje. Písek zůstal v oblibě panovníků i po vymření Přemyslovců, často zde pobýval Karel IV. i Václav IV. Město po celou svou dobu zůstalo majetkem koruny, ale jeho význam začal potupně upadat. Za husitství bylo vypleněno a počátek třicetileté války znamenal pro Písek katastrofu. Město bylo třikrát dobýváno a pokaždé dobyto, naposledy 30. září 1620, kdy ho císařští vojáci zcela zničili a obyvatelstvo z velké části zahynulo. Od 19. století město zcela mění svou tvář - vystupuje z hradeb, na předměstích vyrůstají celé ulice nájemních domů, na radnici vítězí čeština, vznikají kulturní instituce a spolky a Písek je nazýván městem škol a studentů. Po staletí bylo město Písek držitelem největšího městského panství v Čechách, zejména lesů.Písek má rozlehlé náměstí západní část, k níž přiléhal hrad, a východní část, která sloužila jako tržiště. Dodnes se dochovaly zbytky městského opevnění, které v 19. století zaniklo - pozůstatky známé Putimské brány, část hradeb při Otavě a věž Baba.Písecký hrad, založený spolu s městem, je významnou památkou začínajícího českého gotického stavitelství. Kromě již zmíněného mostu je dominantou města děkanský kostel Narození Panny Marie, který byl založen současně s městem. Na náměstí stojí barokní radnice z 18.století a mariánský sloup. V hradu je umístěno Prácheňské muzeum s bohatými sbírkami mineralogickými a archeologickými a s expozicemi o historii města a těžbě zlata na Písecku. Město má velice bohatou kulturní historii a na jeho četných školách, jejichž počet je pro město jeho velikosti, nezvykle vysoký studovala řada osobností. Za všechny jmenujme básníka Antonína Sovu, spisovatele Fráňu Šrámka nebo malíře Mikoláše Alše.

Historie Bohnického zámku. Z původní stavby Bohnického zámku na Praze 8 se do současnosti zachovala pouze levá část s branou a také patrová střední budova z druhé poloviny 18. století. Průčelí Bohnického zámku z počátku pochází z 19. století a má klasicistickou úpravu.  Ve 2. polovině 18. století byla vybudována pouze menší pozdně barokní část Bohnického zámku. Na počátku 19. století proběhla rozsáhlá rekonstrukce Bohnického zámku. Další menší úpravy byly provedeny roku 1913. Současnost Bohnického zámku. Z původního zámeckého areálu se do dnešního dne dochovala pouze jednopatrová budova s mansardovou střechou a s věžičkou a přilehlá vstupní brána. Zámek je součástí psychiatrické léčebny v Bohnicích a je veřejnosti nepřístupný.

Bývalý paulánský klášter při kostele Nanebevzetí Panny Marie (dnes bl. Juliány Collalto) se nachází v centru města. Budova konventu slouží jako byty, kostel je přístupný mimo bohoslužby po dohodě s duchovním správcem. Paulány přivedl do Brtnice její tehdejší majitel Rombald XIII. hr. Collalto ve 20. letech 17. století. Řeholníci se usadili u bývalé luterské modlitebny, zasvěcené sv. Matouši Evangelistovi. Budovu konventu přislíbil na vlastní náklady vystavět hr. Collalto, jakož i zajistit materiální zabezpečení pro členy kláštera. Současně s výstavbou konventu proběhla i přestavba kostela sv. Matouše, realizovaná dle plánů architekta G. B. Pieroniho. Dokončena byla roku 1641, kdy také došlo ke změně patrocinia na Nanebevzetí Panny Marie. Brtnici zasáhl v 17. a 18. století několikrát požár, přičemž v roce 1760 shořel pravděpodobně i konventní archiv. Klášter byl zrušen v rámci josefínských reforem roku 1784. Jeho majetek byl rozprodán v dražbě a areál přešel do rukou vrchnosti, která jej začala využívat pro hospodářské účely. Jednolodní kostel Nanebevzetí Panny Marie (dnes bl. Juliány Collalto) sloužil po zrušení kláštera jako skladiště. Na počátku 19. století byl však opraven a nově zasvěcen bl. Juliáně Collalto. Čtyřkřídlou budovu konventu nalezneme při jihovýchodní hraně závěru kostela, přičemž v průběhu 19. století sloužila jako textilní manufaktura či skladiště. V současné době je přestavěna na byty. A. Š.