Kostel sv. Václava se nachází na kopci ve východní části obce Mikulovice a tvoří tak její výraznou dominantu. Původní kostel sv. Václava zde stál již před rokem 1384, kdy máme první doklad o zdejší obci. Na konci třicetileté války byl však tento kostel vypálen švédskými vojsky. Stavba značně utrpěla a musela být několikrát rekonstruována. Ovšem její stav byl v 18. století natolik nevyhovující, že bylo rozhodnuto o vystavění nového kostela na místě starší stavby. Základní kámen byl položen 25.8.1768 a stavba byla dokončena v roce 1769. V presbytáři se nachází cenná fresková výmalba od Josefa a Václava Kramolínů z roku 1790. Nejstarší památkou interiéru je cínová křtitelnice z roku 1487, která byla součástí výbavy původního kostelíka.  Ke kostelu patřila též dřevěná fara a dům zvaný „Poušť“či „Prosík“, kde bývala před rokem 1760 první mikulovická jednotřídka. V kostelní věži se nachází pět zvonů, z nichž nejstarší jsou zvon „Poledník“ z roku 1519 a „Velký zvon“ pocházející z roku 1558. Kolem kostela se rozprostírá „starý“ hřbitov, v jehož rozích jsou postaveny menší zvoničky.  Na zdejším hřbitově je v rodinné hrobce pochována rodina vnuka Boženy Němcové, Karla Němce. Kostel je přístupný v době pravidelných bohoslužeb v neděli od 10:30hod.

Trojlodní románská bazilika Nanebevzetí Panny Marie pochází z počátku 13. století. Byla postavena z červeného a světle hnědého pískovcového kvádříkového zdiva. Dochovala se prakticky v původní podobě pouze s drobnými úpravami. V přední části dominují dvě věže, které byly barokně zastřešeny. Hlavní vstupní (západní) portál je barokní z doby kolem roku 1700, boční jižní pak gotický. Na východní straně přiléhají k bazilice tři apsidy zdobené lizénami a obloučkovým vlysem. Hlavní a boční lodě dělí arkády, posazené střídavě na pilíře a sloupy. Apsidy jsou zaklenuty románskou konchou. Hlavní loď má barokní valenou klenbu s lunetami, zdobenou barokní freskou z druhé poloviny 18. století. Na triumfálním oblouku se pach nachází fragment pozdně románské nástěnné malby. Na hlavním oltáři stávala cenná pozdně gotická dřevěné socha Panny Marie Tismické, k níž putovala mnohá procesí. Po jejím odcizení ji nahradila sádrová kopie.

Barokní zámek Nebílovy stojí uprostřed stejnojmenné vsi v Plzeňském kraji. Historie zámku První písemná zmínka o obci je z roku 1327, kdy obec s tvrzí vlastnil Racek z Nebílova. V roce 1624 dostal panství Kryštof Karel Kokořovec. Při jeho dědictví se poprvé připomíná zdejší tvrz, která byla kamenná a stála v zadním traktu dnešního zámku. V roce 1705 koupil panství generál Benátské republiky, pocházející z Pruska, hrabě Adam ze Steinau. Adam Steinau se rozhodl postavit na místě renesanční tvrze nový, reprezentativní barokní zámek. Stavba byla zahájena v r. 1706 na návrh plzeňského stavitele Jakuba Augustona ml. Po dokončení stavby byla k zámku připojena zahrada, obehnaná obvodovou zdí s ozdobnými kapličkami. Stavbu zámku v podstatě dokončila až nová majitelka Antonie Černínová z Chudenic. I zde se vystřídalo mnoha majitelů, posledním byl Kristián Valdštejn-Vartemberk. Nový majitel však nechal zámek zchátrat, protože centrum jeho panství nebylo zde, ale ve Šťáhlavech. V roce 1919 byl areál zabrán v rámci pozemkové reformy, později necitlivě rozparcelován a rozprodán. Od roku 1968 se zde započala postupná obnova. Dnes patří zámek pod státní správu, v roce 1998 byl zrekonstruován a otevřen pro veřejnost.   Podoba zámku Nebílovský zámek je představitelem typické vídeňské barokní architektury, v českých zemích ojedinělé. Svou půdorysnou dispozicí připomíná zámky v Aschachu, Halbturmu nebo vídeňskou rezidenci Belevedere. Jedná se o zajímavě řešený objekt, složený ze dvou podkovitých trojkřídlých jednopatrových budov svírajících čestný dvůr. Čelní, barokní budova, má ve středu věž s cibulovou bání. Jádro zadní, dosud nezrekonstruované části zámku, tvoří renesanční tvrz. Koncem 18. století byly zámecké budovy upraveny a interiéry vymalovány významným pražským malířem Antonínem Tuvorou, který zde v Nebílovech vytvořil své největší dílo. Je jím výmalba tanečního sálu v zadním traktu. Zde autor vytvořil iluzivní monumentální malbou tropické krajiny doplněné fantastickými městy i antickými zříceninami, nad nimiž poletují exotičtí ptáci. Restaurovaný přední zámek se dnes prezentuje jednou z našich nejkrásnějších barokních fasád. V přední části zámku je expozice dobových interiérů. Květiny jsou hlavním motivem výzdoby, obrazů, grafik, intarzií nábytku i porcelánu. Ojedinělou ukázkou je sbírka lustrů benátského typu. V části zadního traktu je situováno hasičské muzeum. Tipy na výlet Vydat se můžete třeba na zříceninu hradu Vlčtejn, zříceninu hradu Radyně, zříceninu hradu Lopata nebo na rotundu sv. Petra ve Starém Plzenci. Navštívit můžete také krásný klasicistní zámek Kozel nebo kostel sv. Prokopa. Ubytování jistě najdete v Plzni.  

