Maxmiliánův vodovod byl zřízen biskupem Maxmiliánem Josefem Sommerau – Beckhem, aby do města přivedl vodu z prameniště na svahu vrchu Barbořina. Klasicistní budova s kašnou byla postavena v roce 1838. Vodovod byl často poruchový díky železité vodě. V roce 1901 byla postavena jímací studna naproti Maxmiliánově dvoru stojící na severním okraji města. Posléze pak byly vybudovány další vrtané studně. Ve 30. letech 20. století stále vodovod využíval studně v zámecké zahradě, pomocí elektromotorů byla voda čerpána do vodojemu na vrchu Barbořina a odtud gravitačním vodovodem do města. V té době zásobol vodou na 1.800 domů. Vodovod byl ve městě vybudován již v letech 1665-1667 biskupem Karlem II. z Lichtenštejna. Zásobován byl vodou z Moravy.

Výletní restaurace s dvacetimetrovou vyhlídkovou věží se nachází v obci Rašovka. Objekt postavil podnikatel Josef Lank na místě bývalé restaurace, která v roce 1962 vyhořela. Provoz nové restaurace s rozhlednou byl zahájen 10.6.2006.

Klášter minoritů v Chebu založili měšťané Hechta z Podhradu a Honnigara ze Seeberku, někdy před rokem 1247. Stavby konventu, které byly postaveny bezprostředně po jeho založení, byly i s kostelem zničeny během velkého požáru celého města v roce 1270. Již 26. dubna 1285 byl však za přítomnosti krále Rudolfa Habsburského vysvěcen řezenským biskupem Heinrichem nový kostel ve jménu Zvěstování Panny Marie. O čtyři dny později proběhla v jeho zdech svatba českého krále Václava II. s Rudolfovou dcerou Guttou. Další úpravy proběhly na počátku 14.století. Byla dostavěna věž mezi lodí a presbytářem, k severní chrámové lodi byla přistavěna kaple, která sloužila jako oratoř klariskám, které sídlily v blízkosti kláštera. Také byl dostavěn ambit konventu, uzavírající nepříliš rozlehlý rajský dvůr.Výraznou změnou v dějinách kláštera byl rok 1464, tehdy papež Pius II. vydal příkaz, aby byl klášter předán přísnější odnoži řádu – františkánům. V 16. století potkal chebský klášter podobný osud jako většinu klášterů ve střední Evropě. Úpadek klášterního života, spojený s luterstvím, znamenal, že konvent začal pustnout a v letech 1592-93 byl i nakrátko opuštěn. Znovuožívá až po roce 1607, kdy připadl štrasburské františkánské provincii. Doba rozkvětu kláštera spadá na počátek 18. století. Z té doby pochází i dnešní podoba kláštera. Stavební úpravy probíhající v letech 1707-33 daly areálu dost nevýraznou podobu. Františkáni  přečkali i nepříznivou dobu josefínských reforem a tak definitivně ukončili své působení v Chebu až roku 1951, kdy byl žebravý řád z kláštera vyhnán. V roce 1991, byl klášter i kostel, které za socialismu značně zchátraly, vrácen církvi. Dnes se areál otevírá turistickému ruchu. Navštívit lze celý areál a zahradu, unikátní je zejména gotická křížová chodba. Dochovaly se v ní i zbytky nástěnných maleb z 15.století. Bude otevřena klášterní knihovna a bude se zde pořádat řada kulturních akcí. Kostel Zvěstování P. Marie je trojlodní stavba s klenutou křížovou klenbou. Hlavní oltář je novogotický. 

Loreta patří k architektonickým skvostů Kosmonos a byla postavena v letech 1702-1708 podle návrchu architekta Giovanni Alliprandiho na místě dřevěného kostelíka sv. Martina. Ústřední stavbou je obdélníková budova Santa Casa, jejímž vzorem byla stavba tohoto typu v italském městě Loretto. Loreta je obklopena ambity, které se otvírají do nádvoří řadou půlkruhovitých arkád. Na východní straně byla umístěna barokní kaple sv. Martina, zaklenutá kupolí byzantského typu. Pod ní se nachází krypta. Při areálu Lorety stojí zvonice z roku 1673, postavená podle návrhu architekta Francesca Carattiho. Areál Lorety je zpřístupněn průvodcem o sobotách a nedělích.