Nábřeží kpt. Jaroše lemuje levý břeh Vltavy mezi nábřežím Edvarda Beneše a Bubenským nábřežím. Je dlouhé cca 1000 m. Nábřeží je pojmenováno od roku 1948 po kpt. Otakaru Jarošovi. Bylo i součástí dnešního nábřeží Edvarda Beneše. V letech 1896 -1920 se zde říkalo Stanice pod Letnou, v letech 1920 – 1937 nábřeží pod Letnou, v letech 1938 – 1948 Kramářovo nábřeží. Nábřeží kpt. Jaroše je rušnou dopravní tepnou. Proudí tudy automobilová doprava, část slouží i tramvajové dopravě. V severní části je stanice metra Vltavská.

Staroměstská mostecká věž, je podle mnohých jednou z nejkrásnějších staveb evropské vrcholné gotiky. Stojí na prvním pilíři Karlova mostu u Křížovnického náměstí. Průchod věží na Karlův most zajišťovala brána a padající mříž. Pod věží jsou sklepy, užívané původně jako vězení, stejně jako místnosti ve věži. Věž je proslulá především ojedinělou výzdobou. S výstavbou bylo započato současně s budováním mostu, tedy roku 1357, a dokončena byla patrně kolem roku 1380. Byla postavena podle návrhu stavitele mostu Petra Parléře. V minulosti byla věž často poničena během několika válek. Značné škody utrpěla na konci Třicetileté války, kdy její západní část ostřelovalo švédské vojsko, které se neúspěšně pokoušelo probít z Pražského hradu do Starého Města. Věž byla poškozena i později, během revolučních bouří roku 1848, a tak musela v letech 1874 až 1878 projít velkou rekonstrukcí pod vedením Josefa Mockera. Dnes je Staroměstská mostecká věž jednou z nejvyhledávanějších turistických atrakcí. Je využívána jako vyhlídka na Karlův most, Malou stranu, Hradčany s Pražským hradem a část Vltavy.Věž má tvar dvoupatrového hranolu s cimbuřím a vysokou stanovou, břidlicí krytou, střechou. Sochařská výzdoba se dochovala zejména na východní stěně, tedy směrem od vody. Přízemí nad vchodem je zdobeno pásem znaků zemí Koruny české a Měst pražských. Jsou mezi nimi i Zhořelce a Dolní Lužice, ale už roku 1379 se tyto země od Koruny české oddělily. Také se tu nachází i motiv ledňáčka v kruhu závoje, symbolu Václava IV. V prvním patře jsou sochy budovatelů věže, králů Karla IV. a jeho syna Václava IV. Obě postavy mají na hlavě císařskou korunu, proto musely vzniknout až po smrti Karla IV. Obě sochy jsou autentickými portréty od Petra Parléře a představují tím světový unikát. Uprostřed, mezi oběma postavami, je umístěna socha svatého Víta, patrona mostu, po jehož obou stranách jsou znaky Svaté říše římské a Českého království. Nad touto trojicí se nachází štít se svatováclavskou orlicí a socha lva. Ještě výše jsou sochy sv. Prokopa, patrona země české, a Zikmunda, patrona Lucemburků. Na vrcholu schodiště na ochozu věže je umístěna jedna z nejzáhadnějších gotických soch v Praze, lidově nazývaná „Klíčník“ nebo „Věžník“. Podobným způsobem byla zdobena i západní strana, tedy směrem k mostu, ale v roce 1648 švédské dělostřelectvo při útoku na Staré Město pražské tuto výzdobu tak poničilo, že bylo nutno ji odstranit. Dnes je tu jen deska od Jana Křtitele Spinettiho z let 1650 - 1653 s nápisem oslavujícím hrdinství pražských měšťanů při obléhání města švédskými vojsky. V roce 1621 byla Staroměstská mostecká věž opatřena další výzdobou, ovšem velmi hrůznou. Tvořilo ji dvanáct hlav pánů, popravených za účast ve stavovském povstání proti Habsburkům v letech 1618 - 1620. Šest jich bylo umístěno na západním a šest na východním ochozu věže. Odstraněny byly v roce 1631 a pohřbeny na neznámém místě. Výzdoba věže je plná symbolů a mystérií, které platily v době svého vzniku. Je jisté. že impozantní stavba a její bohaté zdobení sloužila k demonstraci panovnické moci a plnila roli triumfálního oblouku císaře Karla IV. a jeho následníka Václava IV. Při jedné z oprav byly také na věži objeveny dva záhadné nápisy. Nemají mezery mezi slovy a mají stejný text ať už se čtou zepředu či pozpátku. Signate, signate, mere me tangis et angis a Roma, tibi subito motibus ibit amor (Na vědomí tobě znamení, poskvrníš-li mě dotykem, budeš zardoušen; Říme, tobě náhle převraty bude obětována láska). Tyto věty nedávají hlubší smysl, ale je prý v nich ukryta magická formule síly a moci. Podobné nápisy bývaly obvyklé na sakrálních stavbách v Itálii.

Bílá věž stojí v Křížové ulici při kostele Narození Panny Marie. Dnešní věž byla vystavěna v roce 1689 na místě původní zvonice z roku 1581. Věž byla původně vstupní branou na hřbitov, rozkládající se kdysi kolem přilehlého kostela. Roku 1758 byla zvýšena do dnešní podoby. Její portál se původně nacházel v průčelí arciděkanského kostela.

Vodní dílo Přísečnice se nachází na stejnojmenném toku v blízkosti obce Kryštofovy Hamry. Vodní dílo vzniklo v letech 1969-1976 na místě kde stála obec Horní Přísečnice, zmiňovaná v písemných pramenech již v roce 1335. Ještě před druhou světovou válkou zde žilo na 5.500 osob. Po válce pak obec stále více chátrala, zejména protože ležela v blízkosti hranic. Jelikož se severočeská oblast se stále více se rozvíjecím průmyslem a těžbou uhlí potýkala se zvyšujícím se nedostatkem vody, bylo rozhodnuto o výstavbě zdejší nádrže. Jejím hlavním účelem je akumulace vody jako zdroj pitné vody pro severočeskou hnědouhelnou pánev. Dále pak ke zlepšení průtoku v Přísečnici a ochraně před povodněmi. V poslední řadě slouží také jako zdroj vody pro pohon elektrárny Hradiště a malé vodní elektrárny Přísečnice.Hráz vodní nádrže je přímá, sypaná, kamenitá se středním zemním těsněním. Délka hráze v koruně je 469,7 m, šířka 10 m a maximální výška hráze nad terénem 47,2 m. Celková zatopená plocha činí 361,96 ha s celkovým objemem 54,690 m3. V nejhlubším místě dosahuje nádrž hloubky až 50 m.K vodní nádrži Přísečnice patří malá vodní elektrárna s turbínou Pelton o výkonu 18 kW. Dále pak z nádrže vede tlaková štola do elektrárny Hradiště. Zde se nachází v původní části Francisova turbína o výkonu 2,1 MW, v nové pak turbína Hydrohrom-Pelton o výkonu 834 kW.