Na čedičové homoli Buková hora (683 m.n.m.) nějakých 14 km východně od Ústí nad Labem se nachází zdaleka viditelný a výraznou dominantu tvořící televizní vysílač stejného názvu. Zdejší místo přitahovalo lidi už dlouhou dobu. V roce 1778 zde stanul císař Josef II. a roku 1873 přírodovědec A. Humboldt, po které je pojmenovaná blízká vyhlídka do údolí. Koncem 19. století tu byla vystavěna jednoduchá vyhlídková stavba a roku 1907 první turistická občerstvovna. Doprava potravin sem byla obtížná, vše se muselo vynášet v nůši. Posléze musela být dle požadavku sedláka Richtera přemístěna na nově zakoupený pozemek. Po první světové válce tu byla vztyčena triangulační věž, kterou potzději zničil blesk. V roce 1929 vznikla dnešní kamenná chata. Rozhodnutí o vystavění vysílače padlo koncem 50. let 20. století. V roce 1958 byla postavena provozní budova a menší věž. O dva roky později započata stavba celokovového vysílače vysokého 181,5 m, dokončeného o dva roky později (1962). Otevření vysílače bylo slavností dokonce za účasti tehdejšího ministra dopravy a spojů a muselo se dokonce konat dvakrát, neboť štáb televize dorazil později. Věž podle svého tvaru nazývající se „šachová dáma“ měla však konstrukční problémy. Krátce po zprovoznění se začaly objevovat trhliny a nepomohla ani instalace šroubovice na rozrážení proudícího vzduchu. Další úpravy byly zřejmě příčinou velkého devastačního požáru, přesně však nebylo nikdy objasněno. Požár byl tak velký, že věž rozpálil do ruda a roztavil dokonce lahve od limonád. Dokonce uvěznil ve výšce 100 m montážní pracovníky. Těm nemohli pomoct ani hasiči a ni vrtulník. Nakonec se podařilo oheň uhasit a pracovníci mohli sestoupit dolů. Věž však byla vážně poškozena a po umístění provizorní antény fungovala ještě necelý rok. Během této doby bylo rohodnuto o demolici věže. S takovým úkolem však neměl nikdo ještě zkušenosti, ale nakonec se akce podařila na výbornou a celou věc natáčela i sama televize a za účasti mnoha diváků. Posléze byl vztyčen provizorní 50 m vysoký stožár. Ale až v roce 1972 se započalo s výstavbou dnešní 223 m vysoké věže z betonu, oceli a s laminátovým nástavcem. Stravba byla dokončena v roce 1975. Dodnes je tento vysílač významným retranslačním bodem pro přenos televizního, rozhlasového a jiného signálu. Stavba je však veřejnosti nepřístupná. V blízkosti se nachází fungující chata s občerstvením a za objektem vysílače pak Humboldtova vyhlídka s krásným výhledem